Důležitou součástí protifašistického boje v Česku i na Slovensku byl partyzánský odboj. V deseti letech se stala spojkou partyzánů na Slovensku Ernestina Švorcová. Její otec působil v odboji, tři dny před válkou ho zatklo gestapo, domů už se nikdy nevrátil. Válečná veteránka dnes žije v Bechyni.
Ernestina se narodila v únoru 1934 ve Viničném u Pezinoku na Slovensku. Její otec Michal Pätoprstý vlastnil v Karpatech farmu, pracoval v Bratislavě na ministerstvu zemědělství jako inspektor. „Narodila jsem se do šťastné rodiny, ale válka mi ji vzala,“ říká.
S nástupem nacistů k moci rodina pomáhala nejprve lidem na útěku překročit hranice do Maďarska. Po potlačeném Slovenském národním povstání v roce 1944 se partyzáni přesunuli do hor a lesů, kde pokračovali v boji proti nacistům. Desetiletá Ernestina, se stala jejich spojkou. „Chodila jsem do lesa a tam ti kluci už čekali, kdy přijdu a donesu zprávy,“ vzpomíná. Vzkazy schovávala v kapse zástěrky. Partyzánům nosila také jídlo a léky.
Chlívek skrýval bunkr
S dědečkem pašovala zbraně do domku tety a strýce, kteří ukrývali parašutistu Jozefa Maca. „Vyhodili kytičku z mého košíku a našli pod kytičkou čtyři pistole, které jsme s dědečkem převezli,“ vzpomíná.
Pomáhala s ukrýváním lidí v bunkru na zahradě. „Kopalo se v noci, děti odnášely kbelíky s hlínou. Na bunkru pak postavil prasečí chlívek, aby ho zamaskoval,“ vzpomíná pro Paměť národa.
Úkryt ale vyzradil údajný maďarský odbojář. „Najednou jsme viděli, jak nám prasátka běhají po dvoře, a slyšeli granáty. Byl to zrádce a přivedl Němce. Ti si nás posadili se sestrou proti sobě ke stolu, namířili na nás pušky a začali vyzvídat, kde jsou rodiče. Mě Němec vzal, namířil na mě a musela jsem s ním jít na půdu a do sklepa, zda se tam nikdo neschovává. Nikdy víc jsem se v životě nebála, byla jsem přesvědčená, že mě zastřelí,“ dodává.
Otec zemřel v Mauthausenu
Otce zatklo gestapo tři dny před koncem války, domů se už nevrátil a jeho další osud byl dlouho nejasný. Vzpomínky Ernestina Švorcová popsala v knize Malá partyzánka. Příběh otce ale dokončila až v nedávné době, kdy jí potvrdili, že zemřel v Mauthausenu.
Po válce pamětnice vystudovala večerní hospodářskou školu a pracovala u ČSAD. V roce 1954 se vdala, dva roky bydleli s mužem ve Štúrovu, poté se přestěhovali do Hrušovan u Brna a nyní žije v Bechyni.
Paměť národa připravila výstavu Nezapomeňme 80, která přibližuje vybrané příběhy pamětníků druhé světové války. Tato iniciativa uchovává příběhy v jedné z nejrozsáhlejších sbírek vzpomínek v Evropě včetně těch Ernestiny Švorcové.
„Až budeme za deset slavit Nezapomeňme 90, tak těch pamětníků, kteří opravdu zažili a pamatují si druhou světovou válku, už bude naprosto poskrovnu,“ poznamenal ředitel pobočky Paměti národa České Budějovice Tomáš Trantina.
