Automatické mlýny vstoupily do nového života. Zrekonstruovaný areál ale místo mletí slouží kultuře a turistickému ruchu. Sídlí v něm dvě galerie, kavárna, vzdělávací centrum pro děti i dospělé, kulturní centrum s multifunkčním sálem a turistické informační centrum. Majitelé do renovace národní kulturní památky, která je raným dílem Josefa Gočára, investovali přes 900 milionů korun, z toho 430 milionů získali od Evropské unie.
Kulturní centrum Automatické mlýny slavnostně otevřelo. Mlelo se v nich sto let
Automatické mlýny sloužily svému původnímu účelu do roku 2013. Rekonstrukce areálu – který dnes patří zčásti městu Pardubicím, zčásti Pardubickému kraji a částečně manželům Smetanovým – začala před čtyřmi lety.
Město si od výsledku slibuje, že Pardubice zatraktivní a přiláká návštěvníky. „Jen samotná architektura bude lákat veřejnost z celé České republiky,“ věří náměstek primátora Jakub Rychtecký (Žijeme Pardubice / SOCDEM).
Veřejnosti se otevírají tři budovy areálu. Gočárovu galerii v bývalé budově mlýnice stavěl Pardubický kraj, vzdělávací centrum Sféra vzniklo na místě bývalého skladu mouky, projekt je investicí města Pardubic, součástí toho je i městská galerie GAMPA. Kulturní centrum Silo s multifunkčním sálem a vyhlídkou přestavěli manželé Smetanovi. Jejich Nadace Automatické mlýny zajistila také vznik veřejných prostor, vstupního parku a vnitřního náměstí.
„Automatické mlýny jsou nově kulturním a společenským středobodem východních Čech. Naším cílem bylo od začátku, aby mlýny ožily, byl v nich celodenní provoz a proměnily se tak v pulzující městskou čtvrť,“ slibuje si Lukáš Smetana.
Ambiciózní náhrada zrušeného vodního mlýna
Automatické mlýny vznikly u břehu Chrudimky v letech 1909 až 1910, areál se pak ještě ve 20. a 60. letech minulého století rozšiřoval. Postavit je nechali pardubičtí podnikatelé Egon a Karel Winternizovi. Ti měli původně vodní mlýn, ale město nechalo zasypat koryto v místě, kde stál, a mlynáři se rozhodli, že na náhradních pozemcích nechají postavit mlýn se strojním pohonem, aby nebyl závislý na průtoku vody.
Oslovili Josefa Gočára, který navrhl stavbu nesoucí znaky rondokubismu, charakterizuje ji režné zdivo z tmavých a světlých cihel. Původně byla budova mlýnů třípatrová, později přibylo ještě čtvrté patro.
V roce 2013, kdy skončil provoz, patřily mlýny firmě GoodMills. Ta je pak nabídla městu, které ale areál nekoupilo. V roce 2016 jej v aukci pořídili manželé Smetanovi. O dva roky později prodali část areálu kraji, který chtěl mlýny využít jako sídlo své galerie, a část koupilo město.
