Letošní devadesáté výročí tragické smrti zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati připomenou ve Zlíně výstavy i představení baťovských publikací. Ve zlínském Památníku Tomáše Bati začala výstava fotografií nazvaná „Padl náš první spolupracovník. Pohřeb Tomáše Bati a pilota Jindřicha Broučka“. Baťa zahynul 12. července 1932 při letecké havárii v Otrokovicích.
Od Baťovy tragické smrti uplynulo 90 let. „Živitele kraje“ připomenou knihy i výstava
Události: 90 let od tragické smrti Tomáše Bati (zdroj: ČT24)
Výstava v Památníku Tomáše Bati vychází z fotografické dokumentace pohřbu uložené ve Státním okresním archivu Zlín. „Vizuálně výstava mapuje průběh celého dne, kdy se na rozloučení s oběma zemřelými sjelo několik desítek tisíc lidí. V novinách se objevují údaje o účasti třiceti, ale i sto dvaceti tisíc osob. Ve své době šlo o mimořádnou událost svým rozsahem i mediálním pokrytím. Celý pohřeb byl v přímém přenosu vysílán rozhlasem, natáčel se zvukový film prezentovaný ve Zlíně den po pohřbu,“ uvedl ředitel Státního okresního archivu Zlín a autor výstavy David Valůšek.
Výstava, na které bude k vidění pět desítek dobových fotografií, se věnuje i tomu, jak se firma Baťa vyrovnala se ztrátou zakladatele. „V průběhu první poloviny roku 1932 se koncern potýkal s obrovskou vlnou propouštění a nebylo jasné, jestli se krizi podaří zvládnout. Dva dny mezi úmrtím a pohřbem tak ve Zlíně byly ve znamení horečné aktivity. Řešila se změna vedení závodu i města, jelikož Tomáš Baťa byl od roku 1922 také starostou. Rozběhla se mohutná mediální kampaň firmy ujišťující o stabilitě,“ dodal Valůšek.
Baťův nečekaný odchod zapůsobil jako blesk z čistého nebe. O tragédii ihned informovaly světové tiskové kanceláře i deníky a do Zlína zamířily stovky kondolenčních telegramů – i od prezidenta Masaryka.
Baťovské publikace
Nadace Tomáše Bati se rozhodla připomenout devadesát let od posledního vzletu Tomáše Bati i letošní 700. výročí od první písemné zmínky o Zlíně vydáním tří baťovských publikací. Jde o „Zámožnost všem“, kde Baťa poukazoval na důležitost finanční gramotnosti.
Druhá brožura nese název „Do nové práce“. „Byla to malá, útlá publikace, která seznámila každého nově příchozího spolupracovníka s hlavní filozofií firmy Baťa. Vyšla v několika vydáních, která se jemně lišila. Nejzásadnější rozdíl je mezi vydáními v letech 1927 a 1933, proto jsme se rozhodli vydat obě verze zároveň,“ uvedla manažerka nadace Gabriela Končitíková.
Podle ní jde o nadčasový dokument, ze kterého je patrné, že už v roce 1927 připravila firma Baťa pro své spolupracovníky několik desater – například Duševního zdraví, Fyzického zdraví i Deset důvodů, proč si zacvičit.
Veřejnosti budou představeny také „Rozhovory Tomáše Bati a Huga Vavrečky: Jak překonat hospodářskou krizi“.
Výstava fotografií k výročí úmrtí Tomáše Bati
V pondělí také začala v parku Komenského v centru Zlína výstava nazvaná „Buď prvním!“, která se zabývá průkopnictvím firmy Baťa.
Tomáš Baťa vstoupil do historie jako zakladatel obuvnického impéria, které dalece přerostlo hranice Československa a funguje dodnes. Největšího rozmachu podniku se sídlem ve Zlíně se ovšem nedožil, zahynul totiž 12. července 1932 při leteckém neštěstí v Otrokovicích, když se chystal na obchodní cestu do Curychu. Vedení firmy pak převzal jeho poloviční bratr Jan Antonín Baťa a odborníci i obdivovatelé baťovského podnikatelského zázraku se dodnes přou o to, který ze sourozenců byl úspěšnější.
Dodnes se neví, co přesně havárii způsobilo
Dodnes se také vedou debaty o tom, co přesně stálo za havárií Baťova Junkersu F 13. Jinak spolehlivý jednomotorový stroj, mimochodem první celokovový letoun pro dopravu cestujících na světě, se zřítil jen pár minut po startu. Vyšetřovací komise určila jako příčnu neštěstí pilotovu ztrátu prostorové orientace v husté mlze, objevila se ale také svědectví o tom, že Baťa už dříve trval na létání v nevhodných podmínkách a s některými piloty se nerozešel právě v dobrém.
„Pilot prý odmítl startovat s poukazem, že odlet bude bezpečný, jakmile se mlha trochu zvedne, avšak továrník Baťa naléhal na odlet. Při tom prohlásil, že je jeho přílet na desátou hodinu oznámen do Curychu. Brouček přece startoval a Baťa přisedl k němu jako pozorovatel. Bylo to 8 minut před 6. hodinou ráno. Co se dělo dále, bude předmětem vyšetřování,“ napsala druhý den Národní politika, která informovala své čtenáře i o tom, že „smrt obou následovala ihned po dopadu letadla na zem… Kabina, ve které byla zavazadla, zůstala neporušena.“
Baťovky se prodávaly hlavně díky nízké ceně
Ve věku šestapadesáti let tak skončil život podnikatele, který ševcovské řemeslo zděděné po předcích pozvedl na nebývalou úroveň. Obuvníkem se Tomáš Baťa vyučil u otce – a ševcem byl nejen jeho otec Antonín, ale také děd Antonín i praděd Šimon. V roce 1894 se se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou rozhodli osamostatnit a založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Po předčasné Antonínově smrti v roce 1908 se Tomáš stal majoritním vlastníkem firmy, kterou dovedl k prosperitě.
Lehké baťovky se dobře prodávaly především díky nízké ceně. V roce 1904 Baťa odjel na několikaměsíční pobyt do Spojených států a právě tam mu padly do oka dělnické domky Fordovy automobilky. Baťa také okoukal u Henryho Forda systém výroby, který se stal později jedním z pilířů úspěchu. Rozmach zaznamenal Baťa za první světové války, kdy se podílel na vojenských zakázkách pro rakousko-uherskou armádu, jeho zlatou érou se však stalo nově zrozené Československo.
Zlomem byl ne příliš utěšený rok 1922, kdy v době všeobecného hospodářského útlumu podnikání příliš nešlo a Baťa snížil cenu obuvi na polovinu. Firma tak získala věhlas a také si vyprázdnila sklady. Inspirován zkušenostmi ze zahraničí začal Tomáš Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce: pásovou výrobu, samostatně účtující jednotky, pobídkový systém, podíl na zisku – a také mohutnou reklamu. Díky tomu udělal během 30. let z firmy největšího světového exportéra obuvi.
Sociální výhody, bydlení, škola
Mamutí koncern dal práci a dosud nepoznané výdělky tisícům lidí, kteří v podniku nejen pracovali, ale žili s ním i v něm. Baťa zaměstnancům poskytoval sociální výhody, okolí areálu Baťových závodů s pověstným mrakodrapem bylo plné rodinných domků pro zaměstnance. Ve své škole si vychovával nikoli dělníky, ale „spolupracovníky“. Na druhou stranu ale Baťovy závody znamenaly trpký konec pro řadu malých obuvnických živností, například jen s vypětím všech sil přežila tradice výroby bot na Skutečsku, kde díky tomu později vznikla firma Botana.
Baťa dokázal prosperovat i během hospodářské krize. „Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jenom pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ uvedl na počátku 30. let, kdy se rodinný podnik změnil na akciovou společnost budující spřízněné podniky po celém světě. Kromě obuvi s nízkými cenami s pověstnou devítkou na konci vyráběl i punčochy, pneumatiky nebo ševcovské stroje. Baťa podporoval i další aktivity včetně umění, ve Zlíně vzniklo i filmové studio, zprvu ale vyrábělo hlavně firemní reklamu.