Rekreanti u vodních nádrží v Česku často komplikují práci vodních záchranářů. Jde sice o drobnost, záchranáře ale stojí spoustu času. Lidé na ně totiž mávají, čímž je matou. Právě mávající člověk je totiž zpravidla ten, který záchranářům ukazuje místo, kde mají první pomoc poskytnout.
Například na přehradu Hracholusky, která je největší vodní plochou v Plzeňském kraji, se v létě sjíždějí tisíce výletníků. Kvůli velkému počtu lidí tam často dochází i k různým zraněním. Tamní záchranáři mají od 1. června za sebou už 49 zásahů. Nejčastěji jde o drobné úrazy v kempech a na plážích.
Provoz na vodní nádrži je podle záchranářů specifický. „Nemáme tady tolik rozšířený plavební provoz, to znamená, že tady potkáte méně lodiček, ale o to více plavců. Jedna třetina výjezdů tvoří výjezdy indikované zdravotnickou záchrannou službou, jsou to různé zhoršení stavů a úrazy, které se týkají pohybu u vody,“ řekl člen Vodní záchranné služby ČČK Plzeň Tomáš Kopáček.
„Tím, že jsou na místě dříve než výjezdové skupiny (ZZS), mohou pacienta zajistit, základně ošetřit a poté předat na styčných místech výjezdovým skupinám, které přijíždějí buďto ze Stříbra, nebo z Plzně,“ popsala pomoc vodních záchranářů mluvčí Zdravotní záchranné služby Plzeňského kraje Mária Svobodová.
Mávání u vody záchranáři nedokáží přesně identifikovat
Posádka záchranářů slouží u Hracholusek dobrovolně, a to vždy v týdenních turnusech. Často jde například o lékaře nebo studenty medicíny, což je i případ Adama Kakrdy. „Určitě jsou to zajímavé zkušenosti z výjezdů, komunikace s pacienty a fungování v týmu,“ popsal.
Členové vodní záchranné služby jsou mezi rekreanty oblíbení, často jim proto mávají na pozdrav. Jenže právě mávání znamená také signál, že se něco děje. A to může zdravotníky zmást. „Pro nás to znamená, že se tam něco stalo a že tam směřujeme,“ sdělil Kopáček. Záchranáři proto lidi prosí, aby jim raději nemávali.
