Restituční kauza rodu Walderode se po zásahu Ústavního soudu (ÚS) vrací na začátek. Soud vyhověl stížnosti Johanny Kammerlanderové, vdovy po Karlovi des Fours Walderode. Důvodem je porušení práva na soudní ochranu. Ve sporu jde o zámek Hrubý Rohozec v Turnově na Semilsku, lesy a pozemky. Rod usiluje o vrácení majetku od začátku 90. let. Justice musí podle nálezu Ústavního soudu respektovat rozhodnutí z roku 1947, kterým ministerstvo vnitra zachovalo Walderodemu československé občanství. Šance na restituci majetku se tak zvýšila.
„Ústavní soud řekl, že restituce je oprávněná a že jeho právní názor je závazný, soudy ho musí respektovat,“ řekl advokát Kammerlanderové Roman Heyduk. Kammerlanderovou nález šokoval v pozitivním slova smyslu.
Na žalované straně stojí více subjektů. Jsou mezi nimi Národní památkový ústav, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo státní podnik Lesy ČR. Starosta Turnova Tomáš Hocke (Nezávislý blok) řekl, že postoj Ústavního soudu je nutné respektovat. Očekává další spory kvůli ztotožnění pozemků či objektů, kterých se případná restituce bude týkat.
„Jestliže Ústavní soud řekl, že panu Walderode občanství zůstalo, v tom případě jsou nároky odůvodnitelné. Teď už se to bude zřejmě zaměřovat spíš na to, který majetek by se měl vydat,“ řekl právní zástupce Národního památkového ústavu Josef Macek.
Zámek trpí, říká památkář
Zklamaný je rozhodnutím Ústavního soudu v kauze rodu Walderode regionální ředitel Národního památkového ústavu pro severovýchodní Čechy Miloš Kadlec. Prakticky to podle něj znamená, že nadále nebudou moci dělat žádné větší opravy na, zatím státním, zámku Hrubý Rohozec v Turnově. „Blokuje to větší investice do toho objektu. Památka tím trpí, protože děláme pouze základní údržbu a nemůžeme čerpat ani dotační peníze, ani investiční peníze,“ řekl Kadlec.
„Chci hledat řešení, aby všichni byli spokojení,“ odpověděla Kammerlanderová na otázku, co bude se zámkem a dalším majetkem v případě vydání. Zámek je podle ní krásně opravený, přetrvávají problémy se statikou. „Stát udělal hodně pro to, aby majetek zachoval,“ uvedla Kammerlanderová. Jen zámecké expozice jí připadají poněkud nudné.
Walderode přišel o panství v části Semilska, Jablonecka a Liberecka po druhé světové válce jako Němec na základě Benešových dekretů. V roce 1947 mu úřady československé státní občanství vrátily, po komunistickém převratu v únoru 1948 emigroval a občanství se vzdal. Znovu se stal československým občanem v roce 1992. Zemřel v roce 2000.
Soudy zpochybňovaly osvědčení o zachování občanství
Justice v kauze původně dospěla k závěru, že osvědčení o zachování československého státního občanství, vydané v roce 1947 ministerstvem vnitra, nesplňuje formální a obsahové požadavky. Je tedy nicotným aktem, který nemá žádné právní účinky. Walderode tak nesplnil podmínku zachování občanství, podstatnou při uplatňování restitučního nároku.
Ústavní soud ve svém nálezu ale zdůraznil, že nešlo o nicotný akt. „V restitučním řízení toto rozhodnutí o vrácení občanství již nelze přezkoumávat a je třeba z něj vycházet,“ řekl soudce zpravodaj Josef Baxa. Ústavní soud také připomněl, že Kammerlanderová se v minulosti v jiné linii domohla navrácení části majetku, rozhodnutí tehdy potvrdil i Nejvyšší soud, který v nyní projednávané kauze změnil postoj.
Walderode se před válkou přihlásil k německé národnosti, později narukoval jako vojín do Wehrmachtu. Po válce však svědci potvrdili jeho protinacistické smýšlení i snahu pomáhat československým občanům. Baxa zdůraznil, že tehdejší orgány měly dostatek informací a skutkových podkladů pro rozhodnutí, že si Walderode smí občanství uchovat. „Nemůžeme s odstupem času přezkoumávat akty učiněné v době, která bezprostředně navazovala na tragické události druhé světové války,“ uvedl Baxa.
„Ústavní soud dlouhodobě vykládá podmínky pro restituci majetku, z nichž jednou je i zachování československého státního občanství, zásadně šířeji a zásadně ve prospěch restituentů. Svým nálezem rozhodl, že překážkou restituce nemohou být eventuální formální vady nebo nedostatky rozhodnutí poválečných československých úřadů,“ okomentoval nález advokát Tomáš Nahodil, který se taktéž věnuje restitučním kauzám.
Historie zámku Hrubý Rohozec sahá do začátku 14. století. Původně to byl gotický hrad, nyní se v této památce po třech přestavbách mísí různé stavební slohy. Do majetku rodu Des Fours (od roku 1831 Des Fours Walderode) zámek patřil od roku 1628, kdy ho od Albrechta z Valdštejna koupil i s okolním panstvím Mikuláš Des Fours. Jeho potomkům pak zámek sloužil jako rodové sídlo po více než tři staletí, tedy až do konfiskace v roce 1945.
