Ústavní soud (ÚS) dal novou šanci na odškodnění pozůstalým po ženě, která zemřela v Nemocnici Jihlava po císařském řezu. Znovu bude rozhodovat Nejvyšší soud. Dosud se pozůstalí domáhali odškodnění marně. Podle verdiktu sice nemocnice nepostupovala správně, avšak mezi pochybením a smrtí pacientky nebyla příčinná souvislost. Nález ÚS vrací do hry právní doktrínu ztráty šance spolu se zjištěním znalců, že jiný postup lékařů mohl zvýšit šance ženy na přežití o 50 procent.
Žena zemřela na komplikace po císařském řezu, Ústavní soud dává naději na odškodnění
Nejvyšší soud uvedl, že doktrína ztráty šance, kde újmou není skutečně způsobená škoda, ale ztracená příležitost, budí v evropském kontextu značné kontroverze a neaplikoval ji. Odchýlil se tak od staršího rozhodnutí nejvyšší instance. Podle ústavního soudce Jana Filipa tak měl u Nejvyššího soudu spornou právní otázku posoudit velký senát, který sjednocuje judikaturu. Právě takový by teď měl být další postup.
Žena trpěla v těhotenství preeklampsií. Jde o závažný stav, který může vyústit v eklampsii, život ohrožující záchvat křečí. Léčila se farmakologicky. Měla opakovaně potíže, se kterými byla naposledy den před diagnostikovanou eklampsií a následným akutním císařským řezem na kontrole na gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice. Přesto nebyla hospitalizovaná, den po zákroku pak zemřela. Častou komplikací při eklampsii je krvácení do mozku.
Znalci: Pokud by lékaři provedli císařský řez dříve, šance na přežití by byla vyšší
Rodiče ženy žádali od nemocnice každý 240 tisíc korun jako náhradu škody, sourozenci nárokovali 175 tisíc korun. Soudy dospěly k závěru, že nemocnice sice porušila svou právní povinnost, protože poskytnutá péče byla non lege artis, tedy neodpovídající nejvyšším vědeckým poznatkům. Justice ale nenašla mezi postupem nemocnice a smrtí ženy příčinnou souvislost. Zemřela kvůli krvácení z cévní malformace mozku.
Znalci zároveň dospěli k závěru, že kdyby byl císařský řez proveden o den dříve, měla by žena padesátiprocentní šanci na přežití. Podle ústavních soudců by měl Nejvyšší soud hledat řešení, jak poskytnout adekvátní ochranu pacientům v podobných případech.
„Takovým řešením může být již zmíněná doktrína, která se z již uvedených důvodů jeví jako velmi vhodná, a její případné odmítnutí by mělo být postaveno na rozumných věcných důvodech,“ stojí v nálezu.
