Zmařené naděje. Název koncertu odkazuje ke 100 letům republiky i k výročí 50 let od okupace vojsky Varšavské smlouvy. Skladbami tří skladatelů, které události posledního století negativně ovlivnily, uctili obě výročí sboristé z pěveckého sboru Vox Iuvenalis. A to symbolicky v aule právnické fakulty v Brně, tedy v budově, ve které za druhé světové války sídlilo gestapo.
Skladba Viktora Ullmanna zní sice radostně, vznikala ale v koncentračním táboře v Terezíně. Dětské říkanky a židovské nápěvy tam autor zhudebnil jako jeden z vězňů. „On to komponoval s takovým nadhledem a nadsázkou, s jakousi nadějí, kterou ale v té době už určitě nemohl mít, protože musel vidět, jak to tam vypadá, a navíc mu ubývali muzikanti okolo. Jeden den tam byli a další den byli pryč,“ vysvětlil dirigent Jan Ocetek.
Jeho dílo teď prostřednictvím sboru VUT znělo v místě, odkud ve stejné době posílali nacisté lidi na smrt. Gestapo totiž mělo právě na právnické fakultě Masarykovy univerzity svoje ústředí. „Budovu využívalo pro své kanceláře, ve sklepě byly vězeňské cely. V aule nevyhovovala výzdoba, byl tam pilot, na kterém stála busta Masaryka. Ta samozřejmě zmizela,“ uvedl vedoucí Katedry dějin státu a práva Ladislav Vojáček.
Budovou prošly tisíce lidí, kteří nakonec skončili na popravištích nebo v koncentračních táborech, včetně členů akademické obce. Jejich jména připomíná pamětní deska. Především dobu po válce pak představuje dílo Josefa Adamíka, který studoval kompozici na brněnské JAMU.
„Nesmířil se s tím konzumem té doby a komunistickou nadvládou nad úplně vším, nakonec tíhu té doby neunesl, takže spáchal sebevraždu,“ řekl Ocetek. A k sovětské okupaci pak dirigent Jan Ocetek odkázal pomocí skladby od Alfreda Schnittkeho, jeho stěžejním dílem Requiem.
