Zoo Brno začala chovat dva nové druhy. Návštěvníci se mohou těšit na holuba nikobarského, který připomíná bažanta, a na užovku sanmartinskou. Zoo v tomto případě chová poddruh, který nemá žádná jiná evropská zahrada.
Holub nikobarský obývá téměř všechny drobné ostrovy v Indonésii a kolem Nové Guineje. „Těžištěm jeho rozšíření jsou Andamanské a Nikobarské ostrovy, na které je v některých případech zakázán vstup mimo vědecké účely. Hnízdí v koloniích vysoko v korunách stromů. Dalo by se říci, že boří mýty o tom, jak takový holub vlastně vypadá. Má velmi nápadné kovové zbarvení a na krku dlouhé peří, takže připomíná spíše bažanta,“ uvedl kurátor chovu ptáků Zoo Brno Petr Suvorov.
Podle některých studií jde v případě holuba nikobarského o příbuzného oběma druhům populárních vyhynulých pozemních holubů rodu dronte. Z nynějších žijících příbuzných jsou holubům nikobarským nejblíže korunáči, největší holubi světa, které zoo chová od roku 2017.
Ve volné přírodě je kvůli své atraktivitě loven pro černý trh za účelem chovu. Velmi žádané jsou také gastrolity, tedy kameny, které v žaludku ptáků pomáhají rozmělňovat pozřenou potravu a které jsou často využívány v klenotnictví. Holubům nikobarským neprospívá ani přeměna původního biotopu na plantáže. V mezinárodní červené knize ohrožených druhů je tak veden jako téměř ohrožený druh.
Unikátnost užovky je překážkou k založení chovu
Další novinkou v brněnské zoo je užovka sanmartinská. Je to atraktivně zbarvený mohutný had, kterého mohou návštěvníci vidět v Tropickém království. „Celý druh je v evropských zoo velmi vzácný a tento poddruh nechová kromě nás žádná jiná evropská zoologická zahrada. Užovky sanmartinské jsou známé svým velmi hlasitým syčením, které produkují prostřednictvím speciální úpravy dýchacího aparátu, hrtanovou příklopkou,“ uvedl kurátor chovu plazů zoo Petr Šrámek.
Nejedovaté užovky sanmartinské jsou rozšířené od Kanady po Mexiko, v brněnské zoo chovaný poddruh se vyskytuje především na severovýchodě Spojených států amerických. Vyhledává různé biotopy od Mohavské pouště až po lesy, ale upřednostňuje otevřená stanoviště. V přírodě omezuje populace drobných hlodavců, z nichž mnoho je považováno za významné škůdce.
V případě ohrožení se užovka esovitě stáčí, zvedá přední část těla a výrazně se zplošťuje, také při tom chrastí koncem ocasu. Dokonale tak napodobuje obrannou pozici jedovatých chřestýšů, proto ji lidé bohužel občas zabíjejí v domnění, že jde právě o nebezpečného chřestýše.
Do brněnské zoo přibyla samice užovky. Chovatelé se snaží sehnat k ní do páru i samce, kvůli omezeným počtům těchto zvířat v zoo je ale založení chovu nejisté.
