Duben je měsíc, ve kterém se na našem území můžou objevit jak dny, ve kterých počasí připomíná ještě uplynulou zimu, tak naopak dny, kdy se už o slovo hlásí blížící se léto. Ostatně proměnlivosti dubnového počasí si všímá i nejedna lidová pranostika. Za všechny zmiňme například tuto: „V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost, a proto stále proměnitelné povětří, že se sotva v celém roku takové nalézá“. Proč je tedy právě dubnové počasí tak proměnlivé a nestálé?
Za „aprílové počasí“ může rozdílnost teplot povrchu pevniny a moře
Příčinou je rozdílná intenzita zahřívání povrchu pevniny a moře. Zatímco evropský kontinent, respektive střední Evropa, se během dubna už díky vysoké poloze slunce nad obzorem poměrně intenzivně prohřívá, zůstávají moře v okolí Evropy kvůli své velké tepelné kapacitě ještě docela chladná. A samozřejmě ještě výrazně chladnější jsou polární oblasti na severu.
Začátek loňského dubna byl ve znamení přílivu teplého vzduchu od jihu
Pokud vzduch z těchto regionů zamíří do střední Evropy právě od severu až severozápadu, je zpravidla velmi studený, současně se při své cestě nad otevřenými vodami Atlantiku sytí vlhkostí. Nad pevninou se pak právě díky už docela silným slunečním paprskům spodní vrstvy vzduchu ohřívají a vzniká tak velký rozdíl teploty mezi nižšími a vyššími hladinami atmosféry.
Tento velký vertikální teplotní gradient pak vede k labilitě vzduchu, což se projevuje výstupem ohřátých kvant vzduchu, která se ve výšce ochlazují a v nich přítomná vodní pára kondenzuje. Vznikají oblaky s přeháňkami, případně i bouřkami, kdy díky studenému vzduchu ve výšce nejsou výjimkou ani přeháňky s krupkami.
V polovině loňského dubna k nám ale pronikl studený vzduch od severu, který byl příčinou ničivých nočních mrazů
Když ale někde vzduch stoupá, musí v okolí zase klesat dolů a tento kompenzující sestupný pohyb vede naopak k rozpouštění oblačnosti – a to je důvod střídání přeháněk a pauz se slunečními paprsky. Samozřejmě že se proměnlivé počasí tohoto typu nevyskytuje jen v dubnu, ale kvůli největším teplotním kontrastům je pro něj nejtypičtější. V dalších týdnech během května se už i severní oblasti kvůli stoupajícímu slunci na obloze výrazněji ohřívají a rozdíly teploty napříč Evropou a jejím okolím se snižují.
Kolísání teplot
Proměnlivost počasí ale samozřejmě souvisí i s tím, odkud se do Česka v dubnu dostávají vzduchové hmoty – při teplém jižním proudění a přílivu původem tropického vzduchu nejsou výjimkou letní, výjimečně i tropické teploty, zatímco při přílivu studeného, původem arktického vzduchu zůstávají maxima v blízkosti nebo i pod deseti stupni Celsia a v noci pak hrozí riziko mrazů, které můžou poškodit kvetoucí ovocné stromy nebo i vinnou révu a další plodiny. A někdy se při přechodu výrazných front může charakter proudění změnit během jednoho dne, a tedy i teploty ze dne na den můžou klesnout klidně o patnáct až dvacet stupňů.
Proměnlivost dubnového počasí jde ruku v ruce i s velmi působivými proměnami oblaků na nebi. Modrou barvu oblohy rychle střídají vertikálně mohutné kupovité oblaky druhu kumulus. Ty se sice při pohledu z dálky a osvícení sluncem jeví oslnivě bílé, mívají ale až hrozivě temnou základnu, která bývá znakem velké optické hustoty, a tedy i právě zmíněného velkého vertikálního rozsahu mraků. A nezřídka přinášejí i prudký déšť v přeháňce.
GALERIE
Různorodé dubnové počasí
Zejména při přílivu oceánského vzduchu od severozápadu k nám současně přichází velmi čistý vzduch, který se projevuje jak výbornými dohlednostmi – klidně i výrazně přes sedmdesát kilometrů (pochopitelně mimo přeháňky), tak i jasnými a ostrými barvami oblaků – blankytně modré nebe ostře kontrastuje s bílými nebo až tmavě šedými oblačnými hmotami.
I v dubnu se – i když výjimečně – může objevit mlha nebo nízká oblačnost druhu stratus, která se ale, na rozdíl od podzimních nebo zimních měsíců, zpravidla rychle rozpustí. Při proudění z jižních směrů do Česka přicházejí vzduchové hmoty s větším obsahem vodní páry a taky pevných prachových částeček, které vedou k většímu zakalení a snížení dohlednosti, někdy až k deseti kilometrům. V takovém případě se barvy nebe a oblaků jeví méně výrazné, nebe získává bělavý nádech.
Extrémním případem je výrazné zakalení při příchodu saharského prachu a písku – pak má nebe a oblaky spíše až šedivé odstíny. Saharský prach tak například zahalil oblohu o loňských Velikonocích.
