Investigativní žurnalistika ji sice stresuje, její přínos pro společnost ale považuje za zásadní. „Zachovat si chladnou hlavu a nepřepálit, co můžete doložit. A neudělat zbytečnou botu, na kterou vás někdo chytí,“ radí hlavní ekonomická analytička Českého rozhlasu Jana Klímová, která za svoji investigativní práci získala dvě novinářské ceny. Kromě toho v médiích vysvětluje ekonomická témata nebo reportuje o energetice, svém srdečním tématu. V podcastu Background ČT24 mluví i o řízení redakcí či mladých novinářích.
Zachovat si chladnou hlavu a neudělat zbytečnou botu, popisuje Klímová investigativní novinařinu
Do světa žurnalistiky Jana Klímová nakoukla díky Zemědělským novinám, které odebírali její rodiče. „Koukla jsem do tiráže a zavolala jsem tam,“ vypráví s tím, že díky studiu agronomie na Vysoké škole zemědělské měla v oboru přehled. „A bavilo mě psát a sledovat svět kolem sebe,“ dodává důvod, proč se v roce 1992 stala novinářkou.
Zemědělské noviny, kam ji po pohovoru přijali, se ve stejné době přejmenovaly na Zemské, dál ale vydávaly zemědělskou přílohu. „Na moji první tiskovku jsem šla na ministerstvo zemědělství, kde náměstek ministra zveřejňoval strategii privatizace státních statků. Bylo to hrozně zajímavé, ale vůbec jsem nevěděla, jak to mám napsat,“ směje se Klímová, která brzy přešla do ekonomické sekce.
Hospodářským tématům se Klímová věnovala také v Mladé frontě DNES, kam nastoupila v roce 1999, postupně však začala pracovat i na investigativě. „Přišel Janek Kroupa, jeden z nejznámějších investigativců v Česku, a MF DNES měla zájem vybudovat investigativu. Janek pak jednou přinesl bizarní kauzu stavby meziskladu jaderného paliva v Dukovanech a chtěl spolupracovat, protože se to týkalo ČEZ, kde jsem měla background,“ popisuje.
Vést lidi, nebo být novinářkou?
Velkých kauz otevřela Klímová s kolegy několik a získala díky nim Novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2011 a Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2017. Druhé ocenění obdržela už jako analytička Českého rozhlasu, kam přešla po odchodu z MF DNES a dvouletém psaní pro týdeník Respekt. Do něj zamířila v roce 2013 poté, co společně s řadou dalších novinářů odešla z Mladé fronty DNES v reakci na nákup vydavatelství Andrejem Babišem.
„V redakci se vedly debaty, co je správný postoj. Jestli se na tom nepodílet, nebo jestli odchod naopak znamená, že jste krysa, která opouští loď, protože je potřeba zůstat a bránit redakci před vlivem nového majitele,“ odhaluje Klímová, která přiznává, že kromě změny majitele její rozhodování ovlivnila i nabídka z Respektu. „Měla jsem hroznou chuť to zkusit a byla to pro mě cesta, jak se posunout dál,“ říká s tím, že editorský tlak na texty, který v Respektu zažila, jí pomáhá dodnes. „Nejlepší šťáva teče z dobře zatlačených hroznů.“
Do vydavatelství Economia se ale Klímová ještě vrátila – v roce 2019 se stala zástupkyní šéfredaktora Hospodářských novin. „Můžete lidem předávat nápady, na které nemáte čas nebo kapacitu,“ zmiňuje jednu z výhod vedoucí pozice. Přiznává ale, že si ji nakonec neoblíbila. „Musíte si říct, jestli chcete vést lidi, nebo být novinářkou. A já jsem si na to nedokázala odpovědět a kombinovala jsem obojí.“
Loni tak v Hospodářských novinách skončila a znovu se vrátila do Českého rozhlasu, kde od listopadu působí jako hlavní ekonomická analytička. Na stanici Plus má pravidelný pořad Peníze a vliv, chodí do vysílání a píše pro server iROZHLAS. „Mně to přece jenom nedá a spoustu věcí napíšu i jako článek,“ neskrývá svůj návyk z novin. Kratší rozhlasové formáty ji však nutí vybírat z analýz jen důležité věci. „Má to něco do sebe, navíc jsem člověk, který často dělá odbočky, a tam na to není čas.“
Novinařina vás pohltí
Zatímco za svoje srdeční téma označuje Klímová energetiku, investigativní žurnalistika ji spíše stresuje. „Musíte si dávat pozor, většinou jsou to slovíčka, na kterých ujedete, a právníci vás za to uvaří,“ upozorňuje a dává doporučení, jak se nedostat do problémů. „Zachovat si chladnou hlavu a nepřepálit, co můžete doložit. Pak to dát správně dohromady a neudělat zbytečnou botu, na kterou vás někdo chytí,“ popisuje, jak byla opatrná třeba při psaní o kauze Mostecká uhelná.
„Musela jsem opravdu zachovat chladnou hlavu, být objektivní a poslouchat lidi, jak se k tomu staví,“ zmiňuje případ, v němž v červnu padly nepravomocné vysoké tresty vězení. Kauzu řešily i švýcarské soudy, díky nimž měla Klímová k dispozici řadu dokumentů. „Proto mě udivují kolegové, kteří jsou dodnes čistí investigativci. To jsou strašné nervy, protože si musíte být jistí, že někomu nenaletíte,“ srovnává.
Žurnalistiku podle Klímové výrazně mění sociální sítě, které přehlcují čtenáře informacemi. „Musíte si vybrat, co je nejdůležitější, relevantní a zajímavé a zasadit to do kontextu,“ popisuje nový styl novinářské práce. Vývojem prochází i samotní novináři, z nichž ti mladší už nechtějí tak často pracovat přesčas. „Dokonce jsem se setkala s mladou novinářkou, která měla dvě telefonní čísla, a to pracovní si na víkend vypínala,“ říká Klímová, podle níž ale například práce se zdroji vyžaduje i hovory nebo schůzky mimo pracovní dobu.
„Taky mě štve, že je těžké si domluvit schůzku s kamarádkou, protože ji budu muset na 50 procent zrušit,“ odpovídá. „Ale musíte si pak říct, co chcete vlastně dělat. Když si řeknete, že chcete být novinářka, tak tohle k tomu prostě patří. Je to profese, která vás pohltí, pokud ji chcete dělat dobře,“ říká s dovětkem, že důležité je i prostředí v redakci. „Měla jsem štěstí, že jsem pracovala s dobrými šéfy, a když jsem se chtěla z mateřské vrátit na zkrácený úvazek, tak to můj šéfredaktor Robert Čásenský zařídil. Ale vím, že v některých redakcích s tím jiné novinářky problém mají,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.