Radovan Krejčíř s ním vtipkoval, že ho nechá projet v kufru auta. „Myslím, že ty výhružky nemyslel vážně,“ vzpomíná v podcastu Background ČT24 Jiří Hynek na pobyt v Jihoafrické republice, kde sledoval soudní proces s jedním z nejznámějších českých zločinců. Za svou kariéru pokrýval reportér domácího zpravodajství České televize i další dění v českém podsvětí a také významné soudní kauzy. Nejnověji třeba soud v případě dotace pro Čapí hnízdo.
Reportér Jiří Hynek původně zvažoval, že se stane sportovním redaktorem. Sám byl totiž sportovec. Jako dítě plaval a hrál hokej. Od deseti let pak trénoval tenis. „Tehdy to byl tak trochu zakázaný kapitalistický sport,“ vysvětluje Hynek, co ho na tenisu lákalo.
Řada tenistů za totality emigrovala a mluvit o nich v oficiálních médiích se nesmělo. „Já jsem proto tajně doma pod peřinou poslouchal sportovní zprávy na Svobodné Evropě,“ dodává. I když se na dráhu sportovního redaktora nakonec nevydal, láska k tenisu mu vydržela dodnes. Nedávný konec kariéry Rogera Federera považuje za katastrofu.
Politickým tématům se Hynek začal věnovat až po revoluci. Nejprve v redakci zpravodajství televize Puls ve svém rodném Hradci Králové. O krajském zpravodajství mluví jako o akváriu, kde se každý zná s každým. Rozvířit tamní vody se Hynkovi podařilo ke konci devadesátých let, když mu zakázali vstup na radnici.
„Měli jsme zhruba desetiminutové zpravodajství a já jsem začal razit tezi, že nemůžeme jít radnici na ruku, jako to dělala většina regionálních televizí. My naopak v každých zprávách musíme ukázat něco, co se radnici nepovedlo,“ říká Hynek. Jedna taková ukázka vedla až ke zmíněnému zákazu. Ten ale netrval dlouho. „Zastala se mě i celostátní média,“ vysvětluje.
Soud v JAR je show
Z regionů přešel ke kauzám, které sledovala celá republika. Pokrýval mimo jiné i zmíněný případ Radovana Krejčíře. S ním se mu jako první pojí vzpomínka na zkaženou snídani. „Volali mi z práce, že utekl Krejčíř, pak začal hon,“ vzpomíná. Později se reportér za Krejčířem vydal i na Seychely, kam zločinec z Česka utekl.
„Bylo to velice nepříjemné, měl tam své bodyguardy i tamní policisty, kteří mu šli na ruku. Byli jsme zatlačeni do kouta,“ hodnotí tehdejší zkušenost. Na atmosféře nepřidával ani Krejčířův smysl pro „humor“. „Říkal mi: ,Co mi to dáváte za otázky? Můžete se projet v kufru.‘“ Podle Hynka Krejčíř novináře bral jako nepřátelské osoby, se kterými se baví, protože chce vědět, co se kolem něj děje v Česku.
Případ Krejčíře pak reportér sledoval i po jeho přesunu do Jihoafrické republiky. „Přinesl jim tam know-how z Česka: pokud chcete ovládnout pouliční zločin, musíte mít krytí na úřadech a policii,“ popisuje Hynek. „Jako to je u českých kmotrů,“ doplňuje.
I v JAR nakonec Krejčíře dostihla spravedlnost a začal soudní proces. Od toho českého by ale nemohl být odlišnější „Je to show, je to karneval, kde bubnují lidé na bubny. Je to boj žalobce s advokáty, kde soudce je pán, kterému se musí účastníci řízení poklonit,“ nastiňuje reportér.
Dodává však, že i v klidnějších českých soudních vodách jsou stále věci, které ho i po více než dvaceti letech překvapí. „Například soud v kauze Mostecká uhelná začal tím, že obžalovaný Antonio Koláček se modlil a ležel přitom na podlaze před soudkyní.“
Jako jízdu tryskáčem pak Hynek označuje první den soudního líčení kolem kauzy Čapí hnízdo, kterému se věnuje v posledních týdnech. „Byť to nevypadá, byl jsem poměrně nervózní,“ vysvětluje. „Museli jsme obsáhnout obrovské množství informací a potom to vtěsnat do dvou a půl minut reportáže. To je neuvěřitelně těžké.“
Díky, že jste mě nevyhodil
Když po dlouhém pracovním dnu přijde domů, odkládá Jiří Hynek svou seriózní tvář a stává se vtipálkem. Oddělit pracovní život od toho osobního ale nebývá vždy snadné. Práce investigativního reportéra totiž podle Hynka nekončí s pracovní dobou. „Lidé si na vás stěžují, vy se musíte hájit, psát odpovědi. Není to, jako když děláte výstavy koček a psů. To jsou většinou všichni spokojeni,“ objasňuje Hynek.
V roce 2001 získal cenu Novinářská křepelka pro novináře do 33 let. Adam Komers, který mu cenu tehdy předával, glosoval pozici investigativního novináře jako cosi nechtěného, nenáviděného a se skřípěním zubů trpěného, s čím jsou jenom problémy. Hynek připouští, že se tak skutečně někdy sám cítí. „Po převzetí ceny jsem mimo jiné poděkoval generálnímu řediteli České televize, že mě ještě nevyhodil. Vedení s vámi musí mít trpělivost a být připraveno čelit útokům a tlakům.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na YouTube, Spotify, Soundclound, Podcasty Google a Apple Podcasts.
