Co se přesně stalo u nemocnice v Gaze? Média po celém světě tento týden řešila, zda raketa, která tam dopadla, byla izraelská, nebo palestinská. Jakému zdroji mají novináři věřit, když kromě opravdové války vypukla i ta informační? A jaké metody při vyhodnocování informací využívá armáda? V pořadu Newsroom ČT24 odpovídal velitel Skupiny kybernetických a informačních sil Armády ČR Ivo Zelinka.
I v informační válce platí, že kdo má iniciativu, má zároveň výhodu, říká Zelinka
Jakou škodu může udělat rychlá informace v on-line zpravodajství, kdy ve třech větách vyjde zpráva, že Izrael zaútočil na nemocnici a je tam pět set mrtvých?
Ve válce platí, že strana, která má iniciativu, má zároveň výhodu. To platí i v informační válce. Těch několik hodin, kdy izraelská armáda prováděla pečlivé vyšetřování, už byla na světě zpráva o údajně pěti stech mrtvých a podrobnosti o tom, jak se to stalo. Jediný zdroj, který byl v té době k dispozici, byl Hamás. Izraelská armáda to odmítla komentovat, protože jako zodpovědný aktér události vyšetřovala a nechtěla dávat žádné klamné informace.
Světové mínění na to ale reagovalo, takže můžeme vidět vypálené synagogy v Maroku, obléhanou ambasádu v Turecku a tak dále. Protože ve chvíli, kdy si někdo vytvoří názor na základě nerelevantního zdroje, tak ho z psychologických důvodů nechce měnit. Zejména pokud už je v souladu s jeho světonázorem. Takže to rozhodně udělalo velké škody, nejenom přímo na bojišti, ale i v celosvětovém mínění, byť dnes už máme informace k té události výrazně přesnější.
Jaké to pro vás bylo, když jako voják čtete něco, co může udělat tak velké škody ve veřejném prostoru?
Já jsem jenom cítil potřebu vysvětlit, jak by k tomu přistupoval armádní analytik, kdyby si byl vědom toho, že zdroj je na hranici použitelnosti a nemá žádný jiný. Pokud by prováděl zpravodajský brífink pro svého velitele, tak by mu skutečně řekl: V tuhle chvíli nemáme dost informací, zdroj není dostatečně věrohodný, abychom se na základě něho rozhodovali, vyčkejme. Musel by si být vědom, že je to zpráva postavená na jednom jediném zdroji, který je v kategorizaci úplně nejhorší, což je, řekněme, „éčkový zdroj“.
Co to znamená „éčkový zdroj“? Vy máte nějakou škálu hodnocení? Když to řeknu s nadsázkou, třeba že Hamás od vás nedostane jedničku, a naopak izraelská armáda dostane jedničku, nebo dvojku?
Je velká škoda, že to širší veřejnost nevyužívá, ale zpravodajská škála je alfanumerická. Zdroj má hodnocení A, B, C, D, E, a pokud skutečně nevíme o zdroji nic, tak je to F. Té konkrétní zprávě se potom dává ještě číslo 1, 2, 3, 4, 5 a zase, pokud nedokážeme vyhodnotit, tak šest. Hamás je typický „éčkový“ zdroj. Proč je éčkový? Protože je tam dlouhodobá historie, že podává falsifikované zprávy, je stranou konfliktu a je motivovaný dezinformovat naprosto jednoznačně.
Řekněte, co všechno mají tedy velká média podle vás dělat? Protože přeci musí nějak reagovat na tu aktuální situaci.
Bezpochyby musí, protože pokud by to neudělala, tak jejich konkurence to udělá. Ale každé velké médium má typicky několik vrstev. Například televize je proudové zpravodajství, které nutně dodává nějaký kontext. Potom máte pořady jako Události, komentáře, kde je prostor pro kontext ještě větší.
Nejvíce náchylné na chyby je ale on-line zpravodajství minutu po minutě, kdy jde spíš o to zachytit tu prvotní informaci. Nejhorší je, pokud je ta informace „vypraná“ přes třetí zdroj. To znamená například, když česká média citovala The New York Times, ale už nedodala, že jejich primárním zdrojem je právě Hamás. To je ta nejhorší chyba, která může dle mého názoru nastat.
Celý rozhovor o tom, jaké škody mohou napáchat neověřené zprávy, jaké metody využívá při ověřování informací armáda, nebo o tlaku, pod který se v době informační války dostávají média, odvysílá v neděli po desáté hodině večer ČT24.