Je více než dvakrát pravděpodobnější, že se ve filmovém hitu objeví mužská mluvící postava než ženská. Porovnání vzešlo ze studie Jihokalifornské univerzity a k podobným závěrům došli také výzkumníci ze Státní univerzity v San Diegu. Množství příležitostí, kdy se žena ve filmu dostane ke slovu, se tak příliš nemění.
Zastoupení mluvících mužských a ženských postav srovnal think tank Annenberg Inclusion Initiative, který se pod hlavičkou Jihokalifornské univerzity zabývá rozmanitostí a inkluzí v zábavním průmyslu. Autoři zprávy se zaměřili na sto kasovně nejúspěšnějších titulů roku 2023. Zajímali se jen o filmy pro kina, opomenuli tvorbu vzniklou pro streamovací platformy.
A zjistili, že z postav, jimž scénář ve sledovaných filmech předepisoval slova, jen dvaatřicet procent tvořily ženy nebo dívky. Což je téměř stejný podíl jako v roce 2007, kdy tato studie byla zahájena. Tehdy promluvilo ve filmech třicet procent ženských postav.
Z porovnání vyplynula výrazná genderová nerovnováha i v dalších parametrech. V nejúspěšnějších filmech připadalo na ženy či dívky pouze třicet procent hlavních rolí – což je zhruba stejně jako v roce 2010, ale o čtrnáct procentních bodů pokles oproti předloňsku. Jen v jedenácti procentech ze sta loňských diváckých hitů bylo rozdělení mluvených rolí mezi mužské a ženské postavy zhruba půl na půl.
Jedna Barbie je málo na „rok ženy“
„Ať už data zkoumáte jakkoli, rok 2023 nebyl ‚rokem ženy‘. Stále zaznamenáváme stejné trendy, pokud jde o dívky a ženy na filmovém plátně, rok co rok,“ uvedla autorka studie Stacy L. Smithová. Pokusila se najít pro takovou statistiku i vysvětlení.
„Je zřejmé, že buď jsou ženy přehlíženy s tím, že se dívají ne na víc než jeden nebo dva filmy ročně, nebo se nehledají způsoby, jak vytvořit smysluplnou změnu. Anebo je to obojí,“ míní.
„Pokud chce (filmový) průmysl přežít současnost, musí se zabývat tím, že se mu nedaří využít polovinu populace na plátně,“ poradila producentům. A nastartováno by v tomto ohledu být mohlo, když komerčně nejúspěšnějším filmem roku 2023 se stala Barbie – dosáhla na téměř jednu a půl miliardy dolarů. Její úspěch se možná promítne do teprve chystaných titulů – ale stejně tak dobře může zůstat pouhým výkyvem.
Po třicítce ubývá pro ženy rolí
„Protože si Barbie v roce 2023 nárokovala tolik našeho kulturního prostoru, mohlo se zdát, že ženské postavy se v loňském roce vyskytovaly ve filmech hojněji. Ale celkový podíl ženských postav v mluvených rolích se snížil, stejně jako podíl ženských protagonistek,“ poznamenala Martha Lauzenová, která vede Centrum studií o zastoupení žen v televizi a filmu při Státní univerzitě v San Diegu.
Lauzenová a její tým rovněž zhodnotili sto kasovních trháků roku 2023 a došli k podobným číslům: podíl žen v mluvených rolích se loni dostal na 35 procent.
Výzkumníci ze San Diega se zajímali také o věk postav. Všimli se, že podíl hrdinek se dramaticky snižuje mezi třicátými a čtyřicátými narozeninami – zatímco třicetileté ženy jsou ve scénářích zastoupeny třiceti procenty, čtyřicátnic už je jen třináct procent. U mužských postav je tento pokles zájmu znatelný až po padesátce.
Rolí pro herečky v seniorním věku, jako je Jane Fondová nebo Diane Keatonová, je jen pár. „Tato věková skupina tvořila pouze sedm procent všech žen v nejvýdělečnějších filmech roku 2023, což je výrazně méně, než jaké je jejich zastoupení v americké populaci,“ upozornila Lauzenová.
Ženy potřebují hashtag
Filmový kritik Jake Coyle se v textu pro agenturu AP pozastavuje nad zarážejícím nedostatkem pokroku v případě ženských postav ve srovnání s úspěchy, kterých dosáhly rasové a etnické menšiny. Když před devíti lety hashtag OscarsSoWhite upozornil, že v aktuálních nominacích na ceny Oscar se neobjevuje nikdo jiné barvy pleti než bílé, otřásl tím továrnou na sny.
Výsledkem bylo, že oscarová akademie prosadila větší diverzifikaci ve svých řadách – což se týkalo i zastoupení žen – a nově může na oscarovou nominaci pro nejlepší film pomýšlet jen snímek, který splňuje určitá kritéria rozmanitosti. Tvůrci jim můžou dostát například tím, že alespoň jeden z představitelů významné (ne nutně hlavní) postavy pochází z „nedoceněné rasové či etnické skupiny“.
Studie z Jihokalifornské univerzity si všímala mezi mluvícími postavami i zastoupení těchto menšin. Pocházelo z nich čtyřiačtyřicet procent hrdinů, což je číslo víceméně odpovídající rasovému složení americké populace, dokonce ho mírně převyšuje.
Analýza neviditelnosti
Zpráva obsahuje i „analýzu neviditelnosti“, tedy v kolika ze sta posuzovaných filmů zcela scházely ženy z jednotlivých rasových či etnických skupin. Loni například v 99 filmech chyběly ženy či dívky z řad původních obyvatel Severní Ameriky a Aljašky a v téměř dvou třetinách nehrála žádná Hispánka či Latinoameričanka. Pro srovnání: ve dvanácti příbězích se na plátně neobjevila žádná ženská postava bílé pleti.
„Epidemie neviditelnosti zůstávala po léta bez kontroly. Výsledkem je, že dívky a ženy z podceňovaných rasových/etnických skupin jsou i nadále svědkyněmi toho, že jejich příběhy a úhly pohledu jsou každoročně v nejpopulárnějších filmech vymazány,“ podotkla Smithová.
V případě mluvících postav hlásících se k LGBTQ+ komunitě se autoři studie dopočítali k 1,2 procenta, což je údaj, který se bez významné změny udržuje už dekádu. K žádným výkyvům nedošlo za poslední desetiletí ani v počtu lidí s postižením, kteří by pronesli před kamerou větu – našlo se jich 2,2 procenta.
Více žen za kamerou rovná se více žen před ní
„Zdá se, že zábavní průmysl je buď příliš apatický, nebo příliš bojácný, aby užil nástroje, které má ve svém arzenálu a díky nimž může svým spotřebitelům reflektovat svět, který opravdu existuje, a ne zkreslenou představu o společnosti,“ uzavřela Smithová.
Studie její kolegyně Lauzenové z univerzity v San Diegu naznačuje, že cestou by mohlo být více žen za kamerou. Ve filmech, které režírovala (a)nebo k nim scénář napsala žena, se prosadilo vyšší procento žen v hlavních rolích (48 oproti 19 procentům) i jako mluvících postav (43 proti 31 procentům). Kromě Barbie od Grety Gerwigové tento předpoklad loni splnila i Priscilla, kterou Sofia Coppolová natočila o manželce Elvise Presleyho, nebo romantické drama Minulé životy v režii a podle scénáře Celine Songové.
