Jednou z velkých premiér letošního karlovarského filmového festivalu je Velká premiéra. Hlavní roli snímku Miroslava Krobota hraje Pavel Šimčík – Krobotův žák a dlouholetý kolega (a dříve též podřízený) z Dejvického divadla. Sám Velkou premiéru před premiérou neviděl, ale připustil, že příslib natáčení s Miroslavem Krobotem byl jednou z věcí, které mu pomáhaly, když se kvůli covidovým restrikcím uzavřela divadla. Pavel Šimčík byl hostem zvláštního Interview ČT24 z Karlových Varů, rozhovor s ním vedla Tereza Willoughby.
Velká gesta nebyla to pravé. Ubral jsem a přišly velké role, říká Pavel Šimčík
Pavel Šimčík v Interview ČT24: „Doufám, že se nám s panem Krobotem a celým štábem podařilo vytvořit něco unikátního.“ (zdroj: ČT24)
Režisér Miroslav Krobot nazval film Velká premiéra „poctou hravosti, humoru a životní filozofii, která chápe i neúspěch a prohru jako životní inspiraci“. Představitel hlavní role Pavel Šimčík podotkl, že mu to vše je blízké včetně inspirativního přístupu k neúspěchům.
„Někdo přede mnou řekl – nevím přesně, kdo to byl – že jeho celý život byl jeden velký neúspěch, a díky tomu se stal velice úspěšným. Vlastně nejde o to, jestli je člověk úspěšný, nebo není. Je důležité pojmenovávat si věci tak, abych měl vždy východisko a chuť jít dál. Aby mě ty věci naplňovaly,“ řekl.
Ve Velké premiéře je Šimčíkovou hereckou partnerkou Iva Janžurová v roli babičky jeho postavy. Pro herce z Dejvického divadla známého jako poněkud alternativní scéna to byl čelní střet s jednou z nejslavnějších českých umělkyň a dlouholetou členkou souboru Národního divadla.
„Paní Janžurová je velice jemná a je to dáma s neuvěřitelným espritem a půvabem. Jakmile někam vstoupí, ani jsem netušil, co ve mně noblesního je – jenom jsem čekal, až jí upadne kapesníček, který bych jí mohl podat,“ charakterizoval ji. Na spolupráci si ale nestěžuje. „Když jsem přišel do maskérny, už to tam ševelilo a věděl jsem, že tady je dáma mého života – jak by řekl Pavel Šnajdr. Dáma mého filmového života,“ konstatoval.
Velká premiéra je pro Šimčíka zajímavá i tím, že hraje ústřední roli herce Pavla Šnajdra. Filmových rolí má na kontě již mnoho, ale častěji hrál menší role. Sám si myslí, že ho do popředí postrčila změna přístupu k hereckému umění.
„Celý život jsem si myslel, že čím víc budu expresivní, budu dělat gesta, budu se smát, dělat různé výrazy, budu se stávat tou postavou skrze vnější charakteristiku. A dostával jsem malé role, které jsem vždy vybavil takovou plasticitou. A čím víc jsem začal ubírat, tak se začaly objevovat příležitosti ve větší roli. Tak jsem zjistil, jestli nejdu na herectví špatně, jestli nesouvisí s vnitřním sebezklidněním, se soustředěností a klidem – než s nějakým těžce vydřeným gestickým ztvárňováním postav,“ vylíčil.
I přes množství svých filmových a televizních rolí je ale Pavel Šimčík především členem souboru Dejvického divadla. Upřesnil, že nepatřil k zakládající skupině této scény, ale podobně jako ona byl na DAMU žákem Miroslava Krobota a ten ho do souboru přivedl. Dejvické divadlo Šimčík charakterizuje slovy „divnost, jinakost“.
Za výjimečnou považuje i sehranost souboru. „Je nemožné si nepovšimnout, že mezi námi vzniká něco unikátního. Je to tím, jak nás navybíral pan Krobot. Jsme každý jiný, ale hlavně se věnujeme umění jiným, novým způsobem. Většina toho souboru byla také na DAMU vzata na alternativní a loutkovou fakultu, kde působil pan Krobot. Už jenom alternativní přístup k umění nás poznamenal,“ míní Šimčík.
Krobot, který podle Šimčíka „byl vždy lodivodem, který přesně věděl, co chce, a kompromisy nedělal“, ovšem již osm let není v Dejvicích uměleckým šéfem. Herec je však přesvědčen, že to divadlu neuškodilo. „Je to pořád ten samý duch, který tam byl. Je profesionálnější, (…) ale zůstal nezměněn a je velice schopnými lidmi stále veden dopředu a zůstává na svém místě,“ poznamenal.