Dobrý večer, dobrou noc, přeje malým divákům každý den animovaný kluk v čepici složené z novin. Pravidelně se Večerníček začal vysílat před přesně šedesáti lety – 2. ledna 1965. Tehdy ještě bez své typické znělky.
Historie pohádek na dobrou noc se začala psát ještě před lednem 1965. O dva roky dříve totiž Československá televize začala v neděli večer vysílat různé příběhy pod názvem Stříbrné zrcátko. Oblíbené byly například ty o robotu Emilovi. Inspirací k televiznímu pořadu se stal rozhlasový Hajaja.
První večerníčky byly hrané, převažují ale animované
Večerníček pak přinesl dětem stovky seriálů domácí i zahraniční produkce, většina z nich byla animovaná, ať už kreslená či loutková. Oblíbené Krkonošské pohádky z poloviny sedmdesátých let tak patřily k výjimkám.
První večerníčky přitom byly hrané a vyprávěné, kresleného se malí diváci dočkali až v říjnu 1967. Šlo o dodnes populární Pohádky ovčí babičky o zlých vlcích a chytrém beránkovi, které namluvila Jiřina Bohdalová.
Tato herečka propůjčila hlas i kometě ve vůbec první večerníčkové pohádce Kluk a kometa, kterou Československá televize uvedla právě 2. ledna 1965. Vypravěčkou – která byla zároveň ale vidět – byla Štěpánka Haničincová.
„Je to černé divadlo. Za dekorací jsou loutkoherci, kteří jsou oblečeni v černém kostýmu a mají černou masku, aby nebyli vidět. Nás bylo několik a i Sluníčko hrají dva nebo tři herci,“ popsal loutkoherec Jaroslav Vidlař, který v pohádce vodil kometu.
Znělka Večerníčku měla i kritiky
Večerníčková znělka s kreslenou postavičkou chlapce v papírové čepici vznikala v červenci a srpnu 1965, a to v režii Václava Bedřicha. Kluka, který nestárne, namaloval Radek Pilař. Stejný výtvarník dal později podobu třeba i loupežníku Rumcajsovi.
Pozdravy „dobrý večer“ a „dobrou noc“ namluvil tehdy šestiletý Michal Citavý. „Přijeli pro mě jako pro dětského herce v horkém létě televizní pracovníci na chatu blízko Prahy, kde jsem s prarodiči trávil prázdniny. Ve studiu jsme byli asi tři, pozdrav jsem několikrát opakoval a nakonec byl vybrán,“ vzpomínal u příležitosti čtyřicátého výročí večerníčku před dvaceti lety Citavý.
Večerníčkův hlas zůstává stejný, přestože původně černobílou znělku nahradila barevná a proměňovalo se i logo České televize na archu papíru, který postavička drží v ruce. Znělka také měla v minulosti své kritiky. Některým divákům vadilo, že se Večerníček nechová ekologicky, porušuje silniční zákon a navádí k hazardu se zdravím. Rozhazuje totiž papíry, jede na kole bez helmy a vzhledem k věku nemůže mít řidičský průkaz, přesto řídí auto.
Hlasy Bohdalové, Högera či Dvořáka
Denně Večerníček malé diváky uspává od sedmdesátých let, kdy se také poprvé objevil v barvě.
Večerníčkové příběhy vznikají stále nové, z porevolučních si oblibu získali například Žížaláci. Ke klasikám, na nichž vyrůstá už několikátá generace dětí, pak patří například Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníček, Malá čarodějnice, Maxipes Fík, králíci z klobouku Bob a Bobek, Příběhy včelích medvídků nebo příhody Macha a Šebestové.
Vyprávění provázejí hlasy řady oceňovaných herců. Už zmíněná Jiřina Bohdalová například prozradila, že při namlouvání pohádkových postaviček se snažila napodobovat dětskou mluvu. Jejím nezaměnitelným hlasem mluví Křemílek a Vochomůrka nebo Malá čarodějnice. Vypravěči v dalších pohádkách se stali Karel Höger, Josef Dvořák, Vlastimil Brodský, Jitka Molavcová nebo Jiří Lábus.
Večerníčky ze zahraničí i lechtivé
Ne ve všech příbězích se ale mluví, třeba nešikovní kutilové Pat a Mat či příhody O Krtkovi se obejdou téměř beze slov. A některým zase porozuměly dobře i zahraniční děti, své fanoušky má ve světě právě třeba Krtek. Jeho plyšovou verzi s sebou dokonce vzal do vesmíru americký astronaut Andrew Feustel, jehož manželka má české kořeny.
A kupříkladu Bob a Bobek svá dobrodružství zažívali i na obrazovkách v Austrálii, Malajsii, Singapuru či třeba na Blízkém východě.
A naopak – ne všechny pohádky na dobrou noc vznikly v české produkci. Jako večerníček televize vysílala i třeba polské Bolka a Lolka, švýcarské příběhy s tučňákem Pinguem nebo sovětskou grotesku Jen počkej, zajíci!
„Večerníček je české unikum, i když pohádku na dobrou noc mají některé kantony Švýcarska, v Polsku, v Maďarsku. Ale u nás rozhodně je nejstarší tradice s jasnou dramaturgií směřující k laskavé pohádce na dobrou noc,“ připomíná programový dramaturg Déčka Miloš Zvěřina.
Pro silvestrovské vysílání se psaly také lehce erotické parodie, takzvané nočníčky, v nichž třeba Rumcajs potkal nahou vílu.
