„S Čechy už jsem skončil,“ prohlásil údajně Reinhard Heydrich. Větu připisovanou zastupujícímu říšskému protektorovi si do názvu výstavy v Lidicích vypůjčil Martin Zet. Jeho tvorba a sochy jeho otce v tamní galerii odkazují na tragickou historii spojenou právě s touto obcí.
Heydrichův výrok měl padnout 23. května 1942, čtyři dny předtím, než došlo k atentátu na tohoto „kata českého národa“. Krutou reakcí na čin proti významnému muži Říše bylo vypálení Lidic a vyvraždění jejich obyvatel.
- Lidice se staly jedním ze symbolů nacistického teroru za druhé světové války. Nacisté je vypálili 10. června 1942. Důvodem byla domnělá souvislost jednoho z lidických obyvatel s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
- Přímo v Lidicích bylo zastřeleno 173 lidických mužů a chlapců, následně 16. června 1942 v Praze-Kobylisích dalších 26 obyvatel Lidic.
- Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí.
- Ze zhruba 500 obyvatel Lidic, kteří masakr zažili, válku přežilo jen 160 lidí. V současnosti jsou naživu dvě lidické ženy, shodou okolností sestry, a 12 lidických dětí. Některé se narodily před a některé až po tragédii.
- Obec s 96 domy nacisté vypálili a ohořelé obvodové zdi domů nechali odstřelit. O opětném vybudování Lidic rozhodla československá vláda hned po skončení války – 6. června 1945.
- V létě 1947 byl 300 metrů severozápadně od původních Lidic položen základní kámen nové obce a stavba prvních lidických domů začala v květnu 1948.
K tragédii se vrací i aktuální výstava v galerii v Památníku Lidice. „Není lehké připomínat po více než pětasedmdesáti letech nějaké dějinné události pořád dokola. Snažíme se k tomu přistupovat nejrůznějšími způsoby, proto jsem ráda, že je Martin Zet mohl převyprávět skrze umění,“ podotýká kurátorka Lubomíra Hédlová.
Současný umělec představuje své vidění Lidic a českého státu v kontextu dějin i svého osobního života. Důležitou součástí výstavy jsou totiž i díla, která vytvořil Martinův otec, sochař Miloš Zet. Mimo jiné studie k bronzové soše, která je součástí památníku na Kobyliské střelnici v Praze. Právě na ní nacisté popravili po atentátu více než pět set osob během takzvané druhé heydrichiády, byli mezi nimi i obyvatelé Lidic.
Socha nazývaná Země, ale také Nepokořená vlast nebo Vzdor, představuje zhroucenou plačící ženu. „Dozvěděl jsem se, že vznikla, když mu stála máma modelem na nějakou jinou pózu. Když už byla úplně vyčerpaná, zhroutila se do této polohy a táta zakřičel: ‚Zůstaň! To je ono!‘,“ prozradil o vzniku plastiky ze sedmdesátých let Martin Zet.
Na výstavě s podtitulem „Československé dějiny od Zet do Zet“ stojí také třeba stůl Reinharda Heydricha a klíčové okamžiky dokumentují dobové fotografie. Obraz doby, kdy mělo být s Čechy navždy skoncováno, připomíná galerie v Lidicích do konce dubna.
