Severokorejská uprchlice Pak Či-hjon a jihokorejská spisovatelka Čche Se-rin v Praze představily společnou knihu Můj život v Severní Koreji. Příběh uprchlice začíná v roce 1998 ve chvíli, kdy opustila zemi na přání umírajícího otce, stranického funkcionáře.
Útěk byl posledním přáním mého otce, říká uprchlice z KLDR. Svůj příběh sepsala do knihy
3 minuty
Uprchlice z KLDR sepsala svůj příběh v knize
„Jeho poslední přání bylo, abych zachránila svého mladšího bratra. Proto jsem ze Severní Koreje utekla,“ upřesnila Pak Či-hjon. V „kastovním“ systému KLDR nesla rodina stigma kvůli dědečkovi, který během korejské války utekl na jih.
Pak Či-hjon se přes hranice dostala do Číny. Převaděč ji ale prodal do otroctví muži, kterému i porodila syna. Po pár letech ji odvlekli zpátky do Severní Koreje, kde skončila v koncentračním táboře. „Tam jsem pracovala, ale už jsem skoro umírala, takže mě nechali jít. To abych neumřela v táboře – že venku stejně nepřežiju,“ vysvětluje Pak Či-hjon.
To se psal rok 2004. Pak Či-hjon se rozhodla pokusit se o útěk podruhé. Se synem nakonec našla útočiště ve Velké Británii.
Nepřátelé s rohy
Příběh se rozhodla zveřejnit v knize. O pomoc s psaním požádala jihokorejskou spisovatelku Čche Se-rin, spolupráci ze začátku provázela vzájemná nedůvěra. „V Jižní Koreji nám na základní škole říkají, že Severokorejci mají červené rohy na hlavě, že jsou zlí a nepřátelé. Najednou jsme se potkaly v Manchestru v roce 2014. Byla jsem absolutně nepřipravená a nevěděla, co od ní mám čekat,“ přiznává Čche Se-rin.
Kniha, kterou spolu sepsaly, vyšla nejdřív ve francouzštině a následně i v angličtině a korejštině. Od letošního podzimu je dostupná i v češtině. „Těžké je vždycky přiblížit čtenářům reálie. U nás to bylo snazší, díky komunistické zkušenosti si lidé, pamětníci, ještě dokážou vybavit některé věci,“ uvedl k překladu koreanista Tomáš Horák.
Představení knihy v Praze autorky spojily i s diskuzí. Zaměřila se na poměry v KLDR a lidská práva, jimž se obě ženy věnují.
