Česky vyšel grafický román Tady. Průkopnické dílo Richarda McGuirea je oceňováno především pro neotřelou práci s obrazovými panely. Přeložil ho Marek Torčík, držitel Litery za prózu, který nedávno vydal také vlastní nový text.
Komiks Tady vyšel původně jako šestistránková povídka ve významné antologii Raw Arta Spiegelmanna a Francoise Moulyové na sklonku osmdesátých let. „Ihned změnil vnímání toho, co komiks dokáže,“ upozorňuje redaktor Lukáš Růžička z nakladatelství Host, kde český překlad knihy Tady vyšel.
Americký spisovatel a výtvarník námět postupně rozpracoval do grafického románu o více než třech stovkách stran.
McGuire vypráví příběh samotného času na planetě Zemi. „Inspiroval se tehdy novým počítačovým programem Microsoft Windows a viděl, jak lze pracovat s různými okny vedle sebe,“ připomíná Růžička. Autor vycházel i z momentu opakujícího se v jeho vlastním životě – když jeho matka pořizovala o Vánocích fotografii dětí na stále stejném místě, aby bylo vidět, jak za rok povyrostly.
Povídka působila, jako kdyby pozorovatel postavil kameru do rohu pokoje a zachytil tak historii jednoho domu. Ostatně loni se Tady dočkalo rovněž filmové adaptace s Tomem Hanksem a Robin Wrightovou.
Pomíjivost versus nekonečno
V rozsáhlé knižní verzi se střídají geologické éry, pravěká příroda s tou současnou, původní Američané s osadníky – a stále také příběh obyvatel jednoho domu. Nejstarší záběr je starý víc než pět set miliard let, ten „nejmladší“ nahlíží do budoucnosti a odehrává se v roce 22 175. „Obrazy a scény jsou skládané tak suverénně a tak jinak, že jsem si k tomu našel skoro okamžitě cestu,“ dodává k McGuireově grafickému románu překladatel Marek Torčík.
V komiksové kresbě kombinuje McGuire akvarely, které používá pro staré výjevy, s počítačovou grafikou vyhrazenou pro scény z dvacátého a jednadvacátého století.
Pomíjivost jednotlivých životů kontrastuje s nekonečným časem celého vesmíru. Na jedné dvoustraně se může potkat divoký vlk z patnáctého století s hospodyní z osmdesátých let. McGuire ukazuje, že život má tendenci se opakovat. „Nejdůležitější pro mě bylo zachovat zvučnost a narážky na různá opakování a spojitosti, takže jsem k tomu přistupoval trochu jako k básni,“ doplnil Torčík, který je sám básníkem a prozaikem.
Za svůj předloňský prozaický debut Rozložíš paměť obdržel cenu Magnesia Litera a také Ortenovu cenu.
Kniha o „disaster tourismu“
Nevyhnutelná proměna světa, v němž žijeme, je vedle McGuireova komiksu i tématem Torčíkovy vlastní prozaické novinky. Šedá podél cest popisuje road trip spálenou zemí. „Zabývá se fenoménem ‚disaster tourismu‘ a toho, že se někdo jezdí dívat na místo, kde se stala přírodní nebo lidská katastrofa, třeba na válečná místa. A mně přišlo důležité přemýšlet, co tento fenoménem vypovídá o nás,“ vysvětlil Torčík.
Drobnou prózu vydal v malé knize o rozměrech pouhých šest krát osm a půl centimetru. Obě nové knihy spojené se jménem Marka Torčíka mají společnou také ekologickou linku.
Další Torčíkův text je součástí letos vydané povídkové sbírky Kořeny s podtitulem Krev není voda. Svými texty do ní přispěli současní čeští autoři a autorky, například také Viktore Hanišová, Marek Epstein, Pavla Horáková, Bianca Bellová či Iva Pekárková.
