Popraviště, kostnice, vězení, dějiště genocid i místa zasažená přírodní katastrofou nebo jadernou havárií. Výletní cíle spojené s tragédiemi, násilím a utrpením některé lidi přitahují, jiní mluví o neuctivosti. Co v návštěvnících vyvolává takzvaná temná turistika, se nyní pokouší rozklíčovat analýza, do níž se pustili ve vězeňském muzeu ve skotském Peterheadu.
Vzdělávání a pieta. Temná turistika má být více než selfíčko z Osvětimi
Věznice v Peterheadu fungovala od roku 1888, před více než deseti lety ji zavřeli, protože ji nahradila modernější stavba, a později byla znovu otevřena jako muzeum. Láká na „zábavný den“, který celé rodině umožní zažít „skutečný“ život uvnitř „nejtvrdšího skotského vězení“. Zájemci poznají trestnou celu určenou k bičování, dozvědí se o vězeňské vzpouře a nezůstanou ušetřeni ani brutálnosti, s níž si šli vězni navzájem po krku.
I humor je reakce
Reakce návštěvníků během prohlídky se natáčejí a vědci z Univerzity Roberta Gordona v Aberdeenu doufají, že jim analýza dat lépe ukáže, jak lidé reagují při setkání se znepokojivými částmi lidské historie. Výsledky by navíc do budoucna mohly pomoci i kurátorům muzeí v přípravách expozic.
„Zkoumáme, jak návštěvníci interagují s některými částmi muzea, zejména s těmi, které se zabývají tíživější historií. Tento projekt se zabývá interakcemi v daném okamžiku. To je to, co nás opravdu zajímá. Kam se dívají? Co říkají?“ upřesnila vedoucí výzkumu Rachael Ironsideová pro BBC. Kamery jsou podle výzkumníků po muzeu rozmístěny „nenápadně“, aby zachytily přirozené reakce.
Pozorování zatím například vyjevilo, že jedním z mechanismů, jak se lidé vyrovnávají se sledováním tragédie, je vedle pochopitelného rozrušení překvapivě i smích. „Lidé používají humor, to je zajímavý druh interakce,“ míní Ironsideová. Vyhodnocení dat ale výzkumníky teprve čeká.
Bývalý policista a současný manažer peterheadského muzea Alex Geddes má už teď odpověď na otázku, co návštěvníky všech věkových kategorií na expozici vězení fascinuje. Zmiňuje komentář jednoho z prvních návštěvníků po otevření muzea v roce 2016. „Vždycky jsem se chtěl dovnitř podívat, ale nikdy jsem v něm nechtěl být,“ odpověděl tento muž prý na dotaz, jak se mu líbila prohlídka.
Na výlet k Waterloo i do Rwandy
Vězení jsou jen jedním z cílů temné turistiky. Spadají sem i další místa spojená s vražděním, etnickými čistkami, válkami, přírodními i dalšími katastrofami, a to napříč historií.
Pojem samotný zavedli britští vědci John Lennon a Malcolm Foley v polovině devadesátých let. Nejedná se ale o nový fenomén. „Existují důkazy, že temná turistika sahá až k bitvě u Waterloo, kdy lidé sledovali z kočárů probíhající bitvu,“ vysvětlil Lennon pro The Washington Post.
Drtivou porážku Napoleona vidělo „publikum“ v přímém přenosu v roce 1815. Ale už předtím si lidé nenechali ujít veřejné popravy nebo ještě hlouběji v minulosti krvelačnou podívanou v římském Koloseu.
Ground Zero
Rozdíl mezi tím, co je a není možné akceptovat jako turistickou atrakci, je často věcí kulturních hodnot a časového odstupu. Procházky po stopách Jacka Rozparovače v Londýně nejspíš už dnes nikoho nepohorší. Naopak třeba okružní jízdy Paříží kolem místa, kde při autonehodě zemřela princezna Diana, mnozí vnímají jako tabu.
Ke stálicím, dá-li se to tak říct, temné turistiky ve světovém měřítku patří koncentrační tábor v Osvětimi či památník 11. září v New Yorku. Jezdí se také do Rwandy, Severní Koreje, do Pompejí nebo do věznice Alcatraz.
Černobyl a klimatická města duchů
Obecně fenomén temné turistiky podpořil dokumentární seriál, který v roce 2018 odvysílal Netflix. O rok později se s náhlým vzrůstem popularity setkal Černobyl díky stejnojmennému seriálu. Hraná rekonstrukce zvedla vlnu zájmu o nejhorší jadernou havárii v historii.
Cestovní kanceláře hlásily nárůst turistů až o čtyřicet procent. Seriáloví diváci chtěli na vlastní oči vidět chátrající paneláky, v nichž zůstaly zakonzervované domácnosti někdejších obyvatel, a pípajícím dozimetrem naměřit radioaktivitu. Byť černobylská havárie je relativně nedávnou historií, dvě generace ji nezažily nebo přinejmenším její dopad jako děti nemohly zcela vnímat. To v zájmu také sehrálo svou roli.
Nová „města duchů“ podle CNN vytváří klimatická změna a následné ekologické katastrofy. Lokality sužované stále častěji záplavami, suchem, bouřemi, požáry či extrémními teplotami budou muset jejich obyvatelé opouštět, a naopak je využije cestovní ruch. Pro turisty zůstanou přitažlivá svou opuštěností, a přitom s dokladem, že byly nedávno obývané člověkem.
Takovými klimatickými pozůstalými jsou třeba už nyní přestěhované vesnice v ostrovním státě Fidži v Tichomoří či na břehu moldavské řeky Prut.
Ředitel Institutu pro výzkum temné turistiky při Univerzitě centrálního Lancashire Philip Stone v této turistické zvědavosti založené na cizím neštěstí vidí i určitou prospěšnost. „Návštěva takových míst může být vzdělávací,“ míní.
Lépe pochopit temnou historii
Temná turistika bývá někdy spojována s duchařskými historkami a mrazivou zálibou v tajemnu. Svádějí k tomu některá místa, typicky hrady těžící z různých pověstí. Ale s nadpřirozenými prvky tento fenomén ve skutečnosti příliš nesouvisí. Na taková místa míří třeba i ti, kteří milují hlavně historii a strašidla jsou jim jedno.
Philip Stone vysvětluje temnou turistiku jednoduše lidskou přirozeností. „Jsme prostě kulturně fascinováni temnou stránkou historie, většina historie je temná. Když se vydáme na tato místa, nevidíme cizí lidi, ale často vidíme sami sebe a možná i to, co bychom za těchto okolností udělali,“ míní.
Podle dalších odborníků jde zároveň o způsob, jak pomocí minulosti lépe nahlédnout zlo, jehož je člověk schopen, a pochopit i současnost, v níž žije. A v níž rovněž o tragédie není nouze. I sami vyhledávači temných turistických cílů přiznávají, že chtějí znát nepřikrášlenou podobu nepokojného světa.
Hlavně ne Disneyland
Temná turistika má jistě svá úskalí. Jedním z hlavních je eticky sporný „voyeurismus“ na místě tragédie. Provozování takových památek skrývá nebezpečí, že se temnou dějinnou kapitolu nepodaří vyprávět s respektem. Jak zdůraznil manažer vězeňského muzea Peterheadu – hlavně ne Disneyland.
„Zpřístupnění míst postižených lidským neštěstím či katastrofou by mělo jít ruku v ruce se vzděláváním a pietou, nikoliv s prostou motivací zisku,“ podotkla v roce 2008 Markéta Chaloupková z agentury CzechTourism k výsledkům ankety o nejtemnější turistický cíl Česka. Za vítěze lidé tehdy označili Památník Terezín, dostal přes polovinu všech hlasů. Také na druhé pozici se umístily lokality spojené s druhou světovou válkou, nacisty vyhlazené obce Lidice a Ležáky.
Památník Terezín
Tyto lokality s tragickou historií figurují i na aktuálním seznamu třiceti tipů na temné cestování, které CzechTourism – tedy Česká centrála cestovního ruchu, jejímž primárním cílem je podpora domácího turismu – sestavila.
Vyznavače „dark“ turismu by podle ní mohla uspokojit také kostnice v Sedlci u Kutné Hory vyzdobená téměř výhradně lidskými kostmi, tisícovkami obětí moru či husitských válek. Vhodným cílem je rovněž naučná stezka největším pražským pohřebištěm Olšanskými hřbitovy, tajuplné místo pravěkých rituálních vražd u Býčí skály v Moravském krasu nebo brněnská káznice na Cejlu, kam se zavíralo od druhé poloviny 18. století.
Selfie z Osvětimi
Odvrácenou stranou – ostatně nejen temné, ale v jejím případě zvláště – turistiky je rovněž pořizování fotografií. Stačí si vzpomenout na teenagerku z Alabamy, která se rozesmátá vyfotila v Osvětimi a snímek sdílela s popiskem „selfie v koncentračním táboře Osvětim“ zakončeným červenajícím se emotikonem.
Fotografie vzbudila před deseti lety pozornost po celém světě, ale ne takovou, jakou by si autorka s účtem Princess Breanna bývala byla přála. Posloužila jako příklad k diskusi, co je na podobně citlivých místech vlastně vhodné.
Osvětimské muzeum o pár let později na Twitteru (dnes X) zveřejnilo snímky turistů, jak se pokoušejí udržet rovnováhu na kolejích vedoucích do někdejšího vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. „Pamatujte, že jste na místě, kde zabili více než milion lidí. Mějte úctu k jejich památce. Jsou lepší místa, kde se dá naučit chodit po kladině než na místě symbolizujícím deportace statisíců lidí k vyhlazení,“ připsalo ke snímkům muzeum.
V Česku se z cílů temné turistiky rozhodla návštěvníky umírnit kostnice v Sedlci u Kutné Hory. V kostnici a nedaleké katedrále zakázala fotografování bez povolení.
„Na místě odpočinku až 60 tisíc zemřelých vznikají hanlivé fotografie, nevhodné selfie portréty a návštěvníci často neváhají s kostmi i manipulovat jen proto, aby vznikla zajímavá fotografie. Negativním dopadem masového turismu a chování některých návštěvníků je i publikace těchto nevhodných fotografií a videí na různých sociálních sítích,“ zdůvodnila sedlecká farnost své rozhodnutí, převzaté i do světových médií.
John Lennon, který temnou turistiku pojmenoval, přiznal, že je sám někdy ohromen chováním některých turistů, ale převažuje u něj naděje, že díky návštěvě míst s temnou minulostí budou lidé lépe informováni o zvěrstvech, která se mohou dít.
