Desítky lidí v pátek přišly do strašnického krematoria, aby se rozloučily se sochařem Olbramem Zoubkem. Zemřel minulý týden ve věku 91 let. Zaplněné obřadní síni vévodila Zoubkova socha Ifigenie, která ho podle jeho přání měla převést na druhý břeh. Zněla sochařova oblíbená hudba Leoše Janáčka a obřad zakončila cimbálová kapela.
Herec Jan Kačer přečetl úryvek z báje o Odysseovi. Svět antických bájí byl pro Zoubka celoživotní inspirací. Postava Ifigenie, dcery mykénského krále Agamemnóna a jeho manželky Klytaimnéstry, jež se dobrovolně obětovala pro zdar válečné výpravy, byla sochařovou oblíbenou. Měl ji rád i proto, že si ji u něj vyhlédl bývalý prezident Václav Havel a měl ji poté dlouho vystavenou ve své pracovně na Hradě.
„Velmi si vážím toho, že jsem mohl panu Zoubkovi udělit titul Rytíře české kultury, protože to skutečně rytíř je. Vždycky obdivuji, když člověk dokáže spojit schopnost vysoké profesionální kvality a morálních hodnot. A to on dokázal. Obdivuji jeho tvorbu i pevnost jeho postojů,“ ocenil umělce ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).
„Obdivoval jsem jeho energii, protože já dělám jenom, co musím, ale on pracoval denně a soch nadělal mraky, to je les soch v jeho ateliéru,“ vzpomínal na Zoubka jeho kolega, sochař Kurt Gebauer.
„Bolestnou chvíli odchodu Olbrama Zoubka překonáváme nesnadno. Všichni, kteří se s ním mohli sblížit, vědí, že nenahraditelná osobnost ustupuje do vzpomínek,“ řekl ve svém projevu historik umění a celoživotní Zoubkův přítel Jiří Šetlík.
Zmínil také Zoubkův odpor k diktatuře minulého režimu i jeho účast na spolkové činnosti umělců. Připomněl jeho sejmutí posmrtné masky Jana Palacha. „Říká se tomu výzva, tomu, co jsem cítil, když Jan Palach zemřel. Byl to takový předěl v mém životě, cítil jsem, že už se nedá žít jako předtím. Tak mě napadlo, že bych mohl poskytnout službu, kterou umí jen málo lidí, nebo je ochotno udělat málo lidí, tedy sejmout jeho posmrtnou masku,“ komentoval to Zoubek loni.
Dojemným proslovem se vzpomínkami na dětství své a bratra Jasana se s tatínkem rozloučila jeho dcera, historička umění Polana Bregantová. Byla kurátorkou Zoubkovy výstavy na Pražském hradě, kterou si sochař léta přál a která se uskutečnila před třemi lety. Rozloučit se s výraznou osobností tuzemského výtvarného umění přišlo mnoho jeho přátel umělců, mladší výtvarníci i milovníci jeho umění.
