„Sami nevíme, jestli je to mystifikace.“ Seriál Most! na obrazovkách ČT vystřídá Zkáza Dejvického divadla

Nahrávám video

Populární seriál Most! vystřídá od pondělí na ČT1 jiná série – Zkáza Dejvického divadla. Děj se točí kolem toho, jak herci poté, co nedostali od magistrátu grant, musí sehnat peníze na další fungování divadla sami. Protagonisté nového seriálu – a zároveň herci Dejvického divadla – Lenka Krobotová, Martha Issová, Martin Myšička a Pavel Šimčík v něm hrají sami sebe. Okolnosti vzniku seriálu i to, zda jde o mystifikaci, či realitu, popsali v pátečních Událostech, komentářích v rozhovoru s Danielou Písařovicovou.

V seriálu Zkáza Dejvického divadla hrajete sami sebe. Odráží tedy seriál realitu vašich životů, anebo je mystifikací?
Issová: My sami nevíme.
Krobotová: Ať si to divák sám přebere, bude to hezké, když se tím bude zaobírat divák sám, co je mystifikací a co není.

Vy se toho nebojíte, že by mohl být divák třeba zmaten?
Myšička: Já se toho nebojím, asi zmaten bude, ale není hlavní řešit, co je pravda a co ne.
Issová: To si taky myslím, že to vůbec není důležité.

Co prozradila vaše kolegyně Klára Melíšková, je, že jste pro vykreslení vašich postav vzali vaše nejhorší vlastnosti. Je to pravda a můžete tedy říct, jak jste konkrétně v seriálu vyobrazeni?
Myšička: Já jsem tak zaujatý tou záchranou divadla, že dělám v seriálu věci, které bych nedělal. V tom seriálu se pouštím do příšerných podniků.
Issová: V seriálu jsem velice labilní, náchylná podléhat všem možným ezoterickým vědám i pavědám, myslím, že mám problémy s pitím, a celkově to se mnou není úplně růžový (smích).
Krobotová: Je pravda, že naše vlastnosti jsou vypíchnutý, to bylo jasný, že si s tím pan Krobot pohraje. Tam je zneužito to, že si ráda povídám s lidmi, takže je ze mě drbna.
Šimčík: Já teda občas někdy mluvím sprostě, a je to tam vidět. Ale myslím si, že třeba někdy něco říct sprostě ještě neznamená někoho urazit anebo něco myslet zle. Je to akorát způsob, jakým se snažím, aby se informace dostala k tomu člověka co nejrychleji a v té nejšedivější kůře, kterou má v mozku.

Váš další kolega Václav Neužil připustil, že si někdo může myslet, že jste – cituji – „samožeři, když hrajete sami sebe“. Měli jste takové reakce poté, co se seriál vysílal premiérově ve vybraných kinech?
Krobotová: Já myslím, že naopak. Měla jsem takové reakce, že právě naopak spousta lidí oceňuje, že jsme si takzvaně hrábli do vlastních řad a že jsme schopní k sobě být sebekritičtí, sebeironičtí a že začínáme u sebe.
Myšička: Já bych k tomu dodal, že si spíš ze sebe děláme srandu. A taky je důležité, že tam nehrajeme jenom my, jako soubor, ale i ostatní, dámy z kanclu, technika, kostymérky…

A dokonce prý i vaši rodinní příslušníci? Marto vy jste prý dokonce zapojila i vaši dceru?
Issová: Já ne, Krobot.
Krobotová: Hrají tam třeba i rodiče Jardy Plesla a další.

Každopádně, když se připravoval seriál Čtvrtá hvězda, tak jste tuším půl roku pečlivě zkoušeli a jednotlivé scény seriálu nacvičovali. Probíhalo natáčení tímto způsobem i tentokrát?
Myšička: Myslím, že to, jak jsme zkoušeli díly nebo konkrétní situace z toho seriálu, se blížilo úplně stejně profesionálnímu přístupu, jaký jsme volili u Čtvrté hvězdy. A to, že některé scény vyjdou komicky, to je jenom čirý důsledek profesionální, zodpovědné a vážné práce.
Issová: Přesně. Tady ještě byla taky jedna důležitá věc, kdy jsme spoustu situací potřebovali zažít hodněkrát, protože jsme se jimi potřebovali prosmát. Bylo tam pár chvil, přes které jsme nebyli schopni se dostat jinak než tím, že se stokrát zopakují.

A tentokrát se vám to nedělo?
Issová: Tentokrát se nám to dělo právě že mnohem víc než kdy jindy. Protože tam byla spousta situací, které známe z reálného života. Konkrétně třeba tam je několik scén ze schůzí v divadle a tam jsem třeba já osobně nebyla vůbec schopná to vstřebat.
Krobotová: Ale hlavně proto, že se na těch schůzích, které vypadají tak, jak vypadají, řeší pro nás často třeba úplně absurdní problémy.

Soubor Dejvického divadla spolu víceméně v této formě funguje už 22 let, byť samotné Dejvické divadlo je jen o něco málo starší. Jak je to vůbec možné, mezi vámi nejsou vůbec žádné lidově řečeno ponorky?
Myšička: Já myslím, že se to přirozeně vyvíjí. Zaprvé není úplně pravda, že ten soubor je neměnný, za tu dobu se postupně různě proměňoval. Spíš je to jako v dlouhodobém vztahu. Spíš se problémy řeší, ale to neznamená, že by žádné nebyly. Není to, že bychom se jenom smáli na obláčku, ale pracujeme spolu a baví nás to.
Šimčík: Snažíme se v divadle i v našem životě se vyhýbat různým klišé, tím se nám daří nezestárnout a být pořád mladí.
Issová: Jako třeba my s Lenkou (smích).
Šimčík: A také se řídíme tím, že co je v domě, to není pro mě. A to je takové to klišé, které se často v divadelních souborech opakuje, ale myslím si, že až na výjimky tady u nás neplatí.

Každopádně hry Dejvického divadla vzbuzují zájem, jsou okamžitě vyprodané, mluví se o vás v superlativech. Prozraďte nám prosím jednu podstatnou věc, jak koupit lístek do Dejvického divadla.
Issová: Lidé si třeba staví stany před divadlem, to je jedna taková možnost (smích).
Krobotová: Ne, my víme, že 150 míst není moc, ale zároveň je to jedna z okolností, díky které má divadlo specifickou atmosféru, takže je to daň za to.
Myšička: Jsou to, jak se říká, krásné starosti, mě to trápí, že nemůžeme uspokojit více diváků, vlastně i z toho důvodu občas hrajeme i ve větších sálech, buď mimo Prahu, nebo třeba minulý týden jsme hráli na Jatkách, aby se tam vešlo více lidí.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Život hudebníka je lepší ve dvou, míní bratrské klavírní duo

Nizozemští klavíristé, bratři Lucas a Arthur Jussenovi, patří k hostům letošního festivalu Pražské jaro. Pocházejí z rodiny hudebníků a vystupují spolu od dětství. V Česku se poprvé představili před třemi lety.
před 4 hhodinami

Obrazem: „Holubička" i královna. Čím vším byla oslavenkyně Iva Janžurová

Měla jsem štěstí na báječné lidi, autory a režiséry, říká o své herecké dráze Iva Janžurová. Na kontě má stovky divadelních, filmových a seriálových rolí napříč žánry. Fotogalerie, sestavená u příležitosti osmdesátých pátých narozenin této herečky, připomíná některé z nich.
před 8 hhodinami

Na hlavě státu záleží, říká Kosatík v souvislosti s knihou o Benešovi

Edvard Beneš se zasloužil o stát, zasloužil se taky o českou povahu? Takovou otázku si v nové knize O tom Benešovi klade spisovatel a historik Pavel Kosatík. Přináší v ní kritický pohled na druhého československého prezidenta. „Nejde o to ukázat viníka, ale také o propojení s národem. Nebýt toho zásadního propojení, tak by nevykonal to, co vykonal,“ vysvětlil Kosatík v Interview ČT24, kde se ho ptala Tereza Willoughby.
před 23 hhodinami

Eurovizi poprvé vyhrálo Bulharsko s písní Bangaranga zpěvačky Dary

Ve Vídni se rozhodlo o vítězce mezinárodní písňové soutěže Eurovize za rok 2026 – stala se jí bulharská zpěvačka Dara, která uspěla s písní Bangaranga. Na druhém místě skončil Izrael, třetí bylo Rumunsko. Český zástupce Daniel Žižka se se skladbou Crossroads umístil na šestnáctém místě.
16. 5. 2026Aktualizováno17. 5. 2026

Na Zemi ráj neexistuje, jsme tak prohnilí, říká držitel Nobelovy ceny

Ve svých románech se zabývá tématy domova, vykořenění či kolonialismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazak Gurnah navštívil pražský veletrh Svět knihy. Nejprestižnější ocenění v oboru získal v roce 2021 jako teprve druhý laureát ze subsaharské Afriky. Je autorem knihy Ráj a v rozhovoru pro ČT24 říká, že na Zemi ráj neexistuje. Rozhovor s ním vedl Tadeáš Hlavinka.
16. 5. 2026

VideoRezignace na debatu o válce brzdí ruskou občanskou společnost, říká rusista

Souostroví Rusko ve válce proti Ukrajině je název nové knihy rusisty z Curyšské univerzity Tomáše Glance, jednoho z účastníků mezinárodního veletrhu Svět knihy. Tímto literárním počinem Glanc navazuje na předchozí publikaci Souostroví Rusko: ikony postsovětské kultury. Souvislost názvů podle něj přitom není náhodná. „To předchozí souostroví vznikalo před patnácti lety, za tu dobu se Rusko proměnilo velmi radikálně,“ řekl autor v pořadu 90' ČT24. Pojmem souostroví Glanc odkazuje na pojetí ruské identity, která není jednotná. Autor se v knize zabývá také tématem ruské umělecké scény v době války proti Ukrajině. „Kulturní pole se z velké části odvíjí tak, jako by se neválčilo,“ podotýká. „Myslím, že největší problém i pro vývoj občanské společnosti v Rusku je právě rezignace na rozhovor o válce,“ dodal Glanc. Pořad moderovali Nikola Reindlová a Jiří Václavek.
16. 5. 2026

Restaurování hrobek v egyptském Luxoru odhalilo malby z 18. dynastie

Po dokončení restaurátorských prací v hrobce Samuta v nekropoli El Chocha na západním břehu Nilu v Luxoru se znovu objevilo několik staroegyptských maleb. Fresky na stěnách komplexu zachycují výjevy z každodenního života, pohřebních rituálů i náboženské motivy egyptské civilizace z doby před zhruba 3500 lety.
15. 5. 2026

Není žádný dobrý postoj, říká expertka k politice na kulturních akcích

Ačkoliv se Eurovize snaží prezentovat především jako soutěž písňová, jsou na ní přítomná i politická témata a aktuální ročník není výjimkou. „Určitě apolitická není,“ míní politoložka Šárka Cabadová Waisová ze Západočeské univerzity v Plzni. O propojení politiky s Eurovizí, ale také s bienále v Benátkách mluvila ve Studiu 6 s Pavlem Navrátilem.
15. 5. 2026
Načítání...