Dejvické divadlo nedostalo od magistrátu grant, a tak si své další fungování musí zafinancovat samo. Aby se divadelníci zachránili, povolají na pomoc finského režiséra, předstírají, že jsou loutky Spejbla a Hurvínka, a dokonce se pokusí prodat důchodcům předražené hrnce. Zkáza Dejvického divadla začíná na ČT1 4. března, celý seriál ale mohou zájemci vidět už 27. února v padesátce kin.
Humor umírá poslední. Zkáza Dejvického divadla zasáhne televizi i kina
Pro Dejvické divadlo je „jeho zkáza“ už třetím komediálním seriálem, který pro Českou televizi natočilo. Poprvé se herci této oblíbené pražské scény sešli v jednom příběhu před pěti lety ve Čtvrté hvězdě, kdy se snažili pozvednout ošumělý hotel. Začátkem loňského roku pak v Dabing Street zachraňovali před krachem dabingové studio.
„Někomu může připadat, že je to příliš samožerský, když točíme seriál sami o sobě,“ připouští herec Václav Neužil. „Někdo naopak možná bude nadšený z toho, že si ze sebe dokážeme udělat srandu,“ doufá v druhou variantu. „Hranice je velmi tenká, takže není jisté, jestli diváci pochopí, že jsme pořád herci, i když hrajeme sami sebe,“ dodává Simona Babčáková.
Zkáza Dejvického divadla se blíží na ČT i do kin (zdroj: ČT24)
Zkáza by byla spokojit se – a brát se vážně
Opravdovou zkázou Dejvického divadla by bylo, kdyby se začalo brát příliš vážně nebo začalo být spokojené samo se sebou, shodují se herci. Nic takového v novém seriálu nehrozí, postaven je na velké nadsázce a mystifikaci.
„Ale je tam spousta míst, která se blíží realitě, a to nejen z hlediska prostředí. Narážky na to, co se kdysi stalo, či nějaké dávné historky zapracovány jsou, některé ezoterické rituály také. Je důležité, aby to byl mix polopravdy a fikce, ale samozřejmě je všechno přestřelené,“ doplnil spoluautor námětu a scénáře Ondřej Hübl.
V režii Miroslava Krobota se představí celé Dejvické divadlo — nejen všichni členové souboru, ale také ostatní zaměstnanci, od ředitelky přes rekvizitáře až po pokladní. „Mám dojem, že to není jen o Dejvickém divadle, ale obecně o divadle a divadelnících, o vztahu k divadlu. Myslím si, že je to všude plus minus stejné,“ poznamenává Krobot.
Divákům slibuje lehce absurdní, sebeironický a nekorektní humor, s nímž soubor i pracovníci v zákulisí řeší prohlubující se existenční krizi. V každém z šesti dílů vyzkouší jeden způsob, jak sehnat peníze na provoz, a přitom neslevit z uměleckých ambic.