Válka s Ukrajinou rozdělila ruskou uměleckou komunitu. Ti, kteří ji podporují, se mohou těšit přízni vládních kruhů, ale ti, kteří jsou proti, se ocitli pod velkým tlakem, aby se podřídili oficiálnímu postoji, napsal zpravodajský server BBC News. Za vyjádření nesouhlasného názoru se umělci mohou ocitnout na „černé listině“ a jsou vystaveni další perzekuci.
Ruští umělci musí volit: loajálnost vůči Kremlu, nebo černá listina
Andrej Makarevič je jedním z nejznámějších umělců, kteří upadli v nemilost poté, co kritizovali vládní politiku Vladimira Putina. Proslavil se v sovětské éře jako frontman rockové kapely Mašina Vremeni (Stroj času). Státní televize ho v dobách reforem sovětského vůdce Michaila Gorbačova poctila přídomkem „Beatle perestrojky“.
Postupem času ale začal být Makarevič čím dál kritičtější vůči prezidentu Putinovi. Poté, co Rusko v roce 2014 obsadilo Krym, složil píseň Moja strana sošla s uma (Moje země se zbláznila) a účastnil se protiválečných shromáždění. Jako trest přišlo rušení jeho koncertů po celém Rusku, načež Makarevič obvinil Kreml z perzekuce.
Poté, co Rusko loni zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, ruský rocker odešel do zahraničí. „Ukázalo se, že lidé jsou mnohem snáze manipulovatelní. Mnohem nevědomější a mnohem agresivnější,“ popsal rozčarování ze svých krajanů.
Podporuješ Putina? Zazpívej něco od Ljube
Naopak příkladem umělce, který se stal miláčkem státu, je Nikolaj Rastorgujev. Zpěvák „Putinovy oblíbené kapely“ Ljube patří k hlasitým stoupencům politiky Kremlu, včetně „speciální vojenské operace“ na Ukrajině, jak ruská oficiální propaganda nazývá válku. A na rozdíl od Makareviče má Rastorgujev už celé roky snadný přístup na nejlepší koncertní místa v zemi.
Patnáctého března 2014, tedy v den, kdy byl Makarevič po mírovém pochodu v Moskvě téměř napaden protiukrajinskými aktivisty, oslavila skupina Ljube na Olympijském stadionu v hlavním městě čtvrtstoletí existence. Následující den Ljube vystoupila na Krymu na podporu nelegitimního hlasování, které svět neuznal, ale Kreml ho využil k ospravedlnění anexe této ukrajinské oblasti.
Rastorgujev a jeho kapela hráli na obřích shromážděních organizovaných Kremlem na největším ruském stadionu Lužniki, kterých se účastnil i prezident Putin. Je také autorem písně oslavující most spojující anektovaný Krym s Ruskem.
Silnou pozici kapely Ljube v oficiální kultuře ilustruje případ, kdy policie pátrající po politických „rozvracečích“ nutila návštěvníky jednoho moskevského baru, aby zazpívali píseň skupiny a ukázali tak, že podporují vládu.
Exorcista Michalkov
Z filmové branže má k Putinově postoji blízko jeden z nejslavnějších ruských herců a režisérů Nikita Michalkov. Tvůrce oscarového dramatu Unaveni sluncem (1994), který pojednává o životech zničených terorem v Sovětském svazu za vlády sovětského vůdce Josifa Stalina.
Michalkovovy názory jsou velmi blízké oficiální ideologii Kremlu: je náboženským konzervativcem a zastává extrémní protizápadní názory. Šíří lživé konspirační teorie, které sdílí ve svém televizním pořadu Besogon (Exorcista), který vysílá státní televize a mezi jehož diváky patří údajně i Putin.
Mezi Putinovy příznivce patří Michalkov už řadu let. V roce 2007 byl spoluautorem otevřeného dopisu, v němž ruského prezidenta vyzval, aby v rozporu s ústavou usiloval o třetí prezidentské období. V témže roce Michalkov natočil film na oslavu Putinových 55. narozenin, který v ten den odvysílala státní televize.
Vladimir Putin blahopřeje k 90. narozeninám ruskému básníkovi Sergeji Michalkovovi, oslavy se účastnili i básníkovi synové, režiséři Andrej Michalkov-Končalovskij a Nikita Michalkov
Režisér stojí od roku 1997 v čele ruského Svazu filmových tvůrců a od státu obdržel řadu ocenění a finančních prostředků, včetně ceny ministerstva obrany za rozvoj kultury a umění vlasti a dvoumilionové státní dotace na pokračování filmu Unaveni sluncem.
V roce 2022 podpořil Michalkov válku Ruska proti Ukrajině a opakoval prezidentovy lži, že na Ukrajině vládne nacistický režim a že samotný ukrajinský jazyk je projevem nenávisti vůči Rusku. Měsíce po zahájení invaze udělil Vladimir Putin Michalkovovi na ceremoniálu v Kremlu titul „Hrdina práce“. Při poděkování prezidentovi se režisér zmínil o bojích na Ukrajině a řekl, že tam vzniká nové Rusko.
Vyhazov po „záplavě“ kritických dopisů
Zcela odlišné politické názory zastává herečka Lija Achedžaková a také její kariéra se ubírá docela jinou cestou. Proslavila se v sedmdesátých letech díky rolím v populárních sovětských filmech, jako jsou Ironie osudu aneb rozhodně správná koupel nebo Moskva slzám nevěří. Hrála také v četných představeních v Sovremenniku, jednom z nejlepších moskevských divadel.
Od rozpadu Sovětského svazu se Achedžaková nikdy nezdráhala vyjádřit své politické názory a často ostře kritizovala vládní politiku. Na shromáždění v Moskvě v roce 2014 chválila takzvaný Euromajdan – protesty v Kyjevě, které vedly k útěku proruského prezidenta Viktora Janukovyče a po nichž následovala první ruská invaze na Ukrajinu. Potlesk si vysloužila, když vyzvala dav, aby uctil prodemokratické demonstranty zabité v Kyjevě.
V době, kdy prezident Putin o osm let později zahájil rozsáhlou invazi na Ukrajinu, už byla podobná shromáždění v Rusku nepředstavitelná. „Vyzývám všechny lidi z kultury – nastal čas se ozvat. Musíme se ozvat. Další šanci už nedostaneme. Probíhá válka a je tu tolik lží, celé moře lží,“ obrátila se Achedžaková v den invaze na své kolegy umělce prostřednictvím nezávislé televize Dožď.
O necelý týden později byl Dožď kvůli zpřísňující se cenzuře a obavám o osud svých zaměstnanců nucen přesídlit do zahraničí. O rok později přišla Achedžaková po 45 letech práce v divadle Sovremennik o svou poslední roli. Podle herečky jí nově jmenovaný ředitel divadla sdělil, že byl „zaplaven“ dopisy, které ji kritizovaly.
To připomíná státem organizované perzekuční kampaně z dob Sovětského svazu. A v další ozvěně stalinismu požádal nedávno jistý provládní aktivista ruské státní žalobce, aby prověřili, jestli se herečka nedopustila velezrady.