Jak se doba od šedesátých let po začátek nového tisíciletí odráží v tvorbě malíře Jiřího Načeradského, ukazuje jeho retrospektiva v Jihlavě. Oblastní galerie láká návštěvníky dvojsmyslným titulem „Době navzdory“, který odráží jak etapu autorova mládí, tak s trochou ironie i dnešní situaci. V expozici se sešly obrazy ze sbírek Medy Mládkové, Roberta Runtáka, Vladimíra Železného i autorovy rodiny.
Retrospektiva Jiřího Načeradského se koná Době navzdory. Představuje díla ze sbírek Mládkové i Železného
Události v kultuře: Retrospektiva Jiřího Načeradského (zdroj: ČT24)
Název výstavy odkazuje k tomu, jak se společnost během malířova života proměňovala. „Zažil si všechny vývojové fáze československé poválečné společnosti, patřil tam jak dozvuk 50. let, uvolnění v 60. letech, normalizace v 70. letech, pozdní normalizace v 80. letech, tak uvolnění v 90. letech a na závěr určitá společenská skepse, kdy se to po roce 2000 všechno zase nějakým způsobem lámalo zpátky,“ říká kurátor Petr Vaňous.
Nejvýznamnější fází Načeradského umělecké tvorby byl podle něho konec 60. let minulého století. „Přesněji rok 1967, kdy vytvořil sérii obrazů podle fotografií, což v té době byl velký progres na české scéně. Obrazy se zabývají tématem sportu, televizního vysílání, estrád, jazzu. Na výstavě jich je zastoupených asi osm,“ pokračuje Vaňous.
Figura, ironie, groteska
Načeradský se narodil roku 1939, zesnul v roce 2014. Výběrová retrospektiva nabídne zhruba na 35 plátnech jeho tvorbu coby čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění z roku 1963 i uznávaného výtvarníka, který podle Vaňouse tvořil i v posledních letech před smrtí. Obraz, který je na výstavě nejmladší, vznikl v roce 2009.
Načeradský patří mezi hlavní figurální malíře české poválečné malby, je řazen do proudu, který zároveň pojetí figurální tvorby přehodnocuje a posouvá směrem k ironii, sarkasmu či grotesce.
Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách řady českých i světových galerií. Kolekce představená v Jihlavě stojí ale na dohodě výhradně soukromých sběratelů, mezi které patří i Meda Mládková, Robert Runták nebo Vladimír Železný, a rodiny Načeradského, která spravuje jeho pozůstalost.
Době koronavirové navzdory galerie věří, že Načeradského retrospektiva bude moct zůstat otevřená až do poloviny února a že si na ni najde cestu co největší množství milovníků umění.