Album Kdyby tisíc klarinetů / Starci na chmelu nabízí písně ze dvou českých filmových muzikálů, které ani po téměř šedesáti letech nezestárly a řada z nich se oprávněně stala navždy součástí naší populární hudby.
Recenze: Starci s klarinety stále mladí ladí
Je snad zbytečné převyprávět zde obsah obou stěžejních filmových muzikálů, které byly natočeny v roce 1964 – jak Starci na chmelu, tak Kdyby tisíc klarinetů byly velice oblíbené již po premiéře a jejich obliba s časem nepominula. Svůj podíl na tom měli nejen filmoví tvůrci, scenáristé, režiséři a herci, ale také autoři písní a jejich interpreti. Vlastně lze tvrdit, že zde došlo – a to v průběhu jediného roku – k ideálnímu souznění všech složek obou snímků.
Scénáře obou filmů byly svěží, zrcadlilo se v nich lehké uvolnění poměrů a zvláště Starci na chmelu silně rezonovali. Promlouvali totiž s nebývalou otevřeností o problémech, které čekají sedmnácti- a osmnáctileté ve společnosti řízené zkostnatělými úředníky, pedagogy a všemi těmi, kteří to ví lépe a hlavně mají tu moc své pojetí prosadit.
Hity od silných autorů pro slavná jména
Na písničkách se navíc autorsky podílela silná jména jako Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem (Kdyby tisíc klarinetů), Jiří Bažant, Jiří Malásek, Vlastimil Hála a textař Vratislav Blažek (Starci na chmelu).
A pokud jde o interprety, i zde bylo zastoupení více než silné. Posuďte sami: v Klarinetech to byli Karel Gott, Hana Hegerová, Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, ve Starcích pak Josef Zíma, Karel Štědrý, opět Karel Gott a Jana Petrů.
Starci na chmelu
Nepřekvapí tedy, že oba filmy přinesly zpěvákům řadu hitů, a to jak Gottovi (Život je bílý dům, Kdyby sis oči vyplakala nebo Tak abyste to věděla, zde společně s Hanou Hegerovou a Matuškou), tak Matuškovi (Tereza), Štědrému se Zímou (Milenci v texaskách). Duet Gotta s Pilarovou Dotýkat se hvězd patří také do zlatého pokladu naší populární hudby. Nezapomínejme ani na autorské duo Suchý–Šlitr, jimi zpívaná Babetta byla též velkým hitem.
Žádné častušky, ale hudba k džínám
Nejen zmíněné písničky přitom nebyly žádné budovatelské častušky, jak bývalo zvykem, ale současná, pulzující hudba, koketující v případě Starců i s rokenrolem. A to bylo tehdy stále ještě na hraně – šlo přece o nástroj imperialistické ideologické diverze. Stejně jako texasky, jak se tenkrát říkalo džínám.
Těžko zde vypichovat jednotlivé písně. Ale například v Klarinetech zmíněná písnička Tak abyste to věděla, v níž Hanu Hegerovou pěvecky svádějí slovy písně jak „sladký a milý“ Matuška, tak „hezký“ Gott, je dobře napsaná pro tři různé hlasové typy. Baladická Tereza zase dává Matuškovi příležitost uplatnit svůj plný baryton. A v odpíchnutém pochodu Babetta zářili již zmínění Suchý se Šlitrem.
Pokud jde o Starce na chmelu, pozornost si jistě zaslouží jak úvodní Ten příběh, který uvidíte, tak závěreční Milenci v texaskách. Obě zpívají Josef Zíma s Karlem Štědrým, pikantní přitom je, že je ve filmu pouze slyšíme a při druhé písni místo nich vidíme jen tři nepřístupně se tvářící kytaristy.
Všichni za jednu
A jedna zákulisní perlička: přestože jsou jako autoři hudby u všech písní uvedeni Blažek, Malásek a Hála, jednotlivé písně vždy složil pouze jeden. Milence v texaskách napsal dnes již nežijící Jiří Bažant, který mi k tomu před lety řekl: „Tehdy jsme to dělali takovým soutěžním způsobem, každý jsme dostali text písničky a za týden nato jsme přinesli výsledek.“ A všichni tři skladatelé pak společně s režisérem a textařem vždy vybrali tu nejlepší. A aby se nehádali, pod všemi písněmi jsou podepsáni všichni tři.
Svědčí o jejich mistrovství, že zpětně nelze rozhodnout, kdo co napsal – vadí to ale? Na kvalitách vznosného duetu Gotta s Janou Petrů Den je krásný, stejně jako třeba na Gottově pomalejší Kdyby sis oči vyplakala či na písni Život je bílý dům (též v Gottově podání) to vůbec nic nemění – jsou to zkrátka krásné písně, v tom nejlepším slova smyslu.