Recenze: Amundsen je úspěch pro český filmový průmysl. Jinak ale padá do zapomnění

Do českých kin vstupuje dvouhodinový výpravný příběh o polárním badateli Roaldu Amundsenovi. Film vznikl v koprodukci Norska, České republiky a Islandu, přičemž v Česku filmaři strávili celkem 25 natáčecích dní. Snímek by chtěl být dobrodružným filmem o kontroverzním objeviteli. Spíše však trpí rozvleklým příběhem, který se snaží odvyprávět vše, a tak nakonec neřekne skoro nic.

Film Amundsen režiséra Espena Sandberga (je podepsán pod filmy Sexy Pistols, Max Manus, Kon-tiki nebo Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta) spoléhá na klasickou příběhovou stavbu. Úvodní scéna zobrazuje polárníka v padajícím letadle kdesi nad ledovými pláněmi. O pár tisíc kilometrů dál kdesi v Norsku vstupuje muž ve středních letech do Amundsenova domu. Za zády ho překvapí mladší žena s napřaženou holí.

Po krátké chvíli se omyl vyjasní. Muž je Amundsenův bratr Leon a mladší ženou je nejnovější Amundsenova přítelkyně, která na polárníka měla počkat, než se vrátí z výpravy. Dvojice spolu prohovoří večer a noc, a tak divákovi společně odvypráví Amundsenův životní příběh. Ten začíná Leon, jak jinak než historkami z dětství.

Jedna berlička za druhou

Vypráví o bratrově celoživotní fascinaci bílými místy na mapě. Od momentu, kdy jim otec z cest přivezl svítící glóbus, nepřestane být budoucí polárník fascinován neprozkoumanými místy. Je to první z mnoha scenáristických berliček, které se v příběhu objeví. V duchu vypravěčského klišé, že každý hrdina musí mít svůj iniciační moment (nejlépe pocházející z hlubin dětství), se snaží divákovi namluvit, že jeden glóbus může za to, že se o pár desítek let později Roald Amundsen stane prvním mužem na jižním pólu.

Přitom tvůrci občas zapomenou na logiku. Například Leon zmíní, že pochází ze čtyř bratrů. U smrtelné postele jejich otce jsou ale pouze oni dva – z vyprávění se zbylí bratři vytratili i jako obyčejné epizodní postavy. Nicméně Leon pokračuje v příběhu a v jeho hlase je slyšet osten rozčilení. Vypráví s láskou, obdivem (i strachem, jeho bratr je právě ztracen bůhvíkde), ale nakonec i se vztekem. Nová přítelkyně Bess (Katherine Waterstonová známá z Fantastických zvířat) trpělivě poslouchá, případně se na něco zeptá. Vyprávění z dětství se přetavuje do přípravy první expedice.

Tímto způsobem se divákovi představí tři čtvrtiny Amundsenova života. Po úspěšné expedici na jižní pól ale diváka napadne, jestli ta jedna noc Leona a Bess bude stačit na celý Amundsenův život. Vyprávění je totiž rozvleklé a někdy zbytečně detailní. Jedním z vedlejších efektů je velké množství postav, ve kterých se nepoučený divák (neznající detailně svět polárních badatelů) velice rychle ztratí.

Prostě být první

Film logicky stojí na Amundsenovi. Vše se točí okolo jeho samotného a jeho motivace objevovat. Forma tak podtrhuje skutečnost, že polárník byl urputný jedinec, odhodlaný individualista. Představitel hlavního hrdiny Pål Sverre Hagen staví Amundsena právě na odhodlání a zarputilosti. Další jeho polohy ale nejsou příliš jasné. Snad Hagenovi nevyplývaly ze scénáře, neboť ve snímku Kon-Tiki prokázal talent představit postavu Thora Heyerdahla ve všech jejích rozporech.

Jeden z rozporů divák nalézá i v průzkumníkově celoživotní motivaci. Od začátku filmu je jako Amundsenův motor představována touha objevovat prázdná místa na mapě. Tím se i vysvětluje jeho zarputilost až bezohlednost. Je jednou z těch postav, které touží po věhlasu na úkor svého osobního života (další scenáristické klišé).

Jenže to v případě Amundsena nevypadá jako velká oběť. Když v životě objevitele některá z postav přestane plnit jeho potřeby, pragmaticky ji opustí a nechá za sebou. Postupně je tak odhalováno, že jeho základní motivací není přinášet nové poznatky – tedy odkrytá místa na mapě. Vlastní motivací je prostě touha být první. První na jižním pólu, první osobou na obou pólech zeměkoule, první, kdo proletí nad severním pólem atd. Tato příběhová otočka ve filmu k jeho škodě nevyzní.

Kvůli přebujelosti dějových linií ve filmu zapadne více dobrých nápadů. Celkově trpí hlavně touhou říct všechno, v jejímž důsledku není jasný hlavní příběh. Snímek je rozvleklý a nudný. Formou i způsobem vyprávění je nezajímavý – důležitá rozhodnutí postav staví na vachrlatých scenáristických kličkách.

Příběh tak působí nedotaženě, jako by se producenti více zaměřili na ambiciózní koprodukci (která je pro český filmový průmysl jistě úspěchem) než na vývoj scénáře samotného. Vznikl tak film, o kterém se dnes jistě bude hojně mluvit, zítra se ale na něj zapomene. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Amazon točí v Česku akční seriál, blíží se i „noví Bridgertonovi“

V Česku je v plném proudu natáčení akčního seriálu Ride or Die (Jeď, nebo zemři), jenž se objeví ve videotéce Amazon Prime Video. Podle informací ČT24 bude letos v Česku točit i Netflix, a to dobový seriál Věk nevinnosti, který by mohl být „novými Bridgertonovými”. Czech Film Commission hlásí, že tuzemsko se pro zahraniční a hollywoodské produkce stává zajímavějším i kvůli politické situaci v Maďarsku, které dříve „přetáhlo“ seriálovou Dunu nebo oscarové Chudáčky.
před 6 hhodinami

Pozdě, ale přece. Na svůj první román si počkali Chandler či Hrabal

Miroslav Hlaučo pracuje v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií. V sedmapadesáti letech ale vydal svou prozaickou prvotinu Letnice – a ta se nedávno stala Knihou roku 2024 cen Magnesia Litera. Není jediným, kdo se počítá k pozdním prozaickým debutantům.
před 13 hhodinami

V Británii vystavují knihu vázanou v lidské kůži. Na Harvardu ji raději schovali

Muzeum v britském Suffolku našlo na polici v pracovně knihu vázanou v lidské kůži. Konkrétně v kůži Williama Cordera odsouzeného před téměř dvěma stoletími za vraždu. Jeden podobný exemplář od stejného „dárce“ už muzeum ve sbírkách má. Poněkud znepokojivý způsob knihovazačství se nevyskytuje tak vzácně, jak by se možná mohlo zdát. Ale ne vždy ho muzea berou jako důvod k chlubení.
včera v 18:00

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025
Načítání...