Jejich písně zlidověly a podpořily společenské změny v komunistickém Československu. Spoluprací Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra a nejslavnější érou divadla Semafor se v nové knize zabývá Pavel Klusák. Hudební publicista měl úspěch už s titulem o Karlu Gottovi, za nějž získal cenu Magnesia Litera.
Pavel Klusák sepsal příběh Semaforu. Bez čistého obdivu, kvituje Šlitrova dcera
Jiří Suchý a Jiří Šlitr koncem padesátých let vytvořili dvojici, která se podle Pavla Klusáka zasloužila o stát. „Společnost byla natlakovaná. A když přišli oni se svými rokenroly a kabaretními písničkami a velmi energickou kapelou Ferdinanda Havlíka, tak to bylo, jako kdyby někdo na papiňáku stiskl ventil, a konečně se to celé uvolnilo,“ popisuje.
Popularita zákazy převálcovala
Semafor šedesátých let je spojený především s pražskou pasáží Alfa, kde tenkrát sídlil. V divadle vystupovaly tehdejší hvězdy populární hudby: Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová nebo Waldemar Matuška. Vrcholem popularity byl filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů, na který do kin přišly čtyři miliony diváků.
„Jakkoliv instituce byly zpočátku proti Semaforu, občas něco zakázaly, tak ta přirozená popularita to převálcovala. Obliba u lidí zajistila, že Semafor nebylo možné utlumit nebo stopnout,“ dodává Klusák.
Od apolitičnosti k politické aktivitě
„Pro mě je velký příběh oblouk od záměrné apolitičnosti, kterou si žádá doba, k záměrné politické aktivitě, kterou si zase žádá doba proměněná,“ říká Klusák. Zlatou éru Semaforu uzavřela okupace v srpnu 1968 a Šlitrova smrt. Přišla sedmdesátá léta a normalizace. Suchý nesměl nějaký čas vystupovat. V divadle vznikly další tvůrčí skupiny. Tvorba dvojice Suchý a Šlitr ale přetrvala – stejně jako Semafor.
Jiří Suchý s autorem knihy sdílel svůj fotoarchiv. Další materiály Klusákovi poskytla Šlitrova dcera, překladatelka Dominika Křesťanová. „Pavel Klusák udělal obrovský kus práce. A tak trochu se mu povedlo vymanit z toho čistě obdivného pohledu, který moje generace asi převzala od rodičů,“ podotkla ke knize.