Divadlo J. K. Tyla vrátilo na jeviště Psohlavce od Karla Kovařovice. Jeho operu z konce devatenáctého století divadla už desítky let do svého repertoáru zařazují jen výjimečně. Operní kus se inspiroval stejnojmenným – a známějším – románem Aloise Jiráska.
Na plzeňském jevišti se operní Psohlavci hráli naposledy před více než šedesáti lety. „Plzeň si řekla: Které jiné české divadlo by ji mělo uvést než Divadlo Josefa Kajetána Tyla? Protože tady v pivovaru bylo popraviště, kde pověsili po Bílé Hoře Kozinu,“ upozornil režisér Martin Otava.
Svůj život tu tak skončil sedlák, který vedl koncem sedmnáctého století vzpouru Chodů proti panstvu. Jeho příběh zpopularizoval o sto let později spisovatel Alois Jirásek. Rovněž operní libreto Karla Šípka vypráví příběh Chodů – Psohlavců, kteří se nechtějí vzdát svých privilegií.
Konflikt mezi Kozinou a šlechticem Lamingerem neboli Lomikarem nakonec vyústí v tragický konec. „Je to jako manželství dvou lidí, kteří sdílí jeden byt a postupně na sebe dostávají takovou averzi, že už se jenom podívají a vraždil by jeden druhého. A to je střet dvou pravd, dvou názorů,“ dodává režisér.
Hudba Karla Kovařovice nabízí nejen dramatické pasáže, ale i lyrické momenty. Na sólisty, sbor i orchestr má vysoké interpretační nároky. „Je to opravdu smetanovsko-dvořákovsko-fibichovská tradice, kterou ještě zpracoval dál do větší romantiky,“ míní dirigent Jiří Štrunc.
„Orchestrace a ta pěvecká linka je posunutá do obtížnosti a i to, aby se člověk vyrovnal s orchestrem a vyjádřil pocity, které zrovna u Lamingera jsou hodně dynamické, to není snadná role,“ přiznává představitel šlechtice Pavel Klečka. V alternaci se střídá s Martinem Bártou. Jako Kozina se představují Richard Samek nebo Martin Šrejma.
Podle známé repliky pozval vůdce povstalců svého nepřítele do roka a do dne na Boží soud. Také inscenátoři plzeňské opery už mají na příští rok plány. V září 2027 by měli Psohlavci zaznít také v open-air provedení přímo v Domažlicích.
