Asi o žádné jiné postavě z nového seriálu České televize Devadesátky se nemluví tolik jako o Ivanovi Jonákovi. Rolí kontroverzní figury spojené se známým Discolandem upoutal herec Michal Novotný. Teď mu často říkají Ivane Jonáku, jeho matce v Kolíně zase paní Jonáková. O komedii, divadlu i sociálních sítích mluvil v Interview ČT24.
Novotný prý Jonáka nemá „plné zuby“, i když se teď trochu zdá, že celé Devadesátky zastínil. „Což je mi vlastně trochu líto, protože jsem přesvědčen o tom, že seriál Devadesátky je výjimečný kousek. Koneckonců sledovanost to dokazuje,“ myslí si. Jonáka si podle něj všichni pamatujeme díky tomu, jak vypadal a jak chodil oblékaný, sám herec mu je ještě navíc podobný.
Seriál je podle něj o práci kriminalistů, nikoliv o Jonákovi. Sám prý nevnímá dobře, když se například točí filmy o Jiřím Kajínkovi, z něhož se „pomalu dělá hrdina“. „Kdyby se třeba točil film o Ivanu Jonákovi a někdo mi řekl, abych ho hrál, tak bych musel pečlivě zvažovat, jestli by mi to za to stálo. A ten scénář by musel být podle pravdy. Že dělal to, co dělal, a že si prostě odseděl těch osmnáct let,“ říká Novotný.
Za scénářem Devadesátek mimo jiné stojí Josef Mareš, bývalý šéf pražské mordparty. Pracoval už i na Případech 1. oddělení, dalším krimiseriálu založeném na autentické detektivní práci. „Mně vlastně baví, že člověk, který si to všechno odžil, tak má sílu napsat to na papír. A pro mě i jako pro diváka je důležité, že to není vycucané z prstu,“ poznamenal herec.
„Mění se návyky diváků“
Novotný nepoužívá sociální sítě, podle něj otupují společnost a likvidují jazyk i mezilidské vztahy.
„Vadí mi ta anonymita. Když mám nějaký názor, tak se pod něj hrdě podepíšu. Z komentářů na sociálních sítích je mi smutno, co za věci vyhřeznou ze společnosti, jaká je tady zášť, nenávist vůči některým skupinám lidí. A pro mě jsou prostě sociální sítě spíš na škodu než k užitku,“ míní.
Kvůli covidu se teď bojí o kulturu a divadla, změnily se podle něj návyky diváků, kteří si teď předplácejí streamovací platformy a zůstávají doma u seriálů.
On sám dvacet let působil ve vinohradském divadle. „Určitě vzpomínám na Brouka v hlavě, což byla vlastně nejúspěšnější komedie v historii vinohradského divadla,“ říká s tím, že roli ztvárnil třeba 270krát. „To už teda byl brouk v hlavě,“ dodává.
