Kdo tu chce přežít, musí respektovat tři základní pravidla: Zapojit se, neubližovat ostatním a nikdy nechodit za zeď. Kdo se chce stát elitním „běžcem“, který každý den nasazuje život, aby našel cestu z Bludiště, se nesmí nikdy zastavit, vždycky musí být ve střehu a pokaždé se včas vrátit s nadějí, že příště to vyjde! Thomas chce přežít a stát se běžcem, ale nechce se nechat svazovat žádnými pravidly. Tohle by se teenagerům, kteří jsou hlavními protagonisty tohoto mysteriózního sci-fi thrilleru, mohlo líbit.
Labyrint: Útěk - teenagerovská bojovka, z které neutečete
Do našich kin přichází další filmová adaptace literární teen sci-fi, balancující tentokrát mezi Pánem much a Hunger Games, natočená podle prvního dílu populární trilogie (či dnes už spíše tetralogie) Jamese Dashnera snaživým debutantem Wesem Ballem. Není to sice pecka, která by udělala díru do filmového světa, ale stačí, když udělá pořádný průvan v hlavě generačně vyhraněných adolescentů, kteří se vezmou za ruce a pomažou do kina. V takovém případě se můžeme těšit na pokračování. Musím se přiznat, že nastane-li taková situace (což je docela pravděpodobné), budu se jako divák na prahu raného sénia, který vyrůstal na Hýtovi, Batulovi a Malém Bobešovi, natěšeně šourat za nimi, neboť by mě fakt docela zajímalo, co to všechno znamenalo a jak to bude pokračovat dál?
Dashnerův a Ballův Labyrint: Útěk totiž docela riskuje, když rafinovaně otázky spíše pokládá, nežli by na ně odpovídal. Tohle je sice u předpokládané série legitimní a v zásadě očekávané, ale může to (a také se tak stává) iritovat diváky, kteří v tom nechtějí mít bordel, takhle otevřený konec neskousnou a budou tak mít, hlavně k závěru filmu, hlasité připomínky, protože jsou rádi, když vědí, na čem jsou.
Labyrint: Útěk
Když se brána zavře, každý za ní zařve!
To bylo tak. Jednoho dne byl na izolovaný Plac, obehnaný vysokou, třicetimetrovou zdí, za níž na své oběti hladově číhá nebezpečné Bludiště, nákladním výtahem dopraven chlapec Thomas. Ten sice má statut bažanta, ale rychle se začne chovat jako mazák, jenž dává nepokrytě najevo, že na místní pravidla háže bobek, nemíní tu hnít v nějaké obskurní, pasivní komunitě a čekat až někdo přijde a řekne, o co tu kráčí. Ale sám udělá všechno pro to, aby odsud co nejdříve vysmahnul.
V partě kluků, kteří tu tři roky žijí jako kolonisté na pustém ostrově, to vyvolá rozruch a pozdvižení, protože Pravidla a fakt, že se odsud nedá zdrhnout, jsou jejich jedinými (byť ne příliš radostnými) jistotami. Ale každé ráno se až do setmění otevírá brána do zrádné pasti Labyrintu, skrze který možná vede cesta k jejich svobodě. Jenom ji musí někdo najít! Někdo, kdo se nebojí projít touhle branou, stejně jako běžci průzkumníci, kteří tak činí každý den, ale na rozdíl od nich má na to, zůstat v bludišti i přes noc, což dosud nikdo nepřežil. Někdo, kdo ustojí i to, že spolu s tmou začnou v Labyrintu ze svých nor vylézat smrtelně nebezpečná biomechanická monstra zvaná rmutové, která vypadají jako genetičtí spřízněnci profláklých Vetřelců a jejichž největší zábavou je lov zbloudilých puberťáků. Prostě někdo (tušíte správně) jako je odvážný teenager Thomas, který to dá, dokáže ze rmuta udělat zdechlinu a je jiný nežli ostatní, což mezi „placery“ vyvolává obdiv i problémy.
Labyrint: Útěk
Události ale začnou akcelerovat ve chvíli, kdy výtah poruší svůj měsíční cyklus a přiveze na Plac nečekaně brzo definitivně posledního vězně Labyrintu, kterým je překvapivě dívka Teresa, jež si tu, jakkoli na to má potřebné parametry, překvapivě s nikým nic nezačne, což ovšem nevylučuje, že si to později (rozuměj v dalších dílech) bohatě nevynahradí…
Napětí pro teenagery má zelenou
Fantasy a sci-fi teen film a literatura neúnavně hledají nové terče pro svoji generačně spřízněnou cílovku, která teče blahem, když se do ní pod tlakem pere, že je (na rozdíl od důchodců, agentů tajných služeb a zatoulaných psů) v ponurém dystopickém světě zřejmě tou nejohroženější živočišnou skupinou. A zároveň, že má na to nekonvečně milovat, nandat to zaprdlým gerontům a přeprat nepřátelský osud.
Po kultovním Twilightu a ikonickém Harrym Potterovi se už na filmovém plátně představilo ledacos. Docela nedávno to byl Dárce a Divergence, před nějakým časem Nádherné bytosti, Mortal Instruments: Město z kostí nebo Hunger Games. Ve většině případů to byly adaptace úspěšných knižních bestsellerů, téměř všechny aspirující na to, vytvořit filmovou sérii a zpravidla nabízející v ústřední roli odvážnou holku, která se nedá. Tak zvaný young adult film prostě frčí, protože má cílovku, kterou stojí za to masírovat a Labyrint: Útěk je toho dalším příkladem.
Labyrint: Útěk
Začínající režisér a digitální animátor Wes Ball (Ruin) to s CGI umí (což se v tomto případě docela šiklo) a také dokáže nastolit napětí, navodit atmosféru a držet tempo, což jsou základní stimuly, které dokáží diváka udržet nejen v bdělém, ale dokonce empatickém stavu. K literární předloze Jamese Dashnera necítil přehnaný respekt, vzal si z ní to, co považoval za účelné, a tenhle film tak natočil spíše na motivy knižního bestselleru, nežli by usiloval o jeho co nejvěrnější přepis. Jistou zvláštností Labyrintu je fakt, že překvapivě rezignuje na dívčí hrdinky, a místo v poslední době oblíbených drsných holek sází na partu kluků, kteří se o sebe musí postarat. Jediné děvče, které přiveze výtah na Plac jako poslední „zásilku“, dostane svoji šanci zřejmě později.
Koncem to nekončí
Tihle kluci tu stvořili svůj svět, na nějž se hodně nadřeli a který Ball stylizuje spíše minimalistickými, ale dostatečně výmluvnými prostředky, takže Plac a zejména Labyrint generují přesvědčivou až hororově laděnou atmosféru, kterou si, nebudete-li se zbytečně hnípat v logických detailech, docela slušně užijete.
Slušně makající casting, který se tentokrát obešel bez velkých jmen, působí sympaticky, nikdo z téhle party vás zbytečně neprudí ani neotravuje, žádné retardéry v podobě zamilovaných kydů nebo filozofických výplachů se nekonají. Hlavní figury - iniciativu přebírající Thomas sympatického Dylana O'Briena (Vlčí mládě), velký šéf a první osídlenec Alby věrohodného lídra Amla Ameena (Komorník), jeho zástupce, zrzek Newt alias Thomas Brodie-Sangster (Hra o trůny), kterého mají všichni rádi, kapitán běžců Ki Hong Lee či Thomasův oponent Gally rigidního Willa Poultera (Malý Rambo) - jsou jasně definované, přesně charakterizované a odehrané s přirozenou přesvědčivostí těch, kteří se sžili se svým novým prostředím i osudem.
A přestože je jejich příběh vyprávěn spíše volněji a s akcí se šetří (exkurze do Labyrintu mohly být možná častější i výživnější), šlape tenhle debut Wese Balla v tempařském rytmu, má napětí i spád a necelé dvě hoďky vám v tomto aranžmá docela rychle utečou. A to navzdory tomu, že vám nemusí být docela jasné, jakou roli tu hraje tajemná organizace, skrývající se za zkratkou Z.L.S.N., která se zřejmě zabývá smrtící izolací nezletilých, související se zánikem lidstva.
Jenom je třeba si uvědomit (a předejít tak nenaplněnému očekávání), že závěr Labyrintu tu není proto, aby vysvětlil nedopovězené a uzavřel předvedené, jak to obvykle bývá, ale proto, aby nastolil další otázky, jichž je víc než odpovědí, což je u vznikající série legitimní. Jde totiž o to, aby se divák natěšeně, nedočkavě a hlasitě dožadoval pokračování.
THE MAZE RUNNER / LABYRINT: ÚTĚK. USA 2014, 114 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Wes Ball. Scénář: Noah Oppenheim (podle knižní předlohy Jamese Dashnera). Kamera: Enrique Chediak. Hudba: John Paesano. Hrají: Dylan O'Brian (Thomas), Will Poulter (Gally), Aml Ameen (Alby), Thomas Brodie-Sangster (Newt), Kaya Scodelariová (Teresa), Ki Hong Lee (Minho), Blake Cooper (Chuck), Patricia Clarksonová (Ava Paigeová). V kinech od 18. září 2014.