V Japonsku je zájem o českou literaturu. Díky práci tamních bohemistů ročně vyjdou až čtyři překlady českých knih. Úspěch mají díla Václava Havla a Karla Čapka, ale ke čtenářům se dostávají i současní autoři.
V Tokiu lze například narazit na obchody s čajem, které nesou v názvu jméno Karla Čapka. Fungují už pětatřicet let. Zakladatelka, zároveň autorka a ilustrátorka dětských knížek Utako Jamadaová prodejnu pojmenovala po spisovateli, jehož Devatero pohádek na ni v dětství zapůsobilo. „Má smysl pro humor a lehkost, přestože žil v nelehké době ovlivněné blížící se válkou. Vyjadřuje se elegantně jako světaznalý člověk. Jeho psaní má velkou sílu,“ říká.
První Čapkovo dílo vyšlo v japonštině už v roce 1923. Vědeckofantastické drama R.U.R. bylo ale tehdy kvůli nedostatku bohemistů přeloženo z angličtiny. O rok později se dokonce hrálo v tokijském divadle. Během koronavirové pandemie se japonským čtenářům připomněla Bílá nemoc. Divadelní hra o neznámé chorobě, kterou Čapek varoval před sílícím nacismem v Německu, vyšla dokonce už v pátém dotisku.
Současní autoři
Překlad je zásluhou hlavního propagátora české literatury v Japonsku Keničiho Abeho. Kromě klasiků si vybírá i současnou tvorbu. „Trochu se snažím, abych ukázal, že nejsou jen autoři jako Čapek a Hašek, ale také současní autoři jako Bianca Bellová či Markéta Pilátová,“ uvedl.
Ročně vyjdou tři až čtyři překlady české literatury, profesor Abe jich má na kontě kolem dvaceti. Nakladatelé vydávají minimálně patnáct set výtisků, úspěšnější díla se dočkají i desetitisícového nákladu. Oblibě se těší Ladislav Fuks, Milan Kundera, Bohumil Hrabal a Václav Havel.
Havlův esej Moc bezmocných se během tří let dočkal už pěti vydání. „Havel nám ukázal, že jsou možnosti, abychom mohli být svobodnější než předtím. Nějakým způsobem poskytuje vodítko, jak žít,“ domnívá se Keniči Abe.
Myšlenky prvního českého prezidenta našly ohlas i na hirošimské univerzitě Šudó, která před rokem odhalila lavičku Václava Havla – první v Asii.
