I banality dokázala sdělit přesvědčivým způsobem, říká kritik o Zagorové. Vzpomínají kolegové i politici

71 minut
90' ČT24: Vzpomínky na Hanu Zagorovou
Zdroj: ČT24

Inspirativní, autentická, lidská. Tak vzpomínají na zpěvačku Hanu Zagorovou její kolegové, ale i česká politická reprezentace. Zpěvačka zemřela 26. srpna, bylo jí 75 let.

Hudební kritik Jan Rejžek ocenil zpěvaččinu odvahu. „Když opomenu ty leckdy z mého pohledu infantilní písničky, tak zůstává odvážná žena, která se v červnu roku 1989 dokázala vzepřít režimu tím, že podepsala Několik vět,“ uvedl v pořadu 90' ČT24 s tím, že takových umělců středního proudu bylo málo, šlo o Pavla Bobka, Marii Rottrovou či Marthu Elefteriadu. Jako bývalá signatářka anticharty dokázala podle něj Zagorová vyslat signál váhajícím, že je třeba ve vážné době stát vzpřímeně.

Zagorová podle něj měla „dar vydechnout slovo jako sklář pohárek“, pracovala úžasným způsobem s hlasem. „Nejvíce si vážím jejího raného období, kdy do pětadvaceti let ještě v Ostravě nazpívala řadu vynikajících beatových šansonů,“ uvedl.

Produkce Zagorové v sedmdesátých a osmdesátých letech byla podle Rejžka rozpačitá i vinou „hluchoněmých hudebních dramaturgů v radiu i televizi“, kteří opakovali pořád ty samé písničky, přitom na jejích albech se dala najít kvalitnější tvorba. Zagorové v Ostravě pomáhal legendární Richard Kovalčík, který radil Rottrové i Věře Špinarové, v Praze takové dobré rádce podle něj nenašla. Pokračovala však i v šansonové linii, řadu písní si sama psala.

Výhodou Zagorové byl ale podle něj nezvyklý projev, kdy dokázala sdělit i možná banality přesvědčivým hereckým způsobem. Pokud by měl vybrat jednu píseň, která by ji definovala, byl by to Svět náš, kde zpívala i sama o sobě.

Kariéra Zagorové byla delší než půl století, čítá devět stovek písní. Získala také devět ocenění Zlatý Slavík. První singl vydala v roce 1968, poslední deska vyšla před dvěma lety.

Hudební publicista Josef Vlček v Událostech, komentářích řekl, že Zagorová se od ostatních popových zpěvaček lišila právě svým příklonem k šansonu a textařským talentem. „Měla výhodu v tom, že se do toho nenutila, pouštěla ven jen věci, za kterými si stála, a tak to, co nabídla ze své dílny, má velmi vysokou úroveň,“ myslí si Vlček. 

Vzpomněl také na to, že za jejím úspěchem stála do velké míry spolupráce s hudebníkem a producentem Karlem Vágnerem. „Populární hudba není jen o tom, že někdo úžasně zpívá, takových máme plné superstar, ale i to, že se ten člověk dokáže nějakým způsobem protlačit, nebo probojovat a to Karel Vágner za Zagorovou hodně udělal,“ říká publicista.  

„Neboj, já si tě vydupám“

Jiří Suchý zavzpomínal na krátké angažmá Hany Zagorové v Semaforu. Vybral si ji jako Bludičku do své parodické verze baladického příběhu Kytice. Vystupovala v roli Bludičky. „Hana přišla už jako zralá herečka, lidé na ni chodili už jako na hotovou hvězdu. Když se řekne Hana Zagorová, nemůžu nevzpomenout na to, jak velice snadné bylo ji rozesmát na jevišti. Ona byla smíšek. To bylo tak příjemné. Protože my jsme divadlo, kde nic nepředstíráme,“ uvedl.

V Kytici zpívala duet Miláčku s Michalem Prokopem, kterému Zagorová pomohla najít práci, přestože ho normalizační režim vedl na seznamu nepohodlných umělců. Přizvala ho do svého programu. „Řekla: Neboj, já si tě vydupám,“ vypráví Prokop. Hudebně se sice rozcházeli, lidsky si jí ale prý vážil. „Budu si ji pamatovat jako holku, která se jen tak nebojí,“ říká Prokop.

Od poloviny devadesátých let ji doprovázel Boom Band Jiřího Dvořáka. Podle kapelníka uskupení je Hana Zagorová na pódiu nenahraditelná. „Její texty byly o životě, o radosti, o trápení. Uměla je podat takovým způsobem, že jí to každý musel věřit,“ nepochybuje.

Na milou kolegyni vzpomínají Bílá a Vondráčková

Mnohé kolegy Zagorové její smrt zaskočila. Vzpomínají na ni jako na skvělou zpěvačku a milého člověka. „Nemám slov, je to pro mě podobný šok, jako když nečekaně zemřel Miro Žbirka,“ přiznala Lenka Filipová.

Zpráva o odchodu Zagorové velmi zasáhla i zpěvačku Lucii Bílou. „Patřila mezi mé nejmilejší kolegyně a chvíle, kdy jsem s ní sdílela jeviště, pro mě vždy byly velkou radostí. Myslím, že nelze vyjádřit, jaká je to pro naši hudební scénu ztráta. Velmi myslím na Štefana (Margitu), Hančiny blízké i přátele a přeji jim mnoho sil v těchto těžkých chvílích,“ sdělila.

Vzpomínku na svou kolegyni připojila i Helena Vondráčková: „Měla obrovskou řadu obdivovatelů a fanoušků, nejen díky svým krásným písničkám a srdečnému a milému vystupování, ale i nádherným textům, které si mnohé sama napsala. Často jsme se vídaly na stejných pódiích a znám ji jako usměvavou a příjemnou kolegyni, která milovala život a lidi.“

Monika Absolonová popisuje Hanu Zagorovou jako skvělou zpěvačku, výbornou textařku a okouzlující bytost, s níž ji pojilo i přátelství. Pracovně se potkávaly v muzikálu Mona Lisa. „Měla v sobě obrovskou dávku emocí, vždycky mě to rozbrečelo,“ přiznává Absolonová.

Ztráta pro českou kulturu

Ondřej Brzobohatý, který pro Zagorovu napsal titulní píseň jejího alba O Lásce, zprávu o smrti Zagorové označil za smutnou nejen pro její blízké, ale pro celou českou kulturu. „Vždycky měla lidem co dát. Považuji si jí jako zpěvačky i jako textařky, proto mě potěšilo, že si do svého repertoáru vybrala moji píseň. Věřil jsem, že svoji nemoc zvládne, je mi to moc líto,“ uvedl.

Soustrast rodině, přátelům a fanouškům Zagorové se objevila i na Twitteru Goethova institutu v Praze. „Česká zpěvačka nebyla neznámá ani německému publiku. V NDR i v SRN vystupovala především v sedmdesátých letech a zpívala své české písničky s německými texty,“ připomněl.

Její písně nás provázely, shodují se politici

Podle ministra kultury Martina Baxy (ODS) ztrácí česká kultura odchodem Hany Zagorové důležitou část. „Hana Zagorová přinášela lidem obrovskou radost, ale také byla hvězdou svého žánru,“ uvedl na Twitteru. Na úvahy o rozloučení v podobě pohřbu se státními poctami, jako tomu bylo v případě Karla Gotta, je podle ministra brzy. „Vždy je nejdůležitější role nejbližších,“ dodal.

„Do nebe plného hvězd odešla paní Hana Zagorová. Zanechala nám všem své srdce, bije dál v krásných písničkách,“ objevilo se na facebookovém profilu prezidenta Miloše Zemana.

Petr Fiala (ODS) podotkl, že si Zagorové vážil i kvůli jejím občanským postojům v roce 1989. Patřila podle něj k nejvýznamnějším tvářím české populární hudby. Předsedkyně poslanců opozičního hnutí ANO Alena Schillerová poznamenala, že hudba Hany Zagorové ji provázela celý život.

Upřímnou soustrast vyjádřila také předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). „Byla to vynikající zpěvačka a nesmírně sympatická žena. Zaslouží si, aby jí nebe bylo blankytné,“ napsala s odkazem na text jedné ze Zagorových písní.

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová na sociální sítě napsala, že písně Zagorové zná celé Česko i Slovensko. Ocenila její podpis petice Několik vět. „Její jedinečný hlas bude žít dál, ale její jedinečný úsměv nám bude chybět,“ uvedla.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Jsme tikka masala, hlásí Bloodywood, první indický metal v americké hitparádě

Bloodywood je první a dosud jediná indická metalová kapela, která se dostala do americké hitparády Billboard. Zaujala fanoušky osobitým pojetím žánru, které těží z východních témat i nástrojů, ale zároveň formace pracuje s tradičním západním zvukem. Skupina tento týden koncertovala v Praze.
před 13 hhodinami

První Ceny literární kritiky obdržely Emma Kausc a Iryna Zahladko

Laureátkami prvního ročníku Ceny literární kritiky za rok 2024 v kategorii próza se stala Emma Kausc a v kategorii poezie Iryna Zahladko. Kausc zaujala příběhem Narušení děje, Zahladko sbírkou Jak se líčit v nemoci. Ocenění, které založili zástupci českých literárních časopisů, se udělovalo ve středu v pražském Centru DOX.
před 17 hhodinami

Nová Sněhurka kousla do otráveného jablka ještě před premiérou

Remake Sněhurky od Disneyho dorazí na hollywoodskou premiéru po skromnějším červeném koberci, než se předpokládalo. Studio se rozhodlo omezit při slavnostním uvedení přítomnost médií. Důvodem je zřejmě příliš rozdělujících témat spojených s filmem. Pohádkový příběh se zapletl do kulturních válek i konfliktu na Blízkém východě.
12. 3. 2025

Jeden svět začne v Sýrii, probere i Slovensko či mužskou existenci

Mezinárodní filmový festival o lidských právech se letos uskuteční v téměř šedesáti místech po celé republice, hlavní část přehlídky začíná v Praze 12. března. Program zahájí Vzpomínky plné přízraků, meditativní esej o kdysi prosperujícím syrském městě, které válka proměnila v ruiny.
12. 3. 2025

Film Mnichov 1972 nastoluje otázky, jak v přímém přenosu informovat o teroru

Sportovní výkony na letní olympiádě v Mnichově zastínila tragická událost. Palestinští teroristé zabili jedenáct izraelských sportovců. Německý film Mnichov 1972 dramatický den rekonstruuje z pohledu televizního štábu, díky němuž mohl svět sledovat dění takřka v přímém přenosu. Drama nominované na Oscara i v českých kinech nastoluje otázku o zodpovědnosti médií.
12. 3. 2025

Národní muzeum hostí novou výstavu o Čingischánovi

Více než 260 exponátů přibližuje nejen osobnost dobyvatele a zakladatele Velké Mongolské říše, ale také jeho předchůdce a následovníky, umění i každodenní život dávných Mongolů. Slavnostního zahájení výstavy v Národním muzeu se zúčastnil český prezident Petr Pavel a jeho mongolský protějšek Uchnágín Chürelsüch. Expozice, která potrvá do 22. června, zahrnuje předměty světového kulturního dědictví, které jsou k vidění jen výjimečně. Pocházejí ze sbírek Národního muzea Čingischán v Ulánbátaru a z Archeologického ústavu Mongolské akademie věd.
11. 3. 2025

Filip Topol jel nadoraz ve všem, ukazuje výbor Zubama po skle

Kniha Zubama po skle může být pro mnohé z fanoušků Psích vojáků jistě velkým překvapením – nepřibližuje totiž hudební tvorbu této kapely, ale literární a výtvarnou tvorbu jejího vedoucího, skladatele, klavíristy, zpěváka a herce Filipa Topola.
11. 3. 2025

Louis Armstrong v Československu budil senzaci, zazpíval mu jeho imitátor

Americký jazzový trumpetista Louis Armstrong byl první západní hvězdou takového formátu, která koncertovala v Československu po převzetí moci komunisty v roce 1948. Návštěva legendárního jazzmana vzbudila pochopitelnou senzaci. Do Prahy přiletěl před šedesáti lety, 10. března 1965, a zdržel se na devět koncertů. Jeden si také soukromě vyslechl v divadle Semafor.
10. 3. 2025
Načítání...