Milan Šteindler se označuje za skeptického optimistu a herce „z leknutí“. A byť se dostal i k vážnějším rolím, nejen kvůli satirickému pořadu Česká soda je spojen především s humorem. „Legraci si můžete pokoušet dělat z lecčeho, ale to ještě neznamená, že to bude humor,“ podotkl v pořadu Interview ČT24.
Pořad Česká soda, kterou točil Milan Šteindler s Petrem Čtvrtníčkem či Davidem Vávrou v devadesátých letech pro Českou televizi, zůstává považována za příklad dobré satiry v tuzemském prostředí, která by ale dnes už vniknout nejspíš nemohla.
„Doba je hodně korektní. V televizích obecně, ať už veřejnoprávní, nebo soukromé, se už dnes takový humor těžko prosazuje, protože televize jsou pod poměrně velkým tlakem, pod poměrně velkým dozorem,“ soudí Šteindler. Dodává, že prostor pro satirické reakce je ale dostatečný na internetu.
Češi se umějí smát všemu, míní Šteindler
Otázkou je, zda se mění i publikum. „Myslím, že Češi se umějí smát úplně všemu, od politiky přes ekonomiku až po soukromé a manželské věci. Ale je pravda, že světem vládne jakási hyperkorektnost, která podle mě není úplně žádoucí, co se týče humoru,“ připouští.
A upřesňuje: „Protože humor si vždycky dělá legraci z něčeho nebo z někoho. Nota bene satira si navíc dělá legraci přímo z mocenských struktur, ekonomiky a tak dál, a jestliže budeme chtít být superkorektní, budeme podléhat těm, kteří to zakazují nebo vyzývají, aby byl humor korektní. Ale já se obávám, že tihle vyzyvatelé jsou vlastně mnohdy bez smyslu pro humor. A ti, co nemají smysl pro humor, nemůžou něco brát těm, kteří smysl pro humor mají.“
Lidé Šteindlera zastavují i kvůli roli sociologa Víti Jakoubka v komedii Vrať se do hrobu. Přestože je hlavnímu hrdinovu už přes třicet, začne chodit znovu na gymnázium a předstírá, že patří k vrstevníkům svých spolužáků, aby dokončil výzkum o postojích středoškolské mládeže. Šteindler nejenže hrál hlavní roli, ale film také režíroval a pokládá ho za „lehce ironicky myšlenou generační výpověď“.
Jak by zněl závěr výzkumu o mladých lidech dnes? „Ono se pořád řeší, jaká je ta mladá generace a jestli k něčemu jsou. Já si myslím, že mladá generace je podobná velmi té naší, akorát má k dispozici moderní technologie a možnost vzdělání,“ míní Šteindler.
Podotkl, že současní mladí lidé na rozdíl od jeho generace mohou studovat v zahraničí a většinou umí dobře jazyky. „Ale myslím si, že by jim ohledně vzdělání prospělo, kdyby se učili moderní dějiny, protože to, co se odehrává dnes v politice, geopolitice a tak dále, má velmi silnou vazbu na to, co se odehrávalo například před druhou světovou válkou,“ prohlásil.
AI pochopila humor Divadla Sklep
Pokud jde o moderní technologie, ty téměř sedmdesátník Milan Šteindler také neodmítá. Má profily na téměř všech sociálních sítích – netají se mimochodem, že si rád fotí selfie – a oceňuje i výhody umělé inteligence.
Využil ji třeba pro letošní tradiční vánoční besídku v Divadle Sklep, které zakládal ještě na základní škole s Davidem Vávrou. AI mu prý vymyslela „předpointu“ v jedné scénce. „Což bylo zajímavé, protože většinou nebývá vtipná. Chápe, co je to humor a snaží se ho do toho vnést, ale často je z toho nesmysl. Ale v tomto případě se mi podařilo dopsat scénku jejím prostřednictvím,“ přiznal.
Vedle Divadla Sklep lze na Milana Šteindlera zajít i do pražského Divadla Na Jezerce, kde slibuje cynický humor v komedii Rickyho Gervaise After Life.
V kinech jako padouch i hrdina komedií
V předvánočních kinech sice není Šteindlera vidět, ale je ho slyšet v prvním celovečerním snímku podle oblíbeného večerníčku o králících z klobouku. V příběhu Bob a Bobek ve filmu: Na stopě mrkvojeda propůjčil hlas hlavnímu padouchovi. Natáčení si prý užíval tím spíš, že záporné role se lépe hrají. „Rovnou jsem začal mluvit v podstatě svým hlasem – a ten padouch tam je. Proto často říkám, že jsem byl vybrán pro moje vynikající morální vlastnosti padoucha,“ popsal.
Po Novém roce se Milan Šteindler objeví na kinoplátnech hned ve dvou titulech. V pokračování fotbalového Vyšehradu a v komedii Na plech. Za tím prvním stojí Martin Kopp a Jakub Štáfek, za druhým Marty Pohl alias rapper Řezník. Soudě podle jejich dosavadní tvorby, dá se očekávat humor mnohdy za hranou, což platilo i pro Českou sodu. Že by spojení Milana Šteindlera se satirou bylo důvodem, proč ho oslovují tvůrci z generace současných třicátníků, si ale nemyslí.
„Protože ještě jsem hrál v dalším filmu, který se jmenuje Holka odvedle, naopak seriózní roli otce hlavní hrdinky, která hledá cestu svého života,“ zmínil režisérský debut scenáristy komedií Ostrov a Po čem ženy touží 2 Filipa Oberfalcera. I ten kina uvedou příští rok.
