V roce 1971 čtrnáctiletí spolužáci David Vávra a Milan Šteindler založili takzvaný Kobil klub ve sklepě Vávrovy babičky. Položili tak základy divadlu Sklep. To se postupem času zařadilo k nejvýraznějším českým souborům osmdesátých let. Vystřídaly se v něm významné osobnosti české kultury a svým humorem baví dodnes.
Legenda, která vznikla v podzemí. Před padesáti lety se zrodilo divadlo Sklep
„Uspořádali jsme předpubertální večírek, a protože jsme ho chtěli zpříjemnit, doplnili jsme ho představením, které se odehrávalo na kredenci ve sklepě mé babičky,“ vzpomínal architekt, herec a výtvarník David Vávra. Na tomto místě pak rozehrávali své první divadelní hříčky s dalším hercem a pozdějším režisérem Milanem Šteindlerem.
Po jednom zvlášť povedeném večírku prý ale babičce došla trpělivost a ze sklepa je vyhodila. Mladičkým hercům však z této doby zůstaly krátké scénky a básně. Zpočátku sloužily pro pobavení jejich přátel.
V druhé polovině sedmdesátých let začala dvojice spolu s kamarády vystupovat i veřejně. „Oni vlastně na naše jeviště přinesli postmodernu. Najednou se na jevišti objevilo něco, co jsme tady do té doby vůbec neznali a co na oficiálních scénách bylo nemyslitelné. To byla destrukce a demolice divadelního kánonu,“ popsal v dokumentu Tajemství divadla Sklep teatrolog Jan Dvořák, který tehdy publikoval články v časopise Scéna. Mimo jiné právě i o divadlu Sklep.
Architekt, divadelník, básník a výtvarník se narodil 9. března 1957. Je absolventem stavební fakulty ČVUT a Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho otec Zdeněk Vávra byl známým architektem.
Z architektonické práce Davida Vávry je známá rekonstrukce Švandova divadla. Rekreační objekt vězeňských dozorců v Horním Bezděkově přestavěl na letohrádek Vendula. Rekonstruoval kostely v Praze-Braníku a v Modřanech. Z interiérů se zasloužil o podobu posilovny U kapitána Nema na Praze 6, baru Divadla v Celetné, sklepáckého divadla Dobeška a knihovny v Hradci Králové. s Františkem Skálou vytvořil interiéry paláce Akropolis.
Byl průvodcem v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o české, moravské a slezské architektuře. Po skončení pořadu se začal věnovat opomíjenému odkazu českých architektů ve světě v cyklu Šumné stopy.
Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze zakládal divadlo Sklep. V satirickém pořadu Česká soda účinkoval v kurzu němčiny Alles gute. Zahrál si například ve filmech Kouř, Cesta z města, Kopytem sem, kopytem tam, Mazaný Filip či Pasti, pasti pastičky.
Napsal básnickou sbírku Oslavné básně s podtitulem Patnáct kravat Davida Vávry (1998).
Zdroj: ČTK
David Vávra
Na skutečném pódiu mohli lidé uskupení poprvé vidět v branickém loutkovém divadle Zvoneček. Jádro souboru tvořili v druhé polovině sedmdesátých let kromě Vávry a Šteindlera například Tomáš Hanák, Eva Holubová, Tomáš Vorel nebo Jiří Fero Burda.
Pestré zastoupení herců za dobu existence sahá od architektů a filmařů až k právníkům, muzikantům či výtvarníkům. Soubor se doplňoval a obměňoval díky náhodným setkáním a někdy i sňatkům. Divadlem prošli například Monika Načeva, Jan Slovák, Lenka Vychodilová, Jiří Macháček, Aleš Najbrt, Robert Nebřenský, Václav Marhoul, Tereza Kučerová, Lumír Tuček, Ondřej Trojan nebo Otakáro Schmidt.
Herec, režisér a komik Milan Šteindler se narodil 12. dubna 1957. V roce 1985 absolvoval režii na FAMU, přičemž už rok předtím začal pracovat na Barrandově jako asistent režie.
Společně s Davidem Vávrou v 70. letech 20. století v Praze zakládal divadlo Sklep. Divákům je známý i z okénka německého jazyka Alles Gute v satirickém pořadu Česká soda.
Spolupráce s Tomášem Vorlem přinesla Šteindlerovi role v amatérských a studentských filmech Kašpárek (1980) a Dáreček (1984). Koncem 80. let pak herec získal výraznou roli ve snímku Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam. Objevil se i v experimentálním filmu Pražská pětka. Režisér Hynek Bočan si ho vybral jako velitele komunistického tábora ve filmu Bumerang (1996), účinkoval také ve většině Vorlových snímků: Cesta z města, Skřítek, Gympl a Cesta do lesa. K dalším Šteindlerovým filmům patří Mazaný Filip (2003), Rafťáci (2006) nebo Hodinový manžel (2014).
Šteindlerovým režijním debutem byl v roce 1989 snímek Vrať se do hrobu!, v němž si také zahrál hlavní roli. Komedie Díky za každé nové ráno (1994) posbírala čtyři České lvy a Šteindler získal i cenu za režii na moskevském festivalu. Po osmileté pauze přišel do kin jeho třetí film – Perníková věž z drogového prostředí (2002) a v roce 2007 road movie O život.
Zdroj: ČTK
Milan Šteindler
Svou domovskou scénu mají nyní herci na pražské Dobešce. Objekt ze začátku šedesátých let, který shodou okolností vyprojektoval otec Davida Vávry, byl předtím dlouho opuštěný. Hrát v něm Sklep začal v osmdesátých letech. „To byl naprostý šok. Za normalizace, kdy vlastně nastala pustina v oblasti umění a divadla zvlášť, tak jsem se najednou dostal na Dobešku a to byl úplně jiný svět takového divokého živlu, který člověku umožňoval vůbec nevnímat tu dobu,“ vzpomínal teatrolog Dvořák.
Později byla nutná rekonstrukce této chátrající budovy bývalého kulturního domu. Útočištěm se pro herce znovu stala v roce 2000.
Pražská pětka
Kolem divadla se pohybovaly i další soubory, v osmdesátých letech tvořil Sklep společně s Mimózou, Recitační skupinou Vpřed, Kolotočem a Baletní jednotkou Křeč seskupení Pražská pětka. Mezi jejich společné projekty patří divadelní karneval Maskáč v hotelu Tichý, divadelní bál ve vysočanském Lidovém domě anebo Mimotočskřed chmelový aneb bludiště v junior klubu Na Chmelnici.
Na jaře roku 1988 začal pod režií Tomáše Vorla vznikat ve spolupráci s Pražskou pětkou stejnojmenný film. Do kin se po půlročním zákazu probojoval v roce 1989.
„Vznik Pražské pětky byl absurdní a nečekaný. To jsem ještě studoval Filmovou akademii múzických umění a přišel Karel Czaban, vedoucí tvůrčí skupiny z Barrandova, jestli nechci natočit videoklip. Já jsem řekl, že znám pět divadel a natočili bychom pět videoklipů. On řekl, abychom přinesli scénář. Tak jsem zadal šéfům všech pěti divadel, aby napsali scénář na klip, a oni mi napsali scénář na celovečerní film,“ řekl u příležitosti třicátého výročí snímku Vorel.
Divadlo Sklep do snímku přispělo parodií na budovatelské filmy padesátých let pojmenovanou Na brigádě.
Na tom, že Sklep vešel do širšího povědomí má zásluhu také režisérka Věra Chytilová. Hlavní protagonisty divadla – Vávru, Šteindlera Hanáka – totiž koncem osmdesátých let obsadila do svého filmu Kopytem sem, kopytem tam.
Adaptace Havlovy hry sklízí úspěch už třicet let
Ke známým inscenacím Divadla Sklep patří Tajů plný ostrov, Piš, Kafka, piš, Chemikál nebo pravidelně se obměňující pásmo scének, písní, skečů a tanců pod názvem Besídka.
Významná je hra Mlýny. Jde o adaptaci divadelní hry Život před sebou, kterou v roce 1958 napsal na vojně bývalý český prezident a dramatik Václav Havel společně s režisérem Karlem Bryndou. Příběh se odehrává v malé vojenské posádce v Čechách a paroduje situace z prostředí socialistické armády padesátých let. Havlův debut se tehdy dostal až do finále armádní ochotnické přehlídky, kde však narazil na výtky důstojníků.
Po třech desítkách let si hru upravilo divadlo Sklep, doplnilo ji svými vtipy a gagy. „Nikdo z nás vůbec netušil, jestli jsme v přepisu té vojenské hříčky a vlastně původně skryté provokace vojínů Havla a Bryndy vůči vojenské stupiditě tehdejší armády nezašli moc daleko,“ řekl herec Jiří Fero Burda při příležitosti Havlových nedožitých osmdesátin.
Termín premiéry soubor naplánoval na výročí, kdy československá armáda v roce 1939 rezignovala na okupaci Československa nacisty. „Ostatně Mlýny jsou svým způsobem o rezignaci k hodnotám a k pravdě,“ konstatoval Burda, který je spoluautorem sklepovské verze Mlýnů.
Premiéru tehdy Havel kvůli pracovním povinnostem v Bratislavě nestihl, zúčastnila se jí jeho tehdejší žena Olga. Prezident přišel na další představení o týden později a usmíval se od začátku do konce, vzpomínal Burda.
Mlýny
Ačkoliv humor herců divadla Sklep byl mnohdy provokativní, žádný program proti režimu neměli. „Třeba disidentské kruhy vedly dialog s režimem. Že byli oponenty a reagovali na režim. Kdežto tahle skupina mladých lidí vůbec žádný dialog nevedla, vůbec je nebrali v potaz, vůbec to pro ně neexistovalo. Pro mě tohle byla skoro nejvyšší hodnota, jak se proti režimu dalo vymezit – nebrat ho v potaz,“ definoval postoj souboru ke komunistickému systému teatrolog Dvořák.
Festivalové premiéry i vystoupení pro vojáky
V roce 2004 se také soubor stal prvním divadlem, které vystoupilo v Trenčíně na festivalu Pohoda. Premiéra to ale byla i pro herce, kteří do té doby s hudebními festivaly zkušenosti neměli.
Ujít si nenechali ani to, když jim o dva roky později poprvé nabídl divadelní scénu hudební festival Colours of Ostrava. Kromě nich se tehdy v areálu Slezskoostravského hradu představilo například Divadlo Kvelb, ostravské Bílé divadlo, Dekadentní divadlo Beruška nebo Studio pantomimy Kasprzyk.
Legendární divadlo Sklep zahrálo v říjnu roku 2014 také v Afghánistánu. Svůj Výběr z Besídek představilo českým vojákům přes dvacet členů souboru. Herci a herečky jim přijeli vyjádřit úctu a obdiv a podle Burdy se dočkali ovací vestoje i slz.
K pětačtyřicátým narozeninám souboru pak režisérka Olga Dabrowská natočila Dokumentární film Tajemství divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. Shrnuje historii divadla a zahrnuje také slavné scénky.
Už v roce 1999 pak vyšla kniha prozaicky nazvaná Sklep 1971–1999, která obsahuje ukázky divadelních her, monology, písňové texty, unikátní a někdy vůbec poprvé publikované fotografie i kresby. David Vávra, který publikaci sestavil, nezapomněl vedle autorských textů zařadit také dobové kritiky, často rozhořčené dopisy diváků i chronologii důležitých momentů v historii divadla.