Před šestatřiceti lety točil zpěvák Elton John na pláži v Cannes svůj klip k písni I'm Still Standing. Tentokrát se vrátil do Cannes coby producent filmu Rocketman (Rocketman, režie Dexter Fletcher), kde je zmíněný klip znovu natočený jako závěrečná část filmu s hercem Taronem Egertonem v roli Eltona Johna. Dlouho očekávaný film vypráví o zpěvákově cestě na vrchol během 60. a 70. let, než ho šílený životní styl s drogami a alkoholem přivedl do léčebny. Filmový festival už také sledoval sociální kritiku ve snímcích zavedeného režiséra Kena Loache i debutanta Ladje Lyho.
Glosa z Cannes: Osamělý Elton John a sociálně vyloučení Bídníci
Příběh Rocketmana nás provede dětstvím talentovaného chlapce a jeho cestou k úspěchu. Ve filmu se prolíná přítomnost a minulost a také reálné scény a scény naaranžované, muzikálové či fantaskní. Zazní mnoho písní v nových aranžmá, některé jako originální muzikálová čísla.
Snímek ukazuje, jak silnou potřebu dobrého textu Elton John měl a jak byl schopný na něj rychle složit dobrou hudbu. Mnohé písně jsou nově přezpívané hercem Taronem Egertonem, výborně zvoleným představitelem hlavní postavy.
Film v divácích vyvolává v něčem povznášející, v něčem smutné emoce. Přesně vystihuje i odvrácenou stránku v životě zpěváka, která na pódiích není vidět. Příznivci Eltona Johna budou nadšeni, těm ostatním snímek blíž představí člověka, který má sice talent, ale stále se cítí (nebo cítil) osamělý a hledal skutečnou lásku. Ústřední píseň Rocketman, kterou John nazpíval v roce 1972 a po níž je film pojmenován, je natočena coby klip balancující na hranici fantastiky a skutečnosti. Stává se minipříběhem v hlavním filmovém příběhu.
Pracující třída v Cannes
Vedle šoumena Eltona Johna Cannes přivítalo také návrat silného sociálního kritika, britského režiséra Kena Loache. Loach, nazývaný v Cannes čilým staříkem (je mu 82 let), patří k těm málo filmařům, co doma mají už dvě Zlaté palmy. Tentokrát přivezl film Nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You), v němž se zase věnuje svému oblíbenému tématu „pracující třída“.
V centru jeho nového filmu je průměrná britská rodina. Otec Ricky se stane řidičem expresní balíkové služby, jenže není tradiční zaměstnanec nadnárodní společnosti. Firma ho používá jako nezávislého spolupracovníka. A to vlastně znamená, že má víc povinností než práv, kterých se nemá kde dovolat. Ricky pracuje celý týden v dlouhých šichtách, což má těžký dopad na jeho rodinu – není doma v době, kdy ho potřebují jeho dvě dospívající děti.
Divák při sledování filmu potřebuje katarzi a režisér mu ji částečně poskytne. Ale zase ne tak dokonalou, protože život i práce jdou dál. Navzdory opakujícím se sociálním tématům ve svých filmech je Ken Loach miláčkem přinejmenším odborného publika. Jako bojovník za práva slabších. Protože nespravedlnosti, které ukazuje ve Velké Británii, se dějí na celém světě.
Bídníci z předměstí
Sociální rozměr má i debut francouzského režiséra Ladje Lyho. Pro svůj titul Bídníci (Les Misérables) si vypůjčil název i myšlenku slavného románu Viktora Huga: že žádná rostlina ani člověk nejsou špatní, ale špatná je jen péče o ně.
Ve svém prvním hraném celovečerním filmu popisuje člena policejního týmu jménem Stéphane, který jede na svou první službu do kritických míst na předměstí Paříže. I když už má určité zkušenosti, překvapuje ho míra korupce policejního oddílu a síla pouličních gangů – členů Muslimského bratrstva, romských cirkusáků i sešikovaných teenagerů. Režisér ukazuje prostředí, kam turisté nechodí a kam se stěží odváží i policisté. Ladj Ly ale prostředí dobře zná, protože tam sám vyrostl.
Svým filmem nemůže dát jasnou odpověď na to, kde se v lidech na okraji bere násilí, kde se stala chyba. Proč není možná jakákoliv domluva či péče. Snímek ukazuje současná francouzská předměstí jako prostředí, kde nikdo netuší, kudy vede cesta ven. Režisér v Cannes uvedl, že sociální nerovnost z dob Viktora Huga není uzavřenou záležitostí 19. století, ale že je tady pořád. Zároveň podotkl, že už jen výběr do hlavní soutěže v Cannes pro něj znamená vítězství.
Forman vs. Cannes
V pátek navečer byl na mezinárodním filmovém trhu otevřený český stánek, který upozorňuje i na českou prezentaci. Do té „návratové“ patří třeba Miloš Forman – po loňské projekci jeho filmu Hoří, má panenko budou o víkendu v sekci Cannes Classics uvedeny digitálně restaurované Lásky jedné plavovlásky. Doplní je světová premiéra dokumentu o Formanovi od Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman. A je otázka, jak vedle návratů různých klasiků v nových kontextech dopadnou úplně noví filmaři nebo filmy.
