O pár týdnů dříve by chodili do školy a mohli si hrát venku, na jaře roku 2022 se ale dvanáctiletý Niki a o rok mladší Vika skrývají s rodinami a sousedy v podzemí. Jejich novým domovem se ve válkou zasaženém Charkově stala stanice metra. Tam také slovenští filmaři Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík příběh těchto dětí natočili. Snímek Světloplachost na pomezí hraného filmu a dokumentu uvádí ve světové premiéře festival v Benátkách.
Festival v Benátkách promítá slovenský film z bombardovaného Charkova. O dětech žijících v metru
Festival v Benátkách promítá snímek Světloplachost (zdroj: ČT24)
Světloplachost byla zařazena do nezávislého doprovodného programu Giornate degli Autori, který snímky vybírá s důrazem na originalitu a nezávislost. Aktuální ročník mimo jiné věnuje pozornost dramatům, které se ve světě odehrávají, ať už je to palestinsko-izraelský konflikt, protesty v Íránu, nebo ruská agrese vůči Ukrajině.
Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík přijeli na Ukrajinu s humanitární pomocí na jaře roku 2022. Přebývali v metru spolu s ukrajinskými uprchlíky.
„Uvědomili jsme si, že oči celého světa budou upřeny do první linie. Proto jsme se rozhodli najít něco, co se nejvíce blíží ‚obyčejnému životu‘, a zachovat to, jak nejlépe umíme: najít okamžik skutečné lidskosti v době ničivé hrůzy,“ vysvětlují na webu benátského festivalu své pohnutky k natočení snímku.
Bezcílný, ale ne beznadějný život
Protagonistou je dvanáctiletý Niki, jehož rodina se při bombardování Charkova ukryla do stanice tamního metra. Jejich život se nuceně přesunul do podzemí, zatímco denní světlo se stalo synonymem nebezpečí.
Spolu s nimi takto žijí stovky dalších lidí, kteří se nemohou nebo nechtějí vrátit do devastovaného města. Niki zabíjí čas bezcílným touláním po opouštěných vagonech a nástupištích, nový svět a s ním i naděje se před ním otevře, když potká svou vrstevnici Viku.
Světloplachost (režie: Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík)
„Rozhodli jsme se konfrontovat bezčasý, bezcílný život, který žije Niki a jeho rodina, s mrazivými scénami odehrávajícími se venku. Natočili jsme postřehy z válkou zničené země, které by mohly působit jako vzdálené představy traumatizovaného dítěte, horečnatý sen z dob dávno minulých – kdyby diváci nevěděli, že jde o realitu dnešní Ukrajiny,“ říkají autoři.
Ukrajina za mřížemi i u frontové linie
Témata týkající se Ukrajiny se objevují i v předešlé tvorbě obou slovenských filmařů. Pavol Pekarčík ve vysílání Slovenské televize letos uvedl samostatný dokument 8 let u frontové linie. Mapoval v něm život obyvatel Doněcké oblasti, kde od roku 2014 bojují proruští separatisté s ukrajinskou armádou.
Ostrochovský před dvěma lety obdržel na benátském festivalu cenu v sekci Horizonty, vyhrazené novým trendům v kinematografii. Společně s režisérem snímku Peterem Kerekesem napsal scénář dramatu 107 matek, které se rovněž odehrává na Ukrajině. Tvůrci původně zamýšleli zpracovat téma jako dokument, nakonec na základě skutečných příběhů vznikl fiktivní příběh o mateřství za mřížemi. Natáčel se v Oděse a odsouzené ženy i vězenkyně v něm hrály.
Českou stopu má film Hollandové v hlavní soutěži
Na filmu Světloplachost se koproducentsky podílela Česká televize. Český podíl lze v programu letošních Benátek dohledat i v hlavní soutěži, kam byl vybrán nejnovější titul polské režisérky Agnieszky Hollandové. Fiktivní příběh s názvem Hranice je také založený na skutečných událostech. Dění na polsko-běloruské hranici nahlíží ze tří pohledů – uprchlíků, aktivistů a pohraničníků.
Podobného tématu se dotýká krátký film Mořská sůl, který natočila libanonská filmařka a absolventka FAMU Leila Basma. Hlavní hrdinka, náctiletá dívka, řeší otázku, kterou si pokládají mnozí mladí lidé v Libanonu: zda zůstat ve své rodné zemi, nebo odejít jinam.
Mezi projekty na trhu Gap-Financing Market, který dává filmařům šanci najít mezinárodní financování, se objeví připravovaný celovečerní debut Zuzany Kirchnerové. Film Karavan, těžící s filmařčiny osobní zkušenosti s výchovou handicapovaného syna, natáčí s Annou Geislerovou, dokončen by měl být příští rok. Premiéru už má jistou na jiném prestižním festivalu – v Cannes.