Scénograf a kostýmní výtvarník Bedřich Barták byl v padesátých letech odsouzen za velezradu, deset let pracoval v jáchymovských uranových dolech. Umělecky je spojen především s plzeňským Divadlem J. K. Tyla, které také u příležitosti Bartákových nedožitých 93. narozenin připomíná jeho tvorbu. Na výstavě s názvem Útěky z nesvobody.
Doly místo divadla. V Plzni vystavují útěky z nesvobody scénografa Bedřicha Bartáka
Bedřich Barták se narodil roku 1924 v Plzni, studoval v Praze a už během studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové se v plzeňském divadle podílel jako scénograf na osmi inscenacích. V roce 1950 byl ale před složením poslední závěrečné zkoušky obviněn z velezrady.
„Nechal u sebe v Plzni přespat dva své kolegy z Prahy, kteří si naplánovali útěk na Západ. Jejich záměr ale státní bezpečnost odhalila a oni vypovídali i o svém posledním noclehu,“ vysvětlil Bartákův zeť Tomáš Chytka.
Dvanáctiletý trest si odpykával v jáchymovských uranových dolech, propuštěn byl po deseti letech při prezidentské amnestii. „Když mluvil táta o kriminálu, tak nijak trpce nebo zahořkle. Vždycky s určitou nadsázkou a nadhledem,“ vzpomíná umělcova dcera Anna Chytková.
Návrat do divadla
Po propuštění se Bedřich Barták živil jako aranžér, písmomalíř a reklamní výtvarník. Postupně začal spolupracovat s divadly a po částečné rehabilitaci se v polovině sedmdesátých let vrátil na plzeňskou scénu. Jako scénograf a kostýmní výtvarník tu do roku 1991 spoluvytvořil více než 175 inscenací. Vedle divadla se věnoval také restaurování obrazů a nástěnných fresek v mnoha českých i slovenských kostelech.
Výstava děl Bedřicha Bartáka potrvá na malé scéně Divadla J. K. Tyla až do konce ledna příštího roku. Útěky z nesvobody tematicky navazují na výstavní projekt Západočeské galerie Tenkrát v Evropě, který připomíná také do ledna tvorbu českých umělců v totalitních režimech – s důrazem na uprchlíky, které totality vyhnaly z jejich domovů.