V roce 1918 natočil kameraman Silvino Santos němý dokument o Amazonii, který je pokládán za hodnotné dobové svědectví. Jenže filmový kotouč napřed někdo ukradl a pak zmizel ze světa úplně. Dokud jeho kopii neobjevili v Národním filmovém archivu (NFA) v Praze. Po více než sto letech od premiéry se tak Divy veletoku Amazonky opět dostávají k divákům. Nálezu si všimla i zahraniční média. Britský list The Guardian o snímku píše jako o „svatém grálu brazilské němé kinematografie“.
Divy veletoku Amazonky byly téměř sto let považovány za ztracené. Než je objevili v Česku
Původem portugalský kameraman Silvino Santos strávil většinu života v Amazonii, kde patřil k hlavním tvůrcům brazilské kinematografie počátku dvacátého století. Z jeho filmografie je zmiňován především černobílý dokument No Paiz das Amazonas (V zemi Amazonek) z roku 1922, který odborníci často čtou jako pokus o remake ztraceného snímku.
Divy veletoku Amazonky (v originále Amazonas, Maior Rio do Mundo, tedy Amazonka, největší řeka světa) jsou oceňovány pro kvalitu kompozice i námět. Záběry zprostředkovávají rozmanitost krajiny i obyvatel amazonského pralesa, včetně jedněch z prvních známých „pohyblivých obrázků“ domorodého kmene Witótů.
Detailní záběry kajmanů, jaguárů a tropické flóry střídá dokumentování domorodých rituálů, ale i průmyslu v regionu, od kaučuku přes ořechy po volavčí peří. „Mísí různé rozměry dokumentárního žánru do pro diváka velmi poutavého vyprávění,“ dodává odborník na Santose Savio Stoco z univerzity v Belému.
Falešný režisér
Santos Divy veletoku Amazonky natáčel tři roky v peruánské a brazilské Amazonii. V Brazílii snímek ale promítnout nestihl. Jeho produkční společnost zkrachovala a film ukradl Santosův spolupracovník Propércio de Mello Saraiva.
Vydával se za režiséra dokumentu a vyjednával o jeho mezinárodním prodeji. Podvodný podpis smlouvy zaručil promítání filmu v Anglii (kde byl přejmenován na Wonders of the Amazon – Zázraky Amazonie) a v dalších zemích Evropy. Ale v roce 1931 se ztratil beze stopy. K Santosovi, který zemřel na sklonku šedesátých let, se už nedostal.
Divy veletoku Amazonky
Na začátku letošního roku byly Divy veletoku Amazonky překvapivě objeveny v českém Národním filmovém archivu. Dochovala se zde negativní kopie už rozpadlé kopie z nitrátového filmového materiálu, na který se v němé éře kinematografie točilo. Santosův dokument o Amazonce byl chybně zařazen do katalogu jako titul z americké produkce z poloviny dvacátých let.
Skutečný obsah pásu při bádání rozkryl specialista na němý film Jay Weissberg. „Během několika vteřin jsem věděl, že to není rok 1925, ale mnohem dřív, a rozhodně to nemá nic společného s ničím, co by kdokoli ve Spojených státech natočil,“ říká o svém objevu Weissberg, který je ředitelem italského festivalu němého filmu v Pordenone, kde se dokument tento týden promítá.
Jeho zjištění následně potvrdil odborník na Santosovy filmy Savio Stoco. Záběry z Amazonie jsou podle něj „svatým grálem brazilských (němých) dokumentů“. „Je to v podstatě zázrak,“ vyjádřil se pro The Guardian. „Neměli jsme sebemenší naději, že se toto dílo jednou najde.“
Propagace kolonialismu
Klíčové jsou Divy veletoku Amazonky nejen pro dějiny jihoamerického dokumentárního filmu, ale i jako koloniální svědectví, které, jak píše NFA, nepřímo promlouvá o tom, co zamlčuje. Santos byl při natáčení ovlivněn kolonialistickým pohledem. „Je to samozřejmě film poznamenaný dobovou perspektivou a jeho sponzory, kteří patřili k manuaské elitě,“ říká Stoco.
Film exotizuje domorodé obyvatelstvo a propaguje ekonomický potenciál pralesa. Kaučukový boom na počátku dvacátého století přitom zotročil a zničil domorodé komunity, včetně zmíněných Witótů.
„Nemohl mluvit o zvěrstvech, ke kterým docházelo,“ tvrdí Stoco o Santosovi. Nepochybuje, že film zůstává důležitý právě pro svůj pohled na Amazonii jako na „oblast, kterou je třeba vykořisťovat“, protože tento pohled je dodnes hnací silou devastace deštného pralesa a jeho původního obyvatelstva.
Divy veletoku Amazonky
Podobně to vidí i Cinemateca Brasileira, instituce odpovědná za zachování a propagaci brazilské audiovizuální produkce.
„Ze zprávy o nově nalezeném filmu jsme měli velkou radost. Identifikace dokumentu natočeného v tomto období je významným milníkem, zejména s ohledem na značné ztráty, které brazilská kinematografie v průběhu své historie utrpěla. Návrat filmu do Brazílie díky spolupráci s kolegy z Národního filmového archivu má pro nás zásadní význam,“ uvedla ředitelka instituce Maria Dora Genis Mouraoová.
Cinemateca Brasileira se ujme dalšího uvádění tohoto dokumentu, českým divákům Divy veletoku Amazonky promítne festival dokumentárních filmů Ji.hlava, který se uskuteční na konci října.