Dva špičkoví vědci učinili společný objev. Nobelovu cenu ale může získat jenom jeden z nich. Fiktivní rozhovor těch, kteří stáli u objevu štěpení jádra, uvádí ve světové premiéře pražské Divadlo Viola. Hru s názvem Nobelovka napsal francouzský dramatik Cyril Gély. Aktéry dramatu v režii Radovana Lipuse představují Jan Šťastný, Apolena Veldová a Kateřina Seidlová.
Divadlo Viola má Nobelovku, inscenaci o etickém rozměru vědecké práce
Chemik Otto Hahn a fyzička Lise Meitnerová se stejnou měrou podíleli na významném objevu. Jejich profesní život ale rozdělil nacistický režim. Lisa byla Židovka a musela odejít do exilu. On přijíždí do Stockholmu převzít Nobelovu cenu za objev jaderného štěpení, na němž s ní spolupracoval.
Ona po válce vyčítá svému kolegovi nejenom to, že při objevu před nacisty zamlčel její jméno a také jeho spolupráci s režimem. „V Nobelovce jde o velmi vypjatý rozhovor dvou lidí na jednom místě a v jednom čase. To znamená, že zkoušení bylo velmi intenzivní hlavně pro nás dva s Apolenou Veldovou, a ne úplně jednoduché, protože jsme se museli naučit i něco odborného textu,“ uvedl Šťastný.
„Ztvárňujeme chemika a fyzičku, kteří společně došli k objevu a popsání jaderného štěpení – zásadního objevu pro 20. století. Pod tím vším se skrývá latentní příběh jich dvou jako spolupracovníků, ale zároveň muže a ženy,“ dodal herec.
Dají se chyby svést na režim?
Autor této hry Cyril Gély se proslavil ve světě hrou Diplomacie. Získala spoustu cen a Divadlo Viola ji s velkým úspěchem dává už pět let. I filmová verze příběhu slavila úspěch. Získala Césara za nejlepší adaptovaný scénář. Obě hry mají jedno společné. Totalitní režim a otázky, co je zbabělé, nemorální a sobecké. V případě Otto Hahna šlo především o míru spolupráce na vývoji atomové zbraně pro nacisty.
„Otto Hahn ve svých argumentech tvrdí, že výzkum bojkotovali, záměrně ho oddalovali. Samozřejmě je to tvrzení proti tvrzení. Dneska se to už nedozvíme, archiv shořel,“ míní režisér Lipus. Odpověď na otázku jestli se chybování a strach o vlastní život dá svést na totalitní režim, příběh nedá.
Pražská scéna hru uvede ještě před premiérou ve Francii. „Ke světové premiéře v Praze došlo shodou okolností, protože my jsme o ten titul měli velký zájem a měli jsme termín dříve než Paříž, protože překlad Daniely Jobertové je určen přímo pro Violu. Ale z agentury z Paříže přišla zpráva, že musíme mít premiéru v únoru, protože oni ji mají v lednu a my nemůžeme být dříve. Jenže potom jim v Paříži onemocněl herec, premiéra se posunula, a my jsme teď první,“ dodal Lipus. „Ale i kdyby to nebyla světová premiéra, tak bychom byli za Paříží jenom pár dnů,“ prohlašuje.