„Komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci.“ Nebo: „Co bychom měli, kdyby neexistovala RVHP?“ … „V principu všechno.“ Z obchodní unie socialistického bloku, Rady vzájemné hospodářské pomoci, si zkrátka dělali kdysi Češi legraci. Přitom na RVHP záleželo, jestli na trh půjdou gramofony ze Sovětského svazu, košile z NDR nebo uhlí z Polska.
Od založení socialistické RVHP uplynulo 70 let. Provázela ji řada absurdit i lidová tvořivost
Založil ji sovětský diktátor Josif Stalin na základě tuhé centralistické koncepce na moskevské poradě, která začala v sovětské metropoli 5. ledna 1949. Formování RVHP bylo ukončeno na prvním zasedání rady 26. a 27. dubna 1949 tamtéž.
Cíle zněly honosně a nadějně, výsledky této organizace ale již tak radostné nebyly. Rada měla sloužit ke koordinaci hospodářského vývoje členských států a ke sbližování úrovně jednotlivých zemí, ve skutečnosti se ale jednalo o další nástroj kontroly Moskvy nad státy střední a východní Evropy.
Mezi zakládající státy patřilo Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a SSSR. Členem byla i Albánie (1949–1962) a NDR (1950–1990). Mongolsko se připojilo v roce 1962, Kuba o deset let později a Vietnam v roce 1978. Od roku 1964 se práce některých orgánů zúčastňovala Jugoslávie a na smluvním základě spolupracovala s RVHP i řada dalších, v některých případech i nesocialistických států (Finsko, Irák, Mexiko, Nikaragua, Mosambik, Angola, Etiopie a bývalá Jemenská lidově demokratická republika).
Cesta k nesmyslům
„Už od počátku RVHP byly státy směřovány k závislosti na Sovětském svazu. Původní koncepce byla taková, že každý stát měl být soběstačný sám o sobě. To končívalo ale podobnými nesmysly, jako výstavba železáren kdesi v Rumunsku nebo Bulharsku, kam se ale dovážela jak železná ruda, tak uhlí. Prostě všechno se muselo dovážet,“ podotkl již dříve ve vysílání Historie.cs historik Karel Svoboda.
Historie.cs: Jak (ne)fungovala RVHP (zdroj: ČT24)
Celá historie RVHP je historií snahy o reformu. Těch reformních programů a snah se vyhlašovaly spousty, ale žádný z nich se neuskutečnil. Jediná reálná věc, která to držela pohromadě, byla ropa. A jakmile si Sovětský svaz nemohl dovolit subvencovat státy, ztrácelo rázem RVHP svůj význam.
Důležitou roli při vzniku organizace hrálo hospodářské embargo, které proti státům s komunistickými režimy začaly uplatňovat demokratické země západní Evropy a USA. Zpočátku Sovětský svaz také usiloval o to, aby se rada stala protiváhou Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), jejímž úkolem bylo řídit Marshallův plán na obnovu Evropy po druhé světové válce.
Podle slov historika Pavla Szobiho nadnárodní hospodářská dohoda nefungovala. Jednotlivé dohody byly naopak projektovány na základě bilaterálních dohod. „A když politici chtěli vzbudit dojem, že jde o opravdu důležitou organizaci pro Východní blok, scházeli se vrcholní představitelé, generální tajemníci, kdy prostě přišli na schůzi s připraveným resumé vlastní politiky a z celé schůze bylo vydáno jakési komuniké bez reálných politických a hlavně hospodářských rozhodnutí,“ popisuje.
Nesměnitelný rubl
Zprvu se činnost RVHP omezovala jen na kontrolu obchodu členských zemí a na rozhodování o tom, kdo a komu má co prodat za ceny stanovené v převoditelných, avšak nekonvertibilních rublech, které platily pouze v rámci bloku.
„Legendární převoditelný rubl sloužil jako reálná clearingová měna. Lze za to koupit všechno, ale převoditelný znamenalo nikoli konvertibilní,“ přiblížil v Historii.cs ekonom Miroslav Zámečník. Konvertibilita neboli směnitelnost měny je podle Wikipedie „způsobilost měny ke směně s ostatními měnami v určitém kurzu“.
Na Československu se fungování RVHP podepsalo především zaměřením na těžký průmysl. „Země, které elementárně fungovaly, a dalo se jim alespoň trochu věřit, byly v podstatě jenom dvě. To byly ty technologicky nejvyspělejší, čili NDR a Československo,“ konstatoval v Historii.cs ekonom Miroslav Zámečník.
Později stoupl důraz na větší integraci hospodářství a vytvořil se nadnárodní plánovací orgán. Proti tomu se ale postavilo Rumunsko, které bylo označeno za převážně zemědělský stát. Vnější působnost RVHP zůstala omezená. Rada usilovala o spojení s Evropským společenstvím (ES), společná deklarace o navázání vztahů byla ale podepsána až v červnu 1988.
Důvod k výsměchu
Pády totalitních režimů ve většině členských zemích RVHP vedly k přechodu na tržní ekonomiku. Se závěrem roku 1990 také skončilo mnohostranné zúčtování v takzvaných převoditelných rublech (v platnosti od roku 1962). V červnu 1991 byla na zasedání v Budapešti po 42 letech činnosti, za účasti delegátů z devíti signatářských států, kde Československo zastupoval ministr hospodářství Vladimír Dlouhý, RVHP zrušena. Podepsaný protokol vstoupil v platnost 26. září 1991.
V e-knize Jana Nejedlého a Jakuba Šoufara Po práci legraci je několik ukázek, jak se ani RVHP nevyhnula lidové tvořivosti.
Autoři například citují anekdotu o tom, jak skupina českých archeologů otevřela v Egyptě pyramidu a ke svému překvapení v ní našli živého faraóna. Ptali se ho, jak přežil, odpověděl, že díky ptáku Fénixovi, jehož trusem se živí. „A čím se živí Fénix?“ ptali se badatelé udiveně. „Zase mými výkaly,“ odpověděl faraón. Archeologové tedy informovali ústřední výbor strany a ten vyrozuměl Kreml. Tam ihned svolali schůzi a – vznikla Rada vzájemné hospodářské pomoci.