Na evropském trhu s ocelí se stále více prosazují firmy z Asie. Dokážou vyrábět za nižší ceny, i třeba díky nižším nárokům na ekologii, než jsou v Evropě. V Česku toto odvětví zaměstnává přes 15 tisíc lidí, podniky hledají cesty, jak v náročném prostředí obstát.
Problémem ocelářského průmyslu je aktuálně celosvětová výrobní nadkapacita, shrnuje situaci Lucie Vondráčková z odboru obchodní politiky ministerstva průmyslu a obchodu.
Světová produkce oceli se loni zvýšila. Nejvíc vyrobila Čína. Problém levné oceli řeší i Brusel. Evropská komise navrhuje legislativu, která by nedovolený obchod umožnila postihovat. Projednávání začne nejdříve v červenci.
Podle generálního ředitele Třineckých železáren Jana Czudka mají za sebou české hutní firmy náročný rok.
„Nesl se ve znamení rizika uznání tržního statusu Číny, nových antidumpingových řízení a vyjednávání o podobě obchodování s povolenkami v letech 2021 až 2030. Rozhodování EU na politické úrovni, které zásadně ovlivňují fungování a budoucnost hutních podniků v Česku, bohužel zabraly velkou část našeho úsilí v loňském roce,“ doplnil Czudek.
Kudy cesta k naději
Ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD) zmínil, že ocelářství v Česku má naději pouze tehdy, když bude vysoce sofistikovaným oborem. „Důležitá je razantní produktová i procesní inovace a důraz na výzkum a vývoj. Sem spadá třeba využívání průmyslového šrotu,“ doplnil Havlíček.
Aby mohlo ocelářství v Česku nadále fungovat, podle Czudka musí firmy přizpůsobit své kapacity poptávce a soustředit se na výrobu nejprogresivnějšími technologiemi. „K tomu ale potřebujeme jistotu ve věcech, jako jsou ceny energií nebo budoucí podoba systému obchodování se skleníkovými plyny. Máme chuť a sílu konkurovat výrobcům oceli z celého světa, ale potřebujeme k tomu rovné podmínky,“ dodal.
