Zemřela historička umění, sběratelka a mecenáška Meda Mládková. Ve věku 102 let podlehla v úterý brzy ráno zdravotním obtížím souvisejícím s pokročilým věkem. Uvedla to Nadace Jana a Medy Mládkových a Museum Kampa, které Mládková založila. Vystavila v něm mimo jiné rozsáhlou sbírku moderního umění, kterou věnovala Praze.
Zemřela mecenáška Meda Mládková. Obdivovala Kupku a pomáhala umělcům za železnou oponou
Meda Mládková zemřela v brzkých ranních hodinách, uvedl předseda správní rady nadace Jiří Pospíšil (TOP 09). „Celý život věřila myšlence: ‚Přežije-li kultura, přežije národ‘ a tato její myšlenka po ní zůstane,“ dodal.
Naposledy se objevila na veřejnosti u příležitosti svých 99. narozenin, poté se kvůli zhoršujícímu se zdraví stáhla do soukromí a nevycházela. Po zlomenině krčku kyčelního kloubu se pohybovala s obtížemi a přebývala ve svém bytě na Kampě, kde podle Pospíšila také zemřela. „Byla jednou z nejvýznamnějších žen našich novodobých dějin a její odchod je po nás všechny velká ztráta,“ doplnil Pospíšil.
Za mimořádnou osobnost s nezlomnou vůlí a pevnou vírou v to, co dělala, označil Mládkovou ministr kultury Martin Baxa (ODS). „Stopa, kterou zanechala nejen v české kultuře, je mimořádná,“ napsal na Twitteru. Podle pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) přišlo hlavní město smrtí Medy Mládkové o významnou čestnou občanku. „Její odkaz ale bude dál žít v díle, které vytvořila,“ nepochybuje.
Osudoví muži: František Kupka a Jan Mládek
„Když o ní vyšel v sedmdesátých letech v Americe životopis, autorka ji charakterizovala jako ženu, která hledala příležitost tam, kde ostatní viděli problémy. Tu energii měla částečně v sobě a částečně se rozhodla žít takový život, který není nudný,“ říká o Medě Mládkové novinář Ondřej Kundra, i on o mecenášce napsal biografii. Upozorňuje rovněž, že v Mládková šla za svými cíli v době, kdy bylo pro ženy náročné se kariérně prosadit.
Narodila se 8. září 1919 v Zákupech na Českolipsku v rodině ředitele místního pivovaru jako Marie Sokolová. Po zavření škol během druhé světové války nastoupila jako písařka u ředitele Škody v Hradci Králové. Od roku 1948 žila v emigraci, odjela do Švýcarska studovat ekonomii. Ve Francii, kde poté žila sedm let, potkala dva osudové muže – malíře Františka Kupku a ekonoma Jana Mládka.
Svého budoucího manžela poznala skrze nakladatelství Editions Sokolova, které v Paříži založila a v němž vydala mimo jiné statě Ferdinanda Peroutky a knihu o Toyen. „Chtěla jsem ukázat, jakou máme v Československu kulturu a že jsme vzdělaný národ,“ vysvětlovala.
Jan Mládek na činnost nakladatelství přispíval, ale podle Mládkové jen málo, a tak jej osobně navštívila a požádala o větší dary. Nebránil se. „Trvalo mi tři roky, než jsem ho přesvědčila, že jsem pro něj nejlepší žena,“ prozradila v talkshow Jana Krause. S jedním z prvních guvernérů Mezinárodního měnového fondu procestovala celý svět.
Kupovali, aby pomáhali
Po celou dobu života v zahraničí, nejdříve v Evropě a nakonec ve Spojených státech, pomáhala krajanům. Dům Mládkových ve Washingtonu se stal jakýmsi salonem alternativního Československa, místem, kde se setkávali politici, umělci, intelektuálové a osobnosti veřejného života. „Manžel mě naučil vlastenectví. Chtěli jsme pomáhat výtvarníkům, my jsme nechtěli dělat kolekci. My jsme jenom kupovali, abychom jim mohli pomáhat,“ popsala později.
Díky ní se stalo světoznámým jméno František Kupka. Českého malíře objevila v 50. letech v ateliéru na pařížském předměstí. V následujících letech se manželům Mládkovým podařilo koupit přes dvě stě Kupkových obrazů. „Co jsem udělala pro Kupku, myslím, ani on nějak nedoufal. On si to přál, on mi říkal děkuju, děkuju, jste můj život, ale myslím, že si nedokázal představit, co já jsem pro Kupku udělala. To se musím pochlubit,“ přiblížila.
Podle Pospíšila bylo setkání s Kupkou osudové i pro Mládkovou. Přestože v Paříži studovala kunsthistorii, opravdu se pro umění nadchla právě až poté, co objevila českého malíře. „Tehdy se rozhodla, že udělá všechno pro to, aby se František Kupka, který už byl tehdy na sklonku života, stal slavným umělcem,“ řekl Pospíšil.
Pomáhala umění přes želenou oponu
Ve Spojených státech pak Mládkovi podporovali československé výtvarníky, kteří v té době nemohli vystavovat. V 60. letech začala Meda Mládková navštěvovat Československo, umělecká díla zpoza železné opony doporučovala světovým galeriím nebo je sama kupovala.
„Umělci jako Stanislav Kolíbal nebo Adriena Šimotová by tvořili z velké části do šuplíku, komunisté je rozhodně neprosazovali. Ona jejich věci vykupovala a dávala jim tak energii dál tvořit. Pro mě je to možná větší zásluha než prosazování Františka Kupky,“ dodává Kundra.
Přesvědčila také Fordovu nadaci v USA, aby poskytla řadu stipendií pro československé studenty i umělce. „Byl to vždy pocit potřeby bojovat za spravedlnost a pomoci dobré věci. Tato její životní potřeba se projevila právě v oblasti výtvarného umění,“ uvedl Pospíšil.
Museum Kampa si vybojovala
Po smrti manžela Jana Mládka v srpnu 1989 Mládková na jeho přání celou kolekci věnovala Praze. Do hlavního města se vrátila po revoluci. „Nevím, kde bych řekla, že mám domov. Já jsem nebyla emigrant, to je velký rozdíl, já jsem byla exil. Já jsem nikdy nechtěla zůstat v Americe, já jsem se vždycky chtěla vrátit, jako můj manžel,“ svěřila se.
Čehoameričanka, která říkala, co si myslí, přijela s jasnou vizí – přestavět Sovovy mlýny na muzeum. Spory s úřady o podobu budovy trvaly léta. „Ten boj byl tvrdý, byl dlouhý, byly různé názory na to, jak by muzeum mělo vypadat, ale myslím si, že to zároveň byla věc, která prodlužovala její život, protože měla další velký cíl, jehož chtěla dosáhnout,“ míní Ondřej Kundra.
Problematická byla například skleněná krychle, kterou si přála umístit na věž schodiště. Artefakt převyšoval střechu budovy a podle památkářů měnil podobu malostranského panoramatu. Nakonec Mládkové pomohl tehdejší ministr kultury Pavel Dostál. Muzeum bylo otevřeno na podzim roku 2003. „Když procházím muzeem, tak si říkám, jak se mi to mohlo podařit, když mně házeli klacky pod nohy. Přesto jsem to vybojovala,“ uvedla.
Meda Mládková před ruinou Sovových mlýnů v roce 2000
Sovovy mlýny si pronajala od města na 99 let. Sbírka obsahuje přes 220 obrazů a kreseb Františka Kupky, 16 soch Otto Gutfreunda a přes tisíc děl českých a slovenských výtvarníků z let 1965 až 1985. Svá díla před smrtí v roce 2002 věnoval nadaci Mládkových také básník, výtvarník a sběratel umění Jiří Kolář.
Později do pronájmu nadace – byť opět po různých průtazích – přibyla i nedaleká Werichova vila, tedy domek, v němž žil herec Jan Werich, ale také druhá polovina dvojice V + W Jiří Voskovec, básník Vladimír Holan a kdysi i buditel Josef Dobrovský. Meda Mládková nepůsobila jen na pražské Kampě. Z jejího podnětu byly oživeny plány na stavbu nové městské galerie v Hradci Králové podle původních plánů Josefa Gočára z třicátých let. Mecenáška do galerie zapůjčila díla Františka Kupky ze své sbírky.
„Nemám tendenci věci vlastnit, spíš je chci darovat. Co bych s tím dělala? Nemám děti,“ uvedla Mládková v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2012. Za své úsilí získala Mládková řadu prestižních ocenění. Prezident Václav Havel jí udělil medaili Za zásluhy, stejné ocenění získal in memoriam i její manžel.
Podle Ondřeje Kundry měla Mládková schopnost inspirovat lidi nejen ve svém okolí, ale i ty, kteří ji osobně neznali. „Já jsem vždycky všechno dotáhla. Ale pamatujte si, že to vyžaduje velkou odvahu. Co chcete, to můžete. Jen to nesmíte vzdávat,“ tvrdila paní Meda.
GALERIE
meda mládková