Kdysi obávaný velitel instruktážní skupiny StB Ladislav Mácha zemřel letos v září. Protože žil v ústraní, informace o jeho úmrtí se dostala na veřejnost až nyní. Bylo mu 95 let. V 50. letech těmi nejbrutálnějšími metodami s dalšími soudruhy vyslýchal vězně komunistického režimu, mimo jiné i kněze Josefa Toufara, kterého nutili k přiznání z podvodu v takzvaném Číhošťském zázraku.
Podle Miloše Doležala, publicisty a autora knihy o Josefu Toufarovi, se Mácha v posledních letech před lidmi a před světem skrýval. „Trpěl takovým jistým stihomamem, případ Číhošť ho pronásledoval. Skrýval se v posledních letech v Českých Budějovicích a vlastně myslím si, že i ten závěr jeho života je takovým svým způsobem skrytý odchod z tohoto světa v nějakém takovém podivném vakuu,“ uvedl v Událostech, komentářích České televize Doležal.
Případ, který vyústil v umučení kněze Toufara, začal v prosinci roku 1949 v Číhošti na Havlíčkobrodsku při mši svaté. Při kázání se náhle začal hýbat vysoký dřevěný kříž na hlavním oltáři. Podle zhruba dvacítky věřících šlo o zázrak. Podle tehdejší Státní bezpečnosti to byl podvod. Koncem ledna 1950 byl Toufar zatčen a pomocí brutálních výslechů se ho vyšetřovatelé snažili donutit k přiznání, že zázrak zinscenoval.
Na mučení faráře Toufara se nejvíc podílel právě tehdy sedmadvacetiletý vyučený automechanik a vyšetřovatel StB Ladislav Mácha. Mezi svými kolegy proslul brutálními výslechy. „Myslím, že v úterý jsme si vzali spolu s Němcem a Řezníčkem Toufara na výslechovou místnost. Byl břichem dolů, my tři jsme jej střídavě mlátili,“ je citován Ladislav Mácha v archivu bezpečnostních složek.
Podle příslušníka StB Stanislava Řezníčka byl Mácha velmi krutý. „Toufar vypadal velmi zuboženě a byly na něm patrny následky použitého násilí. Protože se nepřiznával a velmi naříkal, což mělo na Máchu vliv, že úplně se přestal ovládat a přímo sadisticky pendrekem bil Toufara hlava nehlava po celém těle,“ uvedl.
- V prosinci 1949 se při mši v katolickém kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku během kázání faráře Toufara údajně několikrát pohnul kříž umístěný na hlavním oltáři. Dodnes neobjasněný úkaz se prý později ještě opakoval.
- Tato událost posloužila totalitní moci jako záminka k perzekuci církve. Vyšetřovatelé chtěli, aby se kněz přiznal, že pohyb kříže zinscenoval. Toufar byl zatčen a ve vězení mučen.
- Na konci února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel.
Podle Doležala v době, kdy tajná Státní bezpečnost umučila Toufara, byl Mácha „mladý, ambiciózní komunista“. „Do sborů národní bezpečnosti vstoupil bezprostředně po válce na podnět majora Šrama a začal dělat velkou kariéru. V komunistickém puči v únoru 1948 na Nymbursku destabilizoval sekretariáty nekomunistických stran a hlavní chvíle pro něj přišla, když byl na konci roku 1949 jmenován velitelem takzvané instruktážní skupiny, což byla sedmičlenná skupina, která dostala za úkol právě objasnit číhošťský případ a z Josefa Toufara vyrobit zločince,“ uvedl Doležal.
Instrukce vůči Toufarovi vydával i prezident Gottwald
Případ takzvaného číhošťského zázraku byl přitom sledovaný špičkami komunistického aparátu, včetně prezidenta Klementa Gottwalda. „Ocitli se tehdy pod velice silným tlakem nejen velitelství Státní bezpečnosti, ale taky některých ministrů, především soudruha ministra Čepičky a především prezidenta republiky Gottwalda, který do toho případu byl velice těsně a silně zasvěcen. Dokonce Gottwald hned od začátku udílel rozličné rozkazy a jeden z těch jeho prvních rozkazů bylo Toufara vyšetřit, rychle vyšetřit a přísně potrestat,“ nastínil Doležal.
„Mácha se toho úkolu chopil velice iniciativně, předpokládal, že to bude trvat krátkou chvíli, že na venkovského kněze udělají bububu a on se zlomí a oni z něj dostanou hned to falešné přiznání, ale přepočítali se a to vyšetřování se protáhlo skoro až přes celý únor,“ dodal.
„Potřebovali z něho vytlouct přiznání a pak se měl konat následný velký proces. Jenže oni se přepočítali, skutečně se přepočítali, nepočítali, že Josef Toufar bude tak dlouho odolávat a že nepřistoupí na jejich hru, že prostě nezradí svoje svědomí a kněžský slib a že vydrží,“ přiblížil tehdejší proces Doležal.
Mácha psal do Prahy, že si s Toufarem neví rady
Mácha kvůli pevnému postoji Toufara začal být nervózní. „Josefa Toufara nejdřív nechali vyhladovět, působili na něj psychicky a mysleli si, že po několika dnech jim podepíše, co budou chtít, a budou mít vyřízeno. Ale Josef Toufar, obyčejný venkovský chlapík, který už byl nemocný v té době, bylo mu 47 let, nebyl to žádný mladík, odolával přesile neuvěřitelný měsíc. Bylo na něj sedm dobře živených nadržených soudruhů, ale protože se Josef Toufar nepřiznával, sám Mácha hlásí do Prahy, že s Toufarem si nevědí rady, že je to vnitřně pevný a přesvědčený člověk, nevědí, co s ním mají dělat,“ dodal Doležal.
O měsíc později pak vznikl propagandistický film, který měl dokázat podvod. Němé záběry dokonce ukazovaly i mechanismus, který měl pohnout křížem, ten ale sestrojila StB. Už při natáčení byl páter v dost zbědovaném stavu, po krutých výsleších a krátce na to zemřel. O tom se ale jeho rodina dozvěděla až po čtyřech letech.
Toufarovo jméno skončilo pod jménem Josef Zoukal v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích. Komunisté přitom měli podle Doležala s Toufarem jiné plány. „Chystali velký politický monsterproces, jeden z těch prvních velkých monsterprocesů, v jehož čele právě stane Josef Toufar, venkovský kněz, který takzvaně podváděl prostý věřící lid a měl být vlastně před celým národem obžalován,“ uvedl Doležal.
Podle publicisty Doležala Mácha před případem utíkal už od konce 60. let, kdy byl v souvislosti s vraždou faráře Toufara stíhán, případ byl ale odložen. Před soudem tak stanul až o 30 let později, v roce 1998. I tehdy ale popřel, že by se něčeho dopustil.
Soud ho nakonec poslal na dva roky za mříže, ve vězení ale strávil jen polovinu trestu, poté byl propuštěn.
„Skutečně u Máchy k žádné hlubší sebereflexi nedošlo, jako nedošlo i u jiných příslušníků státní bezpečnosti, nejen z padesátých let. On absolutně ničeho nelitoval, žádná sebelítost neexistovala. Když jsem se ho ptal, jestli v životě něčeho lituje, tak prohlásil jo ano, že jsem celý život musel pracovat v kancelářích a nebyl jsem na čerstvém vzduchu a na slunci,“ řekl Doležal, který s ním podle svých slov hovořil naposledy letos na jaře.
„Jasně tvrdil, že on tuto společnost, socialistickou společnost, chránil od nekalých živlů, jako byl Josef Toufar, a že plnil příkazy svých nadřízených. Připomínalo mi to výpovědi gestapáků po válce nebo nacistů, kteří takto se vymlouvali na své velitele a na rozkazy,“ dodal.
