Na stavbě dálnic si už vylámalo zuby několik vlád. Za ministra dopravy Aleše Řebíčka se stavěly nejdražší autostrády v Evropě, za Víta Bárty jeho resort naopak nestavěl vůbec a dnes se více slibuje než buduje. Zatímco v Česku se za posledních 10 let postavilo 150 kilometrů nových dálnic, v Polsku to byly dva tisíce. Hanuš Hanslík a Ondřej Golis z Reportérů ČT vyzkoušeli, zda se dá projet z jednoho konce republiky rychleji oklikou přes Německo a Polsko než po českých dálnicích.
Vyzkoušeli jsme „obchvat“ Česka. Z jednoho konce země na druhý je rychlejší jet zahraničím
Reportéři ČT: Dálnice, dálnice, dálnice (zdroj: ČT24)
Minulý týden přivítal premiér Andrej Babiš (ANO) v Praze rakouského předsedu vlády Sebastiana Kurze. Po jednání, na kterém řešili i dosud neexistující dálniční propojení obou zemí, Babiš přiznal, že Česká republika ve výstavbě dálnic zaostává.
Podle loňské studie Světového ekonomického fóra je Česko v kvalitě silnic a dálnic až na 76. místě mezi Burundi a Íránem. V rámci Evropské unie je šesté nejhorší. Na podzim koloval na sociálních sítích jako vtip snímek z navigace, podle kterého bylo při ucpané D1 rychlejší Českou republiku z jednoho konce na druhý objet přes okolní země než projet.
Dodržování povolené rychlosti a dvě přestávky
Reportéři ČT se to rozhodli vyzkoušet – a to za normálního provozu ve všední den. Krátce po desáté hodině dopoledne se vydali na cestu z Aše do Bohumína.
Zatímco Hanuš Hanslík na východ vyrazil přes Německo a Polsko a navigace mu před startem ukazovala 6 hodin a 22 minut, Ondřej Golis zvolil cestu po tuzemských dálnicích. Trasa kolem Karlových Varů, Prahy, Brna a Ostravy měla podle navigace trvat 6 hodin a 36 minut – tedy o 14 minut déle než německo-polská alternativa.
Pro cestu si obě posádky domluvily jasná pravidla. Kromě dodržování povolené rychlosti to byly také dvě bezpečnostní půlhodinové přestávky.
Česká trasa
Během své cesty jel Golis kolem Chebu, kde posádka najela na dálnici D6. Pokud by vyšly plány ministerstva dopravy z roku 2009, které slibovalo, že tuto dálnici v celé délce dokončí do roku 2016, jel by redaktor po dálnici až do Prahy. Aktuální slib pro karlovarskou dálnici zní rok 2026.
V současnosti ale D6 tvoří tři nespojité úseky. Po jejich projetí se Golis dostal na Pražský okruh. Tam sice provoz zhoustl, posádka jím však projela hladce.
Pak projela i kritickým úsekem dálnice D1 na Vysočině. Právě tam byla loni kalamita, která nakonec stála křeslo tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO). Vládu kvůli dálnicím kritizoval i prezident Miloš Zeman, když po Ťokově rezignaci jmenoval nového ministra dopravy Vladimíra Kremlíka (za ANO).
Posádku následně zpomalila kolona na D1 u Brna. Poté minula odbočku na Vídeň, rakouské metropoli nicméně stále chybí dálniční spojení s Brnem. Češi se sice s Rakušany na tomto plánu dohodli v roce 2009, a dokonce slibovali, že na české straně bude dálnice hotová už v roce 2013. Ťok se však později vyjádřil, že reálný termín započetí stavby je kolem roku 2020.
„Naši předchůdci, bohužel, vybrali trasu kolem Mikulova místo toho, aby trošku přemýšleli a udělali trasu přes Břeclav, už jsme to mohli mít hotové,“ vyjádřil se k problematice premiér Babiš.
Německo-polská trasa
Cesta přes Německo a Polsko začala na českých okresních cestách. Po zhruba půlhodině se posádka ocitla na německé dálnici.
Během své cesty jel Hanslík přes bývalou Německou demokratickou republiku (NDR). Na jejím území jsou téměř tři tisíce kilometrů dálnic. Z toho skoro dva tisíce existovaly už v době znovusjednocení Německa v roce 1990. Asi polovina však nebyla od druhé světové války opravována, proto po pádu železné opony musela být de facto postavena znovu.
Po více než 270 kilometrech plynulé jízdy čekal posádku už druhý přejezd hranic – tentokrát do Polska.
V Polsku jsou v současnosti přibližně čtyři tisíce kilometrů dálnic. Celkem jich chtějí mít Poláci přes 7,5 tisíce. Jen za posledních 10 let postavili dva tisíce kilometrů a dalších tisíc teď mají rozestavěných. Česko za poslední dekádu postavilo jen 150 kilometrů dálnic.
Krátce před třetí hodinou odpoledne projížděla posádka po dálnici kolem polské Wroclawi. Tam se poprvé dostala do mírné zácpy. Krátkou kolonu zavinilo čekání před mýtnou branou, trvalo ale jen několik minut.
V podobné koloně uvízl Hanslík ještě jednou – opět u mýtné brány. Tentokrát ale na konci placeného úseku dálnice. Za mýtné v Polsku zaplatila posádka v přepočtu necelou stokorunu. Krátce po čtvrt na šest už vůz přijížděl na náměstí Tomáše Garrigua Masaryka v Bohumíně.
Cesta přes zahraničí jako rychlejší a pohodlnější
Posádka jedoucí přes Německo tak dorazila do cíle o dvanáct minut dříve a 650 kilometrů dlouhá cesta jí trvala 7 hodin a 8 minut. Česká trasa byla sice o 50 kilometrů kratší, redaktor se ale do Bohumína dostal až za 7 hodin a 20 minut.
Zatím tak řidičům v některých případech nezbývá nic jiného než Českou republiku objíždět. Ne proto, že by to bylo kratší, ale proto, že je to zatím rychlejší a pohodlnější.
Redakčně kráceno a upraveno. Celá reportáž je k dispozici ve videu.