Po světě ušel pěšky přes sedm tisíc kilometrů. Doba koronavirová ho přibrzdila, ale nezastavila. Říká, že v sobě nenašel morální důvod pro to, aby opustil Česko, a tak začal objevovat tuzemské klenoty. Podle něj koronavirová opatření mohou turistice v Česku pomoci. Dnešní mladou generaci považuje za možná poslední, která si může užít autostop. Cestovatel Ladislav Zibura byl hostem pátečního Interview ČT24.
Vyděsilo mě, jak rychle se mohou zavřít hranice, přiznal cestovatel Zibura. Teď poznává Česko
Interview ČT24: Zibura letos cestuje po Česku (zdroj: ČT24)
Měl být podle svých plánů touto dobou ve Španělsku. Plány ale nakonec musel přehodnotit. „Myslím, že zejména pro lidi z mojí generace, která se narodila po revoluci, bylo šokující, když se zavřely hranice. Já bych nečekal, že tohle ve svém životě poznám a vlastně mě i vyděsilo, jak snadno se to může stát. Nicméně si myslím, že jsme jako země ještě před třemi měsíci měli docela jiné starosti než řešit to, jestli budeme moci cestovat, nebo ne. Takže mě to tolik nešokovalo. Spíš jsem se snažil tu situaci sledovat a přizpůsobovat se jí,“ vzpomněl na dobu, kdy se svět a jeho cestovatelské plány změnily.
Letos se tedy vydal cestovat po Česku. „Mám s sebou na cestě teploměr a každé ráno si měřím teplotu,“ nepodceňuje situaci.
Měl více motivů než jen koronavirová omezení. „Cestu po Česku jsem plánoval už roky. A navíc mě zajímalo být u toho dějinného momentu, kdy se polovina Čechů vydává právě do Česka, je pro mě zajímavé to pozorovat,“ řekl.
Ladislav Zibura: Není to klasický cestopis (zdroj: ČT24)
„Jsem na cestě po Česku už třetí týden a turismus všude výrazně zesílil. Šumava hlásí plno, muzea hlásí často rekordní návštěvnosti pro tento měsíc. Dokonce i v Českém Krumlově říkají, že ten výpadek turistů z Asie plně vykompenzovalo to, že tam jezdí více turistů českých. Takže si myslím, že i když to zpřísnění opatření nějaké regionální dopady možná mít bude, tak celorepublikově bude turismus určitě silnější než pravděpodobně kdy dřív,“ je názoru Zibura.
Svou cestu zahájil tím, že se plavil na lodi z Prahy do Českých Budějovic. „Bylo to báječné. Viděl jsem nadšené lidi za kormidly svých lodí,“ uvedl mimo jiné.
A za cíl si dal zbytečně se na cestách nestydět a povídat si s místními. „Musím říct, že mě překvapilo, jak srdečně se ke mně lidé chovají, kamkoliv jsem přijel do vesnice a zajímal se o ni a o historii kraje a co mohu v blízkosti navštívit, lidé byli jen polichoceni tím, že se o jejich rodné město nebo vesnici zajímám a ochotně mi poradili,“ pochvaluje si své zkušenosti.
„Snažím se vyhledávat kuriózní místa a kamkoliv přijedu, nikdo není překvapený z toho, že jsem se na to místo přijel podívat, protože tam turisté běžně jezdí,“ řekl. „Jsme národem výletů, národem turistického značení, máme nejhustší síť turistického značení na světě a na těch značkách opravdu lidi potkáte,“ postřehl.
Ve spolupráci s Českým rozhlasem doporučuje ne tolik známé tipy. „Zajímavé ohlasy jsem třeba měl, když jsem doporučoval kamennou kolonii v Brně, což je velice specifická část Brna, která vznikla v době, kdy tam existoval kamenolom a chudí lidé si tam poslepovali domečky,“ vypíchl jednu ze zajímavostí, které podle jeho slov posluchače překvapily.
I on, coby zkušený světoběžník, je ale podle svých slov doma často ohromený. „Česko mám procestované, troufám si říct, docela dost. Ale když podniknete okružní jízdu, najednou se vám ta mapa poskládá v hlavě, vidíte, jak jedno místo přechází v druhé, jak se střídají pohoří a narazíte na místa, o kterých jste vůbec netušili, že existují. Takhle jsem třeba navštívil nejmladší český hrad, který si postavil pan Švec v roce 2007, nebo třeba šmoulí vesnici či opuštěný cínový důl v Rolavě,“ jmenoval další zajímavosti.
„Takových míst je u nás ohromná spousta a největším překvapením z cest po Česku pro mě je, že absolutně nejde navštívit úplně všechno. Trvalo by rok, možná dva, navštívit alespoň většinu z nich,“ naznal.
Podle něj jsou představy o Češích na dovolené přehnaně zkreslující. „Češi cestují hodně, potkával jsem je vždycky všude na světě a i když jsem se bavil s turistickými průvodci v různých zemích, vždycky říkali, že Češi tam jezdí hodně. Týká se to zejména míst, kam se dá jezdit na tracky, protože Češi milují chození v horách a chození pěšky, což ve světě zase tak populární záliba není a myslím si, že Češi vždycky hodně cestovali i po České republice,“ dodal.
Stopaře vymýtí automatizovaná auta. A je to škoda, myslí si Zibura
Zibura je názoru, že dnešní generace je poslední, která si může užít stopování. „Přijdou automatizovaná auta. Myslím si, že za dvacet, třicet let existovat budou a stopařům pravděpodobně nezastaví. A i kdyby, tak to asi nebude taková zábava, jet s automatickým autem. Přijde mi prima, že dnes ještě stopování existuje a řidiči ještě stopaře berou. Stopovat jde dobře i v Česku a myslím si, že je to skvělá příležitost si popovídat. Slušností každého stopaře je poslouchat řidiče, trochu se ho ptát a zajímat se o něj,“ řekl s tím, že sám stopaře bere.
„A protože stopařů v Česku tolik není, začal jsem nabízet lidem na zastávkách, že je svezu. Už jsem takhle svezl čtyři lidi a bylo to moc fajn,“ dodal.
„Obecně by nám prospělo, kdybychom si víc mezi sebou povídali. Ne s těmi lidmi, se kterými chodíme do školy nebo žijeme, ale s lidmi, kteří pochází z jiného města, z jiného oboru, kteří se nachází v úplně jiné životní situaci než my, protože to prohlubuje empatii a to je něco, co ve společnosti potřebujeme, pokud chceme společně řešit naše problémy,“ dodal závěrem český cestovatel Ladislav Zibura.