Třináctá vláda v historii samostatné České republiky nejspíše skončí předčasně – stejně jako jedenáct kabinetů před ní. Stále je to ale třetí nejdéle úřadující vláda a může se pochlubit řadou nezanedbatelných odkazů, byť někdy kontroverzních. Zavedla služební zákon, EET, schválila přistoupení k fiskálnímu paktu EU a prosadila zákon o rozpočtové odpovědnosti. Zároveň ale vyměnila sedm ministrů a kvůli osmému se nakonec poroučí celá.
Sobotkovu vládu jmenoval prezident Miloš Zeman na konci ledna 2014. Během tří a čtvrt roku se stala třetím nejdéle vládnoucím kabinetem v historii samostatné České republiky. Jen vláda Miloše Zemana (1998–2002) působila celé volební období a čtyři roky vydržela i první Klausova vláda (1992–1996), která však první půlrok absolvovala ještě za federace.
Pád Sobotkovy vlády se poprvé zdál opravdu možný loni na sklonku jara. Tehdy vyšlo z otevřeného dopisu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana najevo, že policejní vedení chystalo reorganizaci, která se týkala elitních útvarů. Vicepremiér a šéf ANO Andrej Babiš se pak snažil zabránit tomu, aby reorganizaci schválil ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD).
Druhý vicepremiér a předseda lidovců Pavel Bělobrádek tehdy dokonce hovořil o hrozbě vypovězení koaliční smlouvy. „Řekl (Babiš), že v případě, že to bude podepsáno, tak vypovězení koaliční smlouvy nejen zváží, ale rovnou udělá. A pan premiér mu na to řekl, že v tom případě je to potřeba písemně,“ popsal tehdy Bělobrádek.
Vláda však nakonec vydržela i přesto, že policejní reorganizace proběhla, byť s měsíčním zpožděním oproti původnímu plánu. V kabinetu zůstal i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), jenž přitom hrozil demisí, pokud Chovanec reorganizaci schválí.
Sedm ministrů úřad během fungování kabinetu už opustilo
Z hlediska stability patřila nakonec Sobotkova vláda k průměru. Ze sedmnácti ministrů se měnilo sedm, což je o jednoho méně než v případě zmíněné Zemanovy vlády či druhé Topolánkovy vlády (2007–2009).
Patrně nepřekonatelná zůstává vláda Petra Nečase (2010–2013), kde se měnili lidé v čele dvanácti resortů, v některých případech však navíc opakovaně. Po celou dobu zůstali ve svých původních funkcích jen čtyři ministři a premiér.
V případě Sobotkovy vlády měnilo své ministry nejprve hnutí ANO, které již v roce 2014 nahradilo ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou a ministra dopravy Antonína Prachaře Karlou Šlechtovou resp. Danem Ťokem. Poté zkraje roku 2015 skončila ministryně spravedlnosti Helena Válková, místo které přišel Robert Pelikán.
Další výměny však již byly záležitostí sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka nejprve odvolal ministra školství Marcela Chládka a nahradil jej Kateřinou Valachovou, loni se pak ještě zbavil ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (nástupcem Miloslav Ludvík) a ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (nástupcem Jan Chvojka). Letos pak ještě odešel Jan Mládek a ministrem se od dubna stal Jiří Havlíček.
Leckdo čekal, že osmým odvolaným ministrem bude ministr financí Andrej Babiš. K tomu nedošlo. Poté, co se vládní strany na přelomu roku tvrdě střetly kvůli pozměňovacím návrhům, které ze zákona o střetu zájmů učinily „lex Babiš“, vypukly skandály kolem korunových dluhopisů a dalších Babišových obchodů s Agrofertem. Spory pak bobtnaly déle než čtyři měsíce.
Server Echo24 napsal o pochybnostech, zda Babiš dluhopisy měl, již 4. ledna. K otázce, zda měl dost peněz, se poté přidalo podezření, zda se nákupem korunových dluhopisů nesnažil vyhnout placení daní a poté například i pochybnosti, jestli měl Babiš dost peněz na nákup Agrofertu samotného.
