Vláda se ve středu věnovala regulaci zábavní pyrotechniky. Ministři se ale zatím neshodnou. Resort průmyslu navrhuje zakázat prodej většiny výrobků v tržnicích a ve stáncích. Na nejnebezpečnější kategorie z kamenných prodejen by si muselo pořídit oprávnění více lidí. Ministerstvo životního prostředí by šlo ale ještě dále. Bez oprávnění by si podle něj lidé mohli koupit nejvýš výrobky o síle prskavek. K tématu se tak kabinet znovu vrátí, na výsledek čekají také města a obce.
Rachejtle i dělobuchy se v tržišti u Svatého Kříže, které se nachází jen pár minut od hranic s Německem, dají koupit i nyní v létě. Právě z Německa, kde jsou mnohem přísnější pravidla, jezdí většina zákazníků. „Když nakoupí pyrotechniku tady na tržnici Svatého Kříže, tak tady v lesním porostu to hned odpalují,“ podotýká ředitel Městské policie Cheb Pavel Janošťák.
Některé případy končí i požárem, jako například v Hřensku letos v květnu. Jen strážníci v Chebu jich měsíčně řeší desítky, a to i přes místní zákaz.
„Není možné, aby se to prodávalo na vietnamských tržnicích, kde se to hned odpaluje, druhá věc je i kategorie. Prodávají se tu volně věci, které vůbec nepatří bez licencí do rukou,“ podotýká starosta Chebu Jan Vrba (ANO). Právě takovou regulaci ve středu navrhovalo ministerstvo průmyslu.
„Kromě té nejméně nebezpečené pyrotechniky – typu prskavek. Veškerá další pyrotechnika by se musela prodávat jen v kamenných prodejnách,“ vysvětluje ředitel odboru řízení resortních organizací Ministerstva průmyslu a obchodu Lukáš Trsek.
U nejnebezpečnější pyrotechniky z kategorie F4 pak resort navrhuje rozšířit skupinu lidí, kteří musí mít oprávnění. Vedle těch, kteří takovou pyrotechniku kupují nebo odpalují, by ji nově potřebovali i ti, kteří ji třeba jen skladují. „Prodávajícímu při porušení pravidel budeme moct zakázat činnost až na tři roky. Z hlediska nakupujícího, nebo osoby, která bez oprávnění ten pyrotechnický výrobek skladuje u sebe doma, tam navrhujeme pokutu až do výše půl milionu korun,“ dodává Trsek.
V jednom ze specializovaných obchodů tuto kategorii v regálech ani nenabízejí. Používají ji jen, když sami dělají profesionální ohňostroje. Nižší kategorie podle zákona označují a kontrolují věk zákazníků. „Máme kategorii F1, která je prodejná od patnácti let. Jsou to takové ty dětské včeličky, čmeláci, prskavky a podobně. Potom je kategorie F2 a ty jsou prodejné od osmnácti let a potom je kategorie F3, která je prodejná od 21 let,“ vysvětluje prodejkyně pyrotechniky Tereza Kárníková.
Ministerstvo životního prostředí by chtělo regulovat i část takových výrobků. Volně prodejná by podle něj měla být jenom první kategorie. „Ty, které způsobují opravdu hluk, stres člověka, stres zvířat, tak tyto by měly být regulovány a mohly by s nimi nakládat jen osoby oprávněné, což jsou osoby, které si udělají konkrétní školení,“ přibližuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Omezení jen třetí kategorie by zmíněnou prodejnu připravilo o víc než polovinu tržeb. S tak přísnou regulací nesouhlasí. Resort životního prostředí argumentuje například i dopadem na ovzduší.
Zranění způsobená pyrotechnikou mohou být fatální
Dalším argumentem pro omezení mohou být také zranění při manipulaci s pyrotechnikou. Lékaři se setkávají s popáleninami rukou nebo případy, kdy pacienty zraní pyrotechnikou někdo jiný. Některá zranění dovedou alespoň zčásti vyléčit, jiná ale mohou být fatální.
„Pamatuji si mladého člověka, který přišel o obě oči. To mi přijde jako neskutečná ztráta a zbytečnost,“ podotýká přednosta Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Robert Zajíček.
Zranění spojená s používáním pyrotechniky bývají kombinovaná, lékaři z kliniky popálenin v takových případech spolupracují s plastickými chirurgy. „Pacient drží pyrotechniku a ona mu předčasně vybuchne. Může se jednat o drobné popáleniny nebo drobné tržné rány, ale může to skončit i amputací prstů,“ vysvětluje vedoucí lékař traumatologického oddělení 1. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Filip Burget.
Zranění horních končetin patří v této souvislosti k nejčastějším. V případě amputace prstů se snaží lékaři hlavně zachovat funkci ruky. „Potřebujeme k úchopu vždycky palec a nějaké prsty v opozici. Takže snaha je zachovat vždycky jeden až dva prsty. Z toho, že drží petardu, tak bohužel bývá zasažen i palec,“ dodává Burget. Při takových zákrocích tráví chirurgové na sálech hodiny. Operace bývají složité.
