Česká republika po třiceti letech svobody úpravu zákona o státních zastupitelstvích potřebuje, nová norma se ale vůbec nezabývá tím zásadním – personální a rozpočtovou nezávislostí žalobců na výkonné moci. V Událostech, komentářích to řekla bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Ptal se Martin Řezníček.
Vesecká: Zákon o státních zástupcích jde dobrým směrem, ale rozhodně neřeší nezávislost
Vesecká o kauze Čapí hnízdo: Šarochovo rozhodnutí je překvapivé (zdroj: ČT24)
Paní Vesecká, potřebuje Česká republika novelizovaný zákon o státním zastupitelství, nebo ne?
Je potřeba říct, že původní zákon je z devadesátých let a reagoval na změny po roce ‘89, čili je předpoklad a čas na to, aby nějaké změny v rámci tohoto zákona nastaly.
Jaké konkrétní změny máte na mysli? Jak by měl zákon podle vaší ideální představy vypadat?
Smyslem těch úprav by mělo být, aby moc výkonná nemohla do činnosti státního zastupitelství jakkoliv zasahovat.
Jakkoliv je státní zastupitelství součástí moci výkonné.
Právě proto bych doplnila, že změny, po kterých se volá, nejsou změny, po kterých by volalo ministerstvo spravedlnosti nebo které by reagovaly na veřejnost. Česká republika je k úpravě dlouhodobě vyzývaná i evropskými institucemi. Měla by vést právě k úpravě období, po které by působili státní zástupci, je to také otázka jmenování a odvolávání státních zástupců a podobně.
Ideální stav by podle vašeho názoru měl být jaký? Jak dlouhé by mělo být funkční období nejvyššího státního zástupce, je-li to podle vašeho názoru problém?
Podle mého názoru to problém není. Nezávislost není o funkčních obdobích, protože čistá nezávislost by samozřejmě nastala s personální nezávislostí a rozpočtovou nezávislostí. To jsou dva body, které zaručí každé instituci naprostou nezávislost – a o té se vůbec nehovoří. Otázka, jestli bude funkční období sedm let, deset let nebo čtyři roky, není tak důležitá, jak se staví dnes.
Myslíte si, že návrh zákona tak, jak je v tuto chvíli diskutován, může něco z toho zaručovat? Jde správným směrem?
Směr rozhodně není špatný… ale rozhodně to není směr, který by řešil nezávislost. Státní zástupci jsou nezávislí už v současné době, protože státního zástupce nemůže libovolně kdokoliv odvolávat z funkce, ani jeho vedoucí.
Státního zástupce je možné zbavit funkce pouze na základě kárného řízení, o kterém rozhoduje soud, jedině soud tedy může rozhodnout o jeho zbavení způsobilosti býti státním zástupcem. Rovněž tak nemůže být státní zástupce přeložen a nemůže být, a to je velice důležité, nucen k jakémukoliv rozhodování, které považuje za nezákonné. Rozhodování, které mu ukládá třeba vedoucí státní zástupce, má možnost odepřít jako nezákonný úkon a potom musí vedoucí rozhodnout o věci sám.
Jména žalobců se do diskuse promítají, podstatou je ale princip
Abychom nebyli příliš technicistní. Když posloucháte současnou vyhrocenou politickou debatu, jak na vás působí? Jde tady o jména, tedy o nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a vrchní státní zástupce Lenku Bradáčovou a Ivo Ištvana, nebo jde o princip, systém a funkce?
Je to spojené. Současná doba je taková, že skutečně jde jak o princip – protože se o změnách diskutuje velice dlouho a jak jsem uváděla, změna je i požadavkem Evropy – ale zároveň všechny skutečnosti, které se odrážejí a dějí okolo, jsou i o jménech.
A nebude zákon právě kvůli tomu, o čem hovoříme, vyvolávat podezření, že vzniká pod politickým tlakem? Vím, že každý zákon vzniká pod nějakým politickým tlakem… ale ne za situace, kdy je premiér trestně stíhanou osobou.
Ano, zákon skutečně vzniká pod politickým tlakem. Pakliže sledujeme diskuse i dění, které se odehrává na demonstracích (proti Andreji Babišovi a Marii Benešové – pozn. red.), tak to tlak na vznik nějakého zákona je.
A nejsou samotní státní zástupci pod tlakem právě během projednávání tohoto zákona?
Státní zástupci jsou trvale pod tlakem, ale nejen politiků. Jsou pod tlakem celé veřejnosti a je důležité, aby si sami uchovali svou integritu. Od toho je zvláštní povolání státního zástupce, aby nepodlehli veřejnému mínění a aby nepodlehli tlaku kohokoliv.
Zrušení Babišova stíhání? Změna Šarochova přístupu Veseckou překvapuje
Jak jste vnímala situaci, že byla do čela ministerstva spravedlnosti jmenovaná Marie Benešová, vlastně ihned poté, co bylo ukončeno vyšetřování premiéra v případu Čapí hnízdo a věc předána státnímu zástupci?
To načasování opravdu nebylo vůbec šťastné. Pravdou je, že se hovořilo dlouho o změně (v čele resortu), a dokonce i o jméně (Marie Benešové). I mezi novináři v kuloárech toto jméno zaznívalo, čili nepřišlo to jako rána z čistého nebe, nicméně okolnosti, jak se k věci vyjadřoval předcházející ministr spravedlnosti v době, kdy došlo ke jmenování, opravdu nebyly šťastné.
Marie Benešová vypracovala pro prezidenta podklady, v nichž píše, že v České republice si lze trestní oznámení objednat. Vy jste to v jednom rozhovoru úplně nevyloučila.
Ano.
Můžete nám dát konkrétní důkaz toho, že si v České republice skutečně lze objednat trestní stíhání? Od člověka, který zastával nejvyšší funkci v rámci soustavy státního zastupitelství, to bude mít větší váhu, než když to řekne řadový advokát.
Teď a v rychlosti mě napadl případ Aleny Vitáskové. Oznamovatel jejího trestného jednání učinil to oznámení někde u plzeňských orgánů, kde bylo opakovaně odkládáno, a pak to učinil na nepříslušném nejvyšším státním zastupitelství, kde našlo úrodnou půdu. I v tom je prvek nestandardního postupu; jedná se o výběr těch státních zástupců, eventuálně se o tom hovoří i při rozhodování o vazbách – že si policisté vybírají podle příslušnosti soudy, kde podávají návrhy na vazby, kde očekávají nějaký úspěch a podobně.
Toto je poměrně vážné obvinění. Znamená to, že justiční systém v České republice je podle vašeho názoru nemocný, nebo lidově řečeno cinklý?
Není to justiční systém. Je to činnost jednotlivců a i systém toho, že je někdy nedostatečným způsobem reagováno dozorem nebo dohledem státních zástupců právě na postupy policistů, kteří se na nepříslušné instituce obracejí. Koneckonců, když zmíníme případ Davida Ratha, tak tam rozhodoval nepříslušný soud – jak řekl Ústavní soud.
A je možné si objednat i zastavení trestního stíhání, když je tedy podle vašeho názoru možné si objednat stíhání jako takové?
Něco jiného je podat trestní oznámení a něco jiného je vyvolat prověřování. To je skutečně záležitost, kterou, pakliže se sejde souhra skutečností, bych asi nevyloučila. Rozhodnutí ve věci je ale něco jiného. Rozhodnutí ve věci – a ukazuje se to koneckonců dnes na Městském státním zastupitelství v Praze – podléhá přezkumu řady státních zástupců. Byl to řadový státní zástupce, který rozhodoval. Pravděpodobně dojde k rozhodnutí nebo aprobaci rozhodnutí ze strany jeho vedoucího, možná dohledového vrchního státního zastupitelství. A poslední slovo u zastavení má vždycky nejvyšší státní zástupce.
Když zůstanu u posledního tématu, premiéra Babiše, v jednom z dřívějších rozhovorů jste řekla, že premiér nejspíš obžalován bude, protože jinak by státní zástupce nevykonával dohled dostatečně kvalitně. Jak tedy chápete změnu názoru státního zástupce Šarocha?
Skutečně mě překvapuje, že se po pěti letech, kdy policie předložila státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby a kdy státní zástupce vykonává aktivní dozor, objeví cosi, co naprosto změní jeho názor. Spíše bych odhadovala, že by řízení mělo pokračovat, nicméně možná skutečně obdržel nějaký zásadní důkaz, který přinesl naprostý obrat v důkazní situaci. Bohužel tu věc neznám, k tomu se nemohu vyjádřit.