Energetický holding Malina (EHM), kterému lidé na zálohách na fotovoltaiku poslali miliardu korun, v květnu vyhlásil insolvenci a zákazníci dodnes nemají ani své peníze, ani objednané zařízení. Bývalí vysoce postavení manažeři holdingu a také interní dokumenty svědčí o vysokých provizích, přemrštěných reklamách, večírcích, nákupech značkového zboží nebo výjezdech do luxusních destinací. A stamiliony pak zřejmě skončily i v čínské firmě jednoho ze spolumajitelů holdingu Malina. Tématu se pro pořad Reportéři ČT věnovali Dalibor Bártek a Zuzana Černá.
Večírky, tučné provize a hotely v Dubaji. Reportéři ČT popsali rozmařilost fotovoltaické firmy Malina
Reportéři ČT: Miliarda v Malině (zdroj: ČT24)
„Nabralo se 1,5 miliardy a peníze nejsou. Je to nehospodárnost. Prostě tam jsou utracené úplně nesmyslné peníze za všechno možné,“ zmiňuje bývalý obchodní ředitel společnosti Jan Mrázek s tím, že manažeři podle něj megalomansky utráceli za firemní večírky a akce.
„Nikdo nevěděl, jaké jsou mantinely, nikdo nevěděl, co zvládneme a co už je přes čáru. Jak se jelo, tak se jelo. Furt se prodávalo, a dokud tekly prachy do firmy, tak se utrácelo,“ dodal lakonicky.
Energetický holding Malina na trh vstoupil na přelomu let 2021 a 2022, když využil fotovoltaický boom. Ceny energií totiž rostly, inflace sílila a lidé hledali cestu, jak ušetřit. Firma o sobě v tu dobu dala vědět pompézně: ze záloh zákazníků platila natáčení filmů, dotovala fotbalisty pražských Bohemians nebo německého Norimberku a ve velkém nakupovala reklamu.
Nákup reklamy za zálohy zákazníků
Využití záloh na propagaci potvrzuje i interní dokument, který měl vypracovat majitel firmy Cyril Regner. Podle něj měla Malina v plánu investovat do reklamy jenom během letoška závratných 170 milionů korun.
Podle Daniela Krafta, který v holdingu působil jako manažer pro realizace (a policie ho v jiné kauze stíhá kvůli zneužití státních peněz), objem reklamy vůbec neodpovídal velikosti oboru a firmy ani dobovým souvislostem. „Vzhledem k válce na Ukrajině a energetické krizi se v podstatě prodávalo samo,“ míní.
S podporou masivní reklamy v zádech ale po celé zemi začaly působit stovky obchodních zástupců, kteří se zájemci o fotovoltaiku uzavřeli v součtu zhruba čtyři a půl tisíce smluv. Krach firmy pak postupně podle bývalého manažera firmy Mrázka přišel kvůli vybudování takzvaného pyramidového systému.
„Najelo se na styl ‚naber si, koho chceš, čím víc lidí budeš mít pod sebou, tím víc vlastně vyděláváš' a nikdo neřídil počty obchoďáků a nikdo neřídil jejich lokaci, kde působí, jak jezdí,“ sdělil Mrázek.
Za každou podepsanou smlouvu Malina okamžitě inkasovala od zákazníků v průměru 300 tisíc korun. Dohromady tedy bezmála miliardu a půl korun. Ve firmě dle manažerů platilo pravidlo, že čím více smluv obchodní zástupce přinesl, tím vyšší dostal odměny.
„Byl tam jeden obchodní zástupce, který měl vlastního řidiče, aby zefektivnil pracovní proces. Za kvartál od března do června prodal jednaosmdesát smluv. To v přepočtu na peníze jsou asi dva miliony korun. Čistě pro něj,“ popisuje.
„V součtu to bylo asi sedm a půl procenta z jedné a půl miliardy vybraných záloh, opět se dopočítáme nějakých dalších asi sta milionů, které byly vyplaceny,“ řekl Kraft. Provize přitom firma vyplácela ještě dřív, než zakázku dokončila. Z přibližně čtyř a půl tisíc jich dodnes není hotovo okolo tří a půl tisíce.
Podle Krafta ve firmě dobře fungoval jen marketing, ale chyběla vůle k jakékoliv organizaci. „Firma nabrala kolem pěti tisíc zákazníků a nebyla na takové množství připravená,“ ilustruje situaci člen krizového týmu a představenstva EHM Marian Klásek.
Vzhledem k povaze smluv a jejich jasné nesplnitelnosti lze chování firmy řadit mezi trestné činy, tvrdí oslovený právník Ondřej Múka. „V den, kdy se firma zavázala ke splnění svého závazku, už přímo věděla a měla v úmyslu ho nesplnit nebo s tím přinejmenším byla srozuměná, což lze dovodit z toho, jakým způsobem jednala,“ řekl.
Zábava za desítky milionů
Jak rostlo množství podepsaných objednávek, přicházely na účet Maliny stamiliony a s nimi rostla i chuť majitelů firmy peníze utrácet. V Praze a Brně si firma pronajala rozsáhlé skladové prostory a v této budově v blízkosti Václavského náměstí hned čtyři patra kanceláří, za které měsíčně platila zhruba 600 tisíc korun.
Účet, na který zákazníci posílali své peníze, začali majitelé využívat i pro svou vlastní zábavu a potěchu. ČT získala několik e-mailů, které v lednu putovaly mezi oddělením účetnictví a manažery. Jejich příloha obsahovala seznam útrat za šedesát milionů korun, které nebylo jak zaúčtovat.
Z přehledu těchto útrat je zřejmé, že nejvyšší vedení holdingu Malina používalo peníze zákazníků i pro vlastní potřebu. Například pravá ruka majitele Maliny Cyrila Regnera, manažer Jiří Stenzl, utratil z účtu firmy, na který chodily zálohy zákazníků, během čtyř měsíců více než tři miliony korun.
Milion korun vybral v hotovosti v bankomatech, 800 tisíc odešlo jako úhrada za jeho exekuci a další statisíce korun platil Stenzl kartou za útraty v obchodech, hotelech a restauracích. V jednom luxusním hotelu v centru Prahy zaplatil loni v květnu přes padesát tisíc korun a v baru Kozička ve stejné době za jedinou noc více než šedesát tisíc korun. Dalších šestatřicet tisíc korun zaplatil Jiří Štencl v jednom z nejluxusnějších pražských hotelů Mandarin Oriental.
Luxusní nákupy
Další miliony odešly z firemního účtu za nákupy samotných majitelů Maliny. Nejprve si pořídili tři luxusní mercedesy v nejvyšší výbavě, kterými jezdili majitel Cyril Regner, jeho blízký spolupracovník Jakub Pazdera a další spolumajitel firmy, syn bývalého primátora Prahy, Jáchym Bém.
Interní dokumenty také odkrývají detaily o zahraničních cestách majitele Cyrila Regnera. Během loňského roku vyrazil do Jerevenu nebo na Zanzibar a opakovaně létal do Dubaje. Všechny útraty platil z firemní kasy. V tamních hotelech běžně jednorázově utrácel částky ve výši přes osmdesát tisíc korun.
Podle právníka Múka jde o výjimečné náklady, které by měl soud i přes protesty bývalých manažerů rovněž zkoumat. „Je nutné to dát skutečně do kontextu toho, kolik tisíc poškozených čeká na splnění svých zakázek nebo aspoň na část finančních prostředků,“ míní.
Smlouvy z Číny
Jak majitelé a manažeři utráceli miliony, firmě měsíc od měsíce rostly dluhy, až přišel kolaps. „V březnu, kdy jsem odcházel, tak už v podstatě byla jak prázdná kasička, tak prázdný sklad. Už nebylo z čeho stavět,“ vzpomíná bývalý ředitel realizací Kraft.
Utrácení za luxus a bujarý život stály miliony, o násobně více však firma přišla při nákupech komponentů pro fotovoltaiku z Číny. Naprostou většinu odebírala od firmy Shenzen Regner Trading, což dokazují mimo jiné faktury a prodejní smlouvy.
Že firmu ovládá majitel EHM Cyril Rygner, naznačuje jeho příjmení v názvu společnosti, ale i další souvislosti. Regner se veřejně hlásil ke společnosti s podobným názvem, Shenzen Regner Industries, kterou veřejně označil jako sesterskou firmu Maliny. Tato firma přitom podle čínského obchodního resjtříku používá stejné identifikační číslo jako generální dodavatel Maliny – Shenzen Regner Trading.
Čínský obchodní rejstřík prozrazuje i to, že jednatelem společnosti je Thao Fu, tedy osoba se stejným příjmením, které nosí Regnerova čínská manželka. „Přijmení Fu není zas tak úplně běžné. Takže z toho by se dalo dovozovat, že se možná jedná o příbuzné paní manželky,“ uvedla sinoložka společnosti Sinopsis Simona Fantová.
Nákupy fotovoltaických zařízení neplatila společnost Malina přímo čínským výrobcům, ale právě společnosti Shenzen Regner Trading. Ta byla do dodavatelského řetězce zařazena jako zprostředkovatel zřejmě proto, aby mohla z obchodů inkasovat provizi.
„Z hlediska práva je klíčovou otázkou, zda existence tohoto subjektu má nějaký racionální účel z hlediska splnění povinnosti nebo smluvního závazku. Tak, jak je věc popisována, tak se jeví, že tam žádný racionální účel není,“ vysvětluje právník Múka.
Podezřelé obchody přes čínskou firmu
Desítky interních dokumentů, které se podařilo získat České televizi, pozadí obchodování holdingu Malina částečně odkrývají. Jedním z nich je i detailní tabulka nákupů komponent z Číny. Podle zdroje blízkého managementu vznikla pro potenciálního spřízněného investora. Z dokumentů vyplývá, že Regnerova firma Shenzen Regner Trading účtovala Malině ceny, které byly o desítky procent vyšší, než za jaké je nabízeli čínští výrobci.
Například loni v srpnu Malina mimo jiné nakoupila pět stovek desetikilowatových baterií. Za každou z nich zaplatila zhruba 66 tisíc korun, přestože pořizovací cena od čínských výrobců byla jen zhruba pětatřicet tisíc. Shenzen v pozici zprostředkovatele si tak přihodila marži přes 85 procent a jen v tomto případě inkasovala provizi přes patnáct milionů korun. Obdobně to bylo i s dalšími komponenty po celý rok – ceny baterií, střídačů či panelů se měnily, marže však zůstavala v desítkách procent.
Celkově podle interního přehledu Malina vloni v Číně nakoupila miliony kusů komponentů. Jejich pořizovací cena u čínských dodavatelů byla 443 milionů korun, Malina však z peněz zákazníků zaplatila 790 milionů, tedy o bezmála 350 milionů více, než za kolik se zboží dalo pořídit.
„Vzniká pochybnost, zda ve firmě nemohly skončit prostředky, které by bylo možno označit jako výnos z trestné činnosti,“ všímá si právník Ondřej Múka. Zda došlo k porušení zákona, v tuto chvíli s jistotou říct nelze. Přestože interní materiály pochybnosti vzbuzují, účetnictví s autentickými doklady zatím k dispozici není.
Od ledna tohoto roku totiž ve firmě podle Mrázka účetnictví vůbec neexistovalo. „Sám dlužník už v insolvenčním návrhu avizoval, že nemá detailní přehled. Že tam docházelo k nějakým problematickým evidencím,“ potvrzuje insolvenční správce EHM Rudolf Vinš.
Dlouhé čekání
Nehospodárné utrácení společnost dovedlo až do úpadku, v kterém ji řídí Marian Klásek. Kdo ho do firmy přivedl, odmítá říct, je ale právě na něm, aby firma dokázala, zda je životaschopná. Nyní už propustil polovinu ze zhruba 120 zaměstnanců a vypověděl drahé nájmy kanceláří i skladů. Malina zároveň dokončuje rozpracované zakázky a inkasuje tak na doplatcích v součtu miliony korun.
„Finanční situace společnosti Malina se výrazně zlepšila od doby, co vstoupila do insolvence, a stav jejích účtů se zlepšuje,“ uvedl Klásek.
Co bude dál, má být jasno na konci léta. Nyní se čeká, až se přihlásí všichni ti, kdo chtějí, aby jim Malina dluhy splatila, 29. srpna by pak měl věřitelský výbor rozhodnout. Ve hře je konkurz a rozprodání majetku, nebo reorganizace a šance na nový start.
Na další vývoj trpělivě čekají zákazníci firmy. Například Pavel Šafařík z Mariánských Lázní Malině zaplatil půl milionu, když si objednal solární panely i čerpadlo. Dosud ale nedostal nic. Další poškozený, Jiří Skřivánek z Děčínska, poslal firmě 307 tisíc. „Nemáme nic a domnívám se, že už nic nedodělají a že firma po dodělání těch rozdělaných zakázek půjde do konkurzu,“ řekl.
Celou reportáž můžete zhlédnout ve videu v úvodu článku.