Část zákona o advokacii je podle Ústavního soudu neplatná. Soud proto zrušil ustanovení, podle kterého advokátní komora nemá povinnost určit advokáta člověku, který je sice ochoten za služby zaplatit, ale nemůže v okolí najít nikoho, kdo by se chtěl věci ujmout. Na návrh Městského soudu v Praze rovněž odložil vykonavatelnost rozhodnutí na konec roku, aby mohli zákonodárci přijít s vhodnou zákonnou úpravou.
Ústavní soud zrušil část zákona o advokacii
Podle Ústavního soudu je napadené ustanovení protiústavní. „Protiústavnost napadeného ustanovení Ústavní soud neshledal v samotném rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení, ale v tom, že současně z poskytnutí právní pomoci paušálně vylučuje žadatele, kteří jsou ochotni za právní služby zaplatit,“ vysvětlil soudce zpravodaj Vladimír Sládeček.
Právo na přístup k soudu je podle soudce základní součástí práva na spravedlivý a řádný proces, a tedy práva na soudní ochranu, kdy jeho nezbytným předpokladem je právě právo na právní pomoc.
„Šlo o to, že podle současné úpravy, která byla přijata v roce 2017, je možné určení advokáta jenom v případech sociálních a majetkových poměrů osob. Když chce žádat o právní zastoupení nějaká osoba, která to chce zaplatit, čili na základě smluvním, tak podle té současné úpravy advokátní komora advokáta neurčí,“ uvedl soudce zpravodaj.
Podle návrhu Městského soudu v Praze je sporné ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně právem na přístup k soudu. „Za tohoto stavu podle názoru soudu dochází k omezení práva na přístup k soudu, neboť fyzická osoba, která nesplňuje podmínky stanovené zákonem o advokacii a která zároveň hodlá zahájit řízení, jehož procesní podmínkou je zastoupení advokátem, takové řízení zahájit nemůže,“ stojí v návrhu.
Ústavní soud zároveň odložil vykonatelnost nálezu k 31. prosinci 2023, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy.
Ministerstvo nechybovalo v případě majetkových oznámení, potvrdil ÚS
V úterý rovněž Ústavní soud rozhodl o tom, že ministerstvo spravedlnosti nechybovalo, když ponechalo majetková oznámení komunálních politiků v roce 2020 dostupná. Soud konkrétně rozhodoval o stížnosti starosty Prahy-Kolovrat Antonína Klecandy ve věci, kdy ji zčásti zamítl a zčásti odmítl.
Starosta se domáhal třiceti tisíc korun jako náhrady nemajetkové újmy a omluvy za porušování práv na ochranu soukromí, kdy k tomu podle něj byla zpřístupňována majetková oznámení komunálních politiků během roku 2020.
Soudy nižších instancí, Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze, mu nevyhověly. Žalobu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy také zamítly. Ústavní soud poté stížnost zčásti zamítl a zčásti odmítl.